Recenze filmu Sladký život

Komentáře a recenze 8

Pete69

33 033 bodů •26. 11. 2022

6

Sladký/zhýralý život po Italsku. Tři hodiny díváni na prostopážný život jednoho paparazzi mě příliš nespokojený a toto oceňování dílo já osobně stran scénáře docent neumím. Film se mi hodně líbil po technické stránce, pěkné záběry, hudba, stabilní a skvělá kamera.

Sheldon

16 079 bodů •11. 12. 2015

10

Marcello Rubini (Marcello Mastroiani) se živí jako bulvární novinář ve věčném městě Římě, které je rovnocenným hrdinou celého snímku. Marcello se vášnivě pomiluje s krásnou Maddalenou (Anouk Aimée), stráví noc s americkou filmovou hvězdou (Anita Eckberg), nenajde cestu ke svému otci (Annibale Ninchi), ztrácí naději na spisovatelskou kariéru, žije s žárlivou partnerkou Emmou (Yvonne Forneaux) a přitom se ptá po klíčových otázkách lidského bytí. Federico Fellini se jednoho odpoledne procházel po Via Veneto, jedné z nejdražších ulic na světě v Římě, když jeho pohled upoutala žena v drahých šatech, ve kterých vypadala jako zelenina (tento model ostatně uvidíme v závěru snímku ve scéně večírku). Fellini už nechtěl živit vlnu neorealismu, která sice přežívala, ale byla už dávno pasé a chtěl natočit něco zcela jiného. Něco moderního, provokativního a ve všech ohledech výjimečného. V šuplíku měl svůj starší scénář Moraldo ve městě a rozvinul ho v tradici své předchozí tvorby. Hlavní postavy nenechávají nikoho na pochybách, že to jsou odrostlí Darmošlapové. Fellini si ovšem vzal na paškál celou řadu fenoménů, které zákonitě museli všechny urazit. Satirickým pohledem se dívá na církev, užvaněné povýšené intelektuály, společenskou smetánku a mezigenerační rozdíly a přitom vše zasazuje do historických souvislostí, jako by tvrdil, že všechno už tu jednou bylo. Tato myšlenka se zalíbila i dalšímu enfant terrible italského filmu Pietru Paolo Pasolinimu, který byl spoluscenáristou snímku, byť nakonec není uveden v titulkách, protože s filmem nebyl spokojený a o Felinnim řekl, že jeho filmové postupy jsou spíš podvědomé, než plánované.

lamps

15 327 bodů •19. 4. 2016

9

Někteří lidé nevědí, o čem Sladký život vlastně po celé tři hodiny pojednává. A přitom je to patrné z každého propracovaného záběru, z každé mnohovýznamové, sladkou italštinou pronášené repliky a z každého mimického gesta, které bohémský, osudu odevzdaný paparazzi Marcelo Mastroianni na své charismatické tváři vykouzlí. Geniálně vystavěný a sladěný příběh, kde Fellini dokázal proměnit nespočet hořce symbolických scén díky jejich obrazové dokonalosti a všeobecně přístupném melodramatickém charakteru v ikonické a často citované momenty světové kinematografie. Blonďatá diva koupající se ve fontáně, zatímco zaslepený Marcello shání na její prosbu mléko cizímu koťátku, houfy novinářů, co jako otravné mouchy krouží kolem společenské smetánky, zneužívání opilé dívky k ponižujícímu tanci a konečně samotný závěr, kdy hrdina přes mořský příboj a křik svých společníků nerozumí slovům nezkažené mladé dívky a obrací se k ní zády, čelem ke své morální záhubě... To jsou všechno nádherné filmařské výjevy, na než se nezapomíná, a které samozřejmě tvoří přímo slastný, pardon, sladký divácký zážitek...

Klajnik

9 194 bodů •28. 2. 2024

5

První hodina filmu mě docela nadchla, ale vzhledem k tomu, že to má ty hodiny 3 a to není příliš dramaticky sevřené a vystupňované, tak výsledný dojem byl docela mdlý. Fellini chtěl vyprávět o životě tehdejší smetánky a o tom, k čemu tento život vede. To celé nám je předestíráno skrze protagonistu-novináře, který tomuto typu životu postupně podléhá. Dramatický oblouk je zjevný; nejdřív jsme životem smetánky oslněni, následně mu spolu s protagonistou podléháme a pak přichází deziluze. Toto samozřejmě lze odvyprávět lépe či hůře. Tvůrci nové vlny se však snažili o originalitu i v rámci způsobu vyprávění, což dle mého často nepadlo na úrodnou půdu. V zásadě nemám nic proti mozaikovitému, nechronologickému nebo snovému vyprávění. Scénárista ale musí vědět, o čem vypráví a co v rámci vyprávění musí ukázat a čím není třeba diváka zatěžovat. Autor si vybere téma a pak ho skrze dějem vytesá/ozřejmí divákovi. Zdařilé odvyprávění dramatické výstavby má klíčový podíl na divákovo zainteresování do celého díla. Rovněž stojí za případnou emocionální odezvou u diváků, která je výsledkem kvalitní scénáristické manipulace. Pokud v nás chce scénárista vzbudit lítost, musí příběh a postavy vystavět tak, aby v nás tuto emoci v závěru vyvolal. Vše si ale žádá čas (built up > pay off). La Dolce Vita však není dost dobře dramaticky vystavěné na to, abych byl do celého dění dostatečně zainteresovaný. Protagonista i všechny vedlejší postavy mi byly poměrně fuk, takže jsem nepociťoval třeba lítost nad tím, jakým směrem se ubírá a filmem jsem se tedy bez většího zaujetí prokoukal. Fellini to sice celé hezky natočil, ale vzhledem k tomu, že to není dramaticky tak zdařile vystavěné, tak jsem podléhal dojmu, že autor ztrácí můj čas prezentací scén, které nejsou příliš relevantní. Pokud by mi Fellini řekl, že má supr námět, ale nějak se mu to nedaří dramaticky vystupňovat, tak bych mu řekl, že je třeba věnovat více pěče psychologizaci protagonisty, jeho neuspokojivého manželství, vedlejší postavě jeho přítele Steinera (hanebně neprokreslený) a ideálně i vylíčit, všemožné důvody, pro něž může člověk tomuto marnivému životu podléhat. Z té 3h stopáže se mi totiž zdálo, že důvodem je hlavně zpestření života a krásné povolné ženy. To je ale málo. Vzhledem k tomu, že jaký dramatický oblouk je předurčen (zaujetí životem>opojení životem>znehodnocení takovým životem) tak není třeba nutno nelineárně vyprávět. Pokud bychom přejímali deziluzi už v začátku, mohli bychom diváka táhnout na záhadě toho, proč to s postavami  dopadlo tak, jak to s nimi dopadlo nevýhodou je jisté vyzrazení děje, čímž se může znehodnotit emocionální odezva diváků. ____Je ovšem zajímavé sledovat spolupráci režiséra Felliniho s hercem Marcellem Mastroianni ve třech filmech, kde hrál hlavní roli. Ve všech třech filmech hraje smilníka. Ve Sladkém Životě však není příliš zábavnou postavou. V nápaditějším 8½ je už humoristicky pojatý a některé postavy protagonistovi přezdívají Snaporaz, což je jméno postavy, kterou hraje ve Městu Žen (což je jediný Felliniho film, který jsem si velmi užil), kde hraje již plně humornou postavu, která se neustále dostává do humorných situací, jejichž předmětem je feminismus a vztah mužů a žen, který byl již předestřen v jedné pasáži 8½, kde bylo vyobrazeno protagonistovo idealizované soužití s jeho ženou i jeho milenkami.

stantheman

2 399 bodů •15. 6. 2014

8.5

Krásný film...ktzerý se mi kdysi zaryl do paměti...pohled do dokadentního Říma...trochu symbolizující...skvělý mladý Mastroianni...jeden z vrcholů Felliniho...nezapomenutelný...stejně jako oko mrtvé ryby na konci