Recenze filmu Skřivánci na niti

Komentáře a recenze 16

Brenan88

47 170 bodů •15. 12. 2018

8.5

Klenot československé kinematografie. Spojení Menzela s Hrabalem je sázkou na jistotu. Menzel dokázal převést Hrabalova slova na velké plátno s naprostou přesností a takovou lehkostí,že se divák při sledování může jen tetelit blahem. Skřivánci jsou pohlazením po duši.

Chrustyn

44 045 bodů •1. 12. 2008

8

Tu praštěnou dobu, která je zde vyobrazena jsem naštěstí nezažil ale i tak jsem se velice bavil a to především díky výborným hercům.

Pete69

33 045 bodů •10. 9. 2017

7

Jiří Menzel mohl být rád, že si za tento film nešel sednout stejně, jako jeho postavy. Film oceňuji hlavně proto. Polovina filmu je totiž celkem nudná, když už se tam ale mluví, tak to stojí za to. Intelektuální komedie z dělnického prostředí. Skvěl herecké obsazení.. velmi dobré.

kunafix

20 062 bodů •24. 7. 2008

8

Klasika plná hořkého humoru. Stříhal jsem si u toho kužu z paty, takže jsem to moc nesledoval, ale jenom z těch keců vím, že to je dobrý. A taky je tam plno herců s velkým H (nemyslím Hovnem). A hlavně to dělá z té doby a z komoušů debily.

hanys_

18 781 bodů •15. 1. 2015

4

Trezorový film. Když tohle slyším, čekám už tak podvědomě další Ucho nebo Rodáky a Skřivánci se svou aurou (Menzel, téma, obsazení) slibovali podobný zážitek. Ale nebavili mě. Asi to humorné zlehčování určitých scén bylo spíš na škodu.

Sheldon

16 079 bodů •14. 9. 2017

10

Jeden z nejlepších českých filmů, který je kromě brilantního scénáře, také velmi invenčně a technickz natočený. Herecky je to naprostá extraliga. Film skončil v trezoru, protože soudruhům se zrcadlo samozřejmě nelíbilo. Pro mě je vrcholem sólo Rudolfa Hrušínského v mimořádně odporné roli.

filmfanouch6

12 654 bodů •24. 11. 2019

10

Trezorové filmy. Ty filmy, které komunisté zakázali, dali je do trezoru a na patřičné uznání si tak mnoho z nich muselo počkat až po roce 1989. Na seznam zakázaných filmů se dostali například Spalovač mrtvol Juraje Herze, Ucho Karla Kachyňi či Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného. A také Skřivánci na niti Jiřího Menzela. Ten se po úspěchu Ostře sledovaných vlaků (Oscar za nejlepší cizojazyčný film) rozhodl později realizovat další adaptaci knihy Bohumila Hrabala, kdy měla ovšem tato adaptace problém v době, která vznikla. Adaptace novely Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet musela na 20 let do trezoru. A i když větší popularitu krom Ostře sledovaných vlaků získali i další Menzelovy adaptace Hrabalových děl jako Postřižiny, Slavnosti sněženek a později i Obsluhoval jsem anglického krále, osobně mám nejradši právě Skřivánky na niti. I proto, že jsou nejspíš nejdůležitější. Jiří Menzel jednou prohlásil, že by si Bohumil Hrabal zasloužil, aby se stal světovým autorem. Jeho poetika možná nesedla každému (třeba nad zmíněnými Postřižinami se z dnešního pohledu stahuje černý stín), Skřivánci na niti (které do filmové podoby spolu sepsali právě Hrabal a Menzel) ovšem nepříjemnou a vyloženě zlou dobu 50. let z dnešního pohledu ztělesňují naprosto skvěle. Už samotný název ostatně vychází ze stejnojmenné dětské hry, která spočívá v přivázání kousků chleba na nit a tím ulovení slepic. Komunistický režim zase lákal na vlídnou tvář, aby pak ukázal svou pravou tvář. V době svého vzniku šlo o odvážný film, který jasně kritizoval totalitní režim. A i proto musel rychle do trezoru, z dnešního pohledu jde ovšem dost možná o jeden z nejdůležitějších trezorových filmů. Skřivánci na niti možná vypovídají o tragické době, přesto dokázali být Skřivánci na niti i zábavní a romantičtí a alespoň chvílemi dokázali zapomenout na to, že jde skutečně o tragický příběh, který utvrzuje, že skutečně vypovídá o době. A některé momenty jsou pod úsměvnou fasádou vlastně stejně nepříjemné jako celý dobový kontext. V těch humorných dialozích se totiž skrývala upřímná zpověď, kterou navíc podtrhoval skvělý casting jednotlivých rolí. Především Rudolf Hrušínský a Vlastimil Brodský. Různé postavičky, které skončí na jednom místě a smiřují se s dobou. Příběh víceméně smutné lásky a také ukázka toho, že k přelití poháru trpělivosti tehdy stačilo opravdu málo. Právě scénář Hrabala a Menzela ovšem dokázal onu tragickou dobu přeci jen podat s úsměvným tónem a především chytrým humorem. Když někdo dokáže, že dokáží být věci k pláči vtipné, je to jasná výhra. Skřivánci na niti poté v celkovém střídání nálad a emocí představují takového žongléra, který v přesně daný moment ví, kdy přehodit dál. Ty pravé emoce dokázala v průběhu prodat i kamera Jaromíra Šofra, neodmyslitelně spjat je poté i s každou další Menzelovou adaptací Hrabalových děl (krom Obsluhoval jsem anglického krále) i skladatel Jiří Šust a jeho vždy skvěle padnoucí a přitom vlastně nenápadná hudba. Skřivánci na niti skutečně dokázali reflektovat tehdejší dobu, zároveň předat nějaké to poselství o morálce a spravedlnosti a Jiří Menzel přitom věděl, jak má každá scéna vyznít. Jde přitom o materiál, který se při té kombinaci úsměvnosti a vážnosti snadno mohl rozpadnout pod rukami, výsledek ovšem všichni známe. A na důležitost tohoto filmu by se i přes razantní změny od roku 1969 zapomínat rozhodně nemělo. Vesničko má středisková či Na samotě u lesa jsou možná vděčnější záležitosti, Menzel ovšem ve své kariéře dost možná skutečně nenatočil důležitější film. A především odvážnější. 20 let strávených v trezoru si tak film vynahradil dnešním všeobecným uznáním. Tahle parádní reflexe své doby si jí přitom rozhodně zaslouží.....

avenis

11 610 bodů •10. 2. 2023

5

"Tak se nežeňte." "Tak to se ožeňte." ... Jen proto, že to byl trezorový film, nebudu jej hodnotit jako klenot, když z něj mám husí kůži. Jo, jasně, hlášky z něj zlidověly, ale žádná perla to tedy není. Odvážné to bylo, to jo. Nic víc. Já prostě nemám ráda Neckáře...
(16. 4. 2021)

hrumsrt

10 976 bodů •6. 9. 2024

7

"Jen si je prohlédněte, ty hnusné imperialismem nasáklé tváře.." Trezorový snímek, který stejně jako většina jeho dobově vzniklých filmových kolegů vznikl v době uvolnění komunistických tendencí v období pražského jara.. Jenže s koncem nadějí na návrat k demokratickému socialismu s příchodem spojeneckých vojsk zamířili Skřivánci na niti rovnou do trezoru a světlo ukazující divácký úžas spatřili až v roce 1990.. Na motivy povídky Bohumila Hrabala vyprávěný příběh o nepohodlných spoluobčanech, které společnost vyvrhla na samotný okraj, aby dělali tu nejpodřadnější práci na kladenském šrotišti a na dost dlouho stáli stranou od ostatních. Jenže mezi nimi nebyli vrazi a násilníci, nýbrž lidé politicky netáhnoucí za jeden zvolený provaz. Proto mezi pracovníky najdeme filozofy, umělce a živnostníky, tedy naprosto běžné občany, kteří se provinili jen tím, že si na nový komunistický směr nezvládli včas zvyknout a svou přirozenost potlačit.. Skřivánci na niti okouzlí svou poetikou a nadějí, že i na samotném konci světa, kam jsou ústřední jednotlivci odhozeni, se dá najít smysl bytí, a že možná právě mezi těmihle nekalými živly se skrývají jediní upřímní lidé v celém Československu.. Jiří Menzel obstojně pracuje s poetikou, která dominuje nad příběhem, ale jak jde o vztahy a emoce okamžitě vrací diváka do melancholické hry.. Smuteční růže na ocelovém smetišti, která se ale podobně jako železo nemůže přetavit do jiných tvarů a je-li jednou zlomena, už se nedá narovnat.. 70%