Architekt Sam (Tom Hanks) truchlí nad smrtí své ženy. Jeho malý syn chce, aby si táta někoho našel, a tak zavolá do oblíbeného nočního rozhlasového pořadu a přinutí tátu, aby promluvil do éteru. V autě ho uslyší mezi desetitisíci jiných také Annie (Meg Ryanová), které Sam docela učaruje. Sam je přesvědčen o čarovné moci lásky a je tak trochu idealista, Annie je ryze praktická novinářka, která má o všem svoje pochybnosti. Ve filmu dochází k četným velmi zábavným scénám zachycujícím zvyklosti lidí při námluvách a schůzkách. Nočňátka v Seattlu pojednávají bez rozpaků a s humorem o jistém nazírání osudu - jsou-li si dva lidé souzeni, najdou jeden druhého, navzdory vzdálenosti, času anebo dokonce patřičnému úvodu.
Samotář v Seattlu je všechno, jen ne romantická komedie. Je to melancholické drama, za které by se nemusel stydět ani Frank Capra. Film pojednává o nedávno ovdovělém Samovi, kterého syn Jonáš přihlásí do televizního pořadu pro osamělé. Samozřejmě, že se tam někde objeví ta pravá, jenže způsob jak se k tomu tvůrci dostávají není ani zdaleka tak prvoplánové, jak bývá v Hollywoodu zvykem. Finále filmu bez kapesníčků nedáte.
Jak si přečtu u filmu "romantická komedie", a ještě navíc americká, přepínám na jiný program. Nicméně už jsem napsala recenze k několika takovým filmům (a navíc americkým!), které byly zcela pozitivní. Holt výjimky potvrzují pravidlo! :-) Tom Hanks je moje srdeční záležitost, dlouho to byl vůbec jediný americký herec, kterého jsem "brala" a znala, no a Meg Ryanová je velmi sympatická americká žena a navíc velice půvabná. Možná že je to srdcervoucí kýč, ale nejen akčními thrillery může býti živ člověk! Někdy i neromantický divák trochu té romantiky prostě potřebuje k přežití. A líbil se mi i malý Jonáš!