Dennis Quaid
Herec, Režisér
Rodák z Houstonu měl podle svých slov ideální dětské zázemí, na škole chtěl být veterinářem a od dvanácti let brnkal na kytaru, čímž předeslal svůj výrazný hudební talent. Studoval nejprve tanec a mandarínštinu, už v prvním týdnu na univerzitě však rozpoznal dosud skrytou vášeň pro herectví. „Vše se rozhodlo ten první týden, byl to tak skvělý učitel,“ ocenil profesora tamní herecké třídy Cecila Picketta v rozhovoru pro City Lifestyle. Po dvou a půl letech studia odešel do Los Angeles a před kamerami hrál od roku 1975, kdy on i Bill Paxton zaznamenali debut ve filmu Jonathana Demmeho Crazy Mama.
Zpočátku střídal hlavně komediální projekty a všímat si jej začali po jedné z hlavních úloh v oscarovém snímku A co dál… z roku 1979. Přes rozpustilou komedii Caveman s Ringo Starrem se Quaid dostal do druhého pokračování Čelistí, ve kterém krvelačný žralok pronikne do frekventovaného zábavního parku. Kritika snímek nešetřila, ale Quaid či Louis Gossett Jr. mu dodali alespoň špetku hereckého šarmu. S ním vycházející texaská osobnost obohatila slavné historické drama Správná posádka, jež sesbíralo hned čtyři Oscary a Quaida nasměrovalo k výšinám.
Chvála se na něj sesypala v pozapomenuté kriminálce Policie z New Orleans, sci-fi Můj nepřítel a Vnitřní vesmír měly úspěch u soudobého publika a zůstávají kultovní značkou své dekády. Při natáčení jejich druhého společného snímku Hlásím svoji smrt roku 1988 se Quaid romanticky zapletl s kolegyní Meg Ryan. Žili spolu takřka celá devadesátá léta, která zpětně definovala především blonďatá herečka a hvězda řady úspěšných filmových romancí. Její manžel si naopak mohl zoufat, že přišel o roli v dramedii Velký, kde si nakonec Tom Hanks v roli dítěte v dospělém těle došel pro nominaci na Oscara. „Vždycky jsem byl jeden film od obří kariéry,“ poznamenal v rozhovoru pro The Guardian. „Odmítl jsem kariéru Toma Hankse! Odmítl jsem Velké vítězství, Samotář v Seattlu měl být můj,“ vyjmenovával ztracené úlohy. Samotáře v Seattlu konkrétně odmítl kvůli původně dosazenému režisérovi, načež však produkce přivedla jím prosazovanou Noru Ephron a Quaid měl oči pro pláč – Hanks mu vyfoukl účast ve chváleném filmu po boku své tehdejší manželky.
V té době už Quaid překonal svou závislost na kokainu, kterou u Larryho Kinga obhajoval celkovou experimentální atmosférou sedmdesátých let. Droga tehdy kolovala Hollywoodem a považovala se za neškodnou, rozhodně lepší než alkohol. „Postupně se to se mnou vezlo. Dospělo to do bodu, kdy jsem se bez toho už nedokázal bavit. A to není moc dobrá pozice. Věděl jsem, že do pěti let může být po mně,“ vzpomínal herec, jenž kolem roku 1990 našel inspiraci v křesťanské víře a boj se závislostí překlopil ve svůj prospěch.
Problémy měl nečekaně s anorexií, neboť v rámci příprav na roli nemocného kovboje Doca Hollidaye v nedoceněném westernu Wyatt Earp zhubl skoro dvacet kilo. Ambiciózní dílo od scenáristy Dobyvatelů ztracené archy Lawrence Kasdana propadlo i přes účast tehdy ještě žádaného Kevina Costnera, Quaidův výkon se však jednohlasně a po právu oslavoval. Renomovaný herec poté spolehlivě utáhl také fantasy Dračí srdce, v níž Sean Connery propůjčil hlas přátelskému drakovi.
Rok 1998 byl pro Quaida zlomový, neboť v proslulé komedii Past na rodiče ztvárnil úlohu otce dohlížejícího na dvojčata v podání Lindsay Lohan. „Pokud si v Hollywoodu dáte na rok voraz, najdou si někoho jiného. Musel jsem se někam procpat. V Pasti na rodiče jsem začal hrát taťky, čemuž jsem předtím vzdoroval – chtěl jsem být rádoby frajer v černém. Ale naučil jsem se důvěřovat agentovi. Tehdy jsem potřeboval, aby za mě někdo rozhodoval,“ přiznal herec, jenž zpočátku těžko snášel mediální pozornost směřovanou ani ne na něj, jako spíš na Meg Ryan.
„Úkolem herce je angažovat se v běžném životě, odtud berete inspiraci – je to ale těžké, když jste pod drobnohledem,“ vyprávěl pro Guardian s tím, že si nakonec zvykl. „Jsem rád mezi lidmi, vážně. Sejímá to ze mě zodpovědnost, někde se angažovat je určitá příležitost. Když se od toho v kuse odvracíte, začnete si připadat blbě,“ vysvětlil Quaid, jenž má s Ryan syna Jacka.
K Pasti na rodiče se s odstupem let navázal zajímavý osobní zvrat, když se Quaid roku 2019 zasnoubil s teprve šestadvacetiletou studentkou Laurou Savoie. Také jeho postava ze zmíněné komedie byla starším mužem (tehdy přece teprve čtyřiačtyřicetiletým) ve vztahu s šestadvacetiletou ženou v podání Elaine Hendrix. Vychovával přitom jedenáctiletá dvojčata (Lohan), což se rovněž před pěti lety zrcadlilo – Quaid má totiž z třetího manželství s Kimberly Buffington taktéž mladá dvojčata. „Cíleně jsem nehledal někoho mladšího. Potkali jsme se na obchodní akci a vztah se potom rozvinul. Nemáte kontrolu nad tím, do koho se zamilujete. Já se nezamiluji snadno,“ hájil se sedmdesátiletý herec, jenž prý našel skutečnou a poslední partnerku do života.
Kontrolu nad časoprostorem pro změnu neměl roku 2000 v pozoruhodné sci-fi Frekvence, v níž zahájil svou závěrečnou pouť hlavní osobnosti áčkových produkcí. Roku 2003 věřil v první oscarovou nominaci, k níž jej za výkon v dramatu Daleko do nebe všichni předurčovali. Mylně. „Připadal jsem si trochu zahanbený a ponížený. Pak jsem si ale řekl, že je pošetilost se takhle poměřovat. Kvůli tomu jsem s hraním nezačal. Radost mám jen tehdy, když stojím před kamerami, všechno ostatní je jenom cirkus. V té době jsem si to začal uvědomovat,“ svěřil se herec, jenž prý nikdy o žádné Oscary nestál a s velkým zájmem nehledí ani na kasovní výdělky. „Samozřejmě chci, aby měl každý film úspěch. Miluji ten pocit, jako se Dnem poté nebo Hráčem, ale každý film má premiéru a tenhle báječný pocit mi stejně vydrží jen patnáct nebo dvacet minut,“ mávl rukou nad tím, že v posledních letech nedosahuje svých předchozích standardů.
Jeho bezpochyby okázalou kariéru dotváří ještě filmy jako Let Fénixe, Úhel pohledu, Symptom Pandorum nebo Psí poslání. Stále je aktivní a dá se říct, že když v titulcích vidíme jméno Dennise Quaida, nemusíme se bát propadáku. Své charisma jen častěji propůjčuje také televizním projektům jako Zvláštní vztahy, v nichž si za ztvárnění Billa Clintona vysloužil nominaci na Zlatý glóbus. Objevil se také v seriálech Městečko Fortitude nebo Goliáš a také v sitcomu Šťastné a veselé a tak podobně, který mu poskytl novou příležitost.
Z filmových příběhů preferuje ty podle skutečné události a příliš neholduje dnešní mainstreamové nadílce kin, kterou neshledává tak kreativní jako tu televizní. „Popravdě mě dnešní studiové filmy většinou nudí. Chodím na filmy a sleduji trailery a všechno to vypadá stejně. Studia dřív vyprodukovala 40 až 50 filmů ročně, dnes jich udělají osm nebo deset. Všechno to jsou masivní události, na což si nestěžuji, je to ale mnohem víc korporátní. A to začalo se Star Wars. Co se děje se streamovací televizí, je vlastně podobné tomu, co se dělo s filmy v sedmdesátých letech. Chovanci tehdy převzali kontrolu nad blázincem a mohlo se stát cokoli. Pro mě to byla zlatá éra, opravdu,“ vysvětlil trojnásobný otec, jenž s hraním nekončí a několik let se snaží dokončit životopisný film Reagan, kde hrál svého nejoblíbenějšího amerického prezidenta. Uvidíme jej rovněž v hororu The Substance po boku Demi Moore a Margaret Qualley.
Podívejte se také na žebříček nejlepší dramat podle databáze Kinoboxu.
zdroje: The Guardian, City Lifestyle, Wikipedia, Kinobox
