Letní sezóna na malém městě, staré, již rozpadající se lázně, kde se u majitele Důry scházejí převážně starší pánové - abbé a major - a probírají vznešeným, vzdělaným jazykem naprosté životní nicotnosti. Z letargie je vybudí až příjezd kouzelníka Arnoštka s krásnou pomocnicí Annou, o niž všichni seladoni začnou usilovat a na sebe žárlit.
Milý a inteligentní film. Přesně takový jaký bych od spojení Vančura - Menzel čekal. Celé to působí jako pohlazení po duši. Tak hřejivý a lidský film budete jinde jen těžko hledat. Navíc ty nesmrtelné hlášky,které za ta léta zlidověly. Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.
Odpočinkový film, který mě ale po chvíli hodí do deprese. Film je dosti ponurý a plný intelektuálního humoru a neustálého hašteření se tří kamarádů. Za úplný poklad českého filmu tento snímek nepovažuji, přesto oceňuji poetičnost a nadhled herců i tvůrců. Není to můj nejoblíbenější film, ale s přibývajícími lety se mi líbí více a více.
U tohoto klasického dílka české kinmatografie jsem vnitřně rozpolcená. Jako zfilmovanou klasiku to beru. Ale od prvního shlédnutí jsem k lidem zaujala nesympatické stanovisko. A nemůžu se zbavit pocitu zasmrádlého odéru, vší, blech, plísně a obecné špíny vůbec... A hlavně dojmu všeobecné závisti a hraného přátelství. No a ten rybářský háček to jen všechno korunuje.
Režisér Jiří Menzel se několikrát vyjádřil, že za jeden z vrcholů svého režijního umění považuje to, že dokázal dostat herce Brodského, který se bál vody, a Hrušínského, který ji přímo štítil, do vody během natáčení. Hrušínský později zmínil, že voda v místě natáčení nebyla příliš čistá, plavaly v ní různé odpadky, a jednou dokonce i mrtvý pes, což bylo pro něj velmi odpudivé.
Při natáčení filmu se filmaři museli vypořádat s extrémním letním horkem. Pro scénu, která vyžadovala silný déšť, byli přizváni hasiči, kteří herce kropili vodou ze svých hasičských vozů. Tím se podařilo vytvořit věrohodnou iluzi deštivého letního počasí, které bylo pro děj nezbytné.