BoJack Horseman byl v 80. a 90. letech hvězdou televizní šou Horsin' Around. To už je ale dávno pryč a BoJack tráví své dny nošením pestrobarevných svetrů a stěžováním si na všechno a všechny kolem, což není tak těžké, když žijete v Hollywoodu...
Horší a prázdnější díl od dílu. Pátá řada je ve svojí zoufalé snaze vyprodukovat desítky minut animace bez jakéhokoliv smyslu, vývoje, náznaku změny statutu quo už vyloženě politování hodná. Holt je problém, když seriál nemá nic krom gimmicku "depresivní vnitřní zvířata" a nemůže se v něm nic stát, protože jakmile by se něco stalo (a postavy by přestaly být pasivní, problémy prvního světa nasáklé karikatury), ten gimmick by se rozpadl. Jako film by to šlo, jako jedna sezóna by to taky šlo, ale tvůrci to chtějí dojit do nekonečna a nejpozději tak během druhé řady se prostě nevyhnutelně ukázalo, jak moc prázdné to musí být, aby to mohlo dál existovat. Chápu, že to brnká na správné struny a řeší to právě ty problémy, ale já se jenom nudím. Zvlášť když vysvětlením doslova každého problému je bolestně doslovný flashback osvětlující nějaké dětské trauma - přičemž se ale v těch flashbacích z nějakého důvodu pracuje s mindsetem padesátých let, čili absolutně nijak nevysvětlují současnost a stav aktuální generace, která s neironicky míněnou nukleární rodinou nikdy ve styku nebyla. Jde jen o hledání nejbanálnějších a nejlépe znějících zdůvodnění problémů, které se v důsledku jen zveličují a legitimizují, aby se každý mohl cítit jako oběť něčeho, co je mimo jeho kontrolu. Že si to tvůrci uvědomují a nechají postavy dokola opakovat, že tohle cíl není, fakt není chytré - je to jen ukázka bezradnosti tohohle seriálu, který má právě ty konotace, jaké mít nechce, ale místo aby s tím nějak koncepčně pracoval na úrovni upřímné sebereflexe, jen neustále vysvětluje, že takto to být chápáno nemá. Seriál navíc hodně záhy skočil přes žraloka a pro pointu vtipu může kdokoliv kdykoliv rozbít jakoukoliv kontinuitu.
Námět vyhořelé hvězdy z devadesátkového sitcomu je atraktivní, ale v tomto připadě naprosto nepodstatenej, protože tvůrci nejsou schopni přijít s dobrým vtipem. Bojack Horseman divákovi neustále říká, že se právě děje něco zábavného, což většinu lidí oblbne a oni si pak opravdu myslí, že na něco zábavného koukají. Možná si to myslí s takovou samozřejmostí, až tomu začnou věřit a pak se doopravdy baví. No já takhle debilní nejsem, takže koutky mých úst setrvaly bez hnutí, což svědčí o neschopnosti tvůrců. Stojí to na otravných postavách (které působí jako karikatury karikatur), plochých hláškách a stereotypním omýváním předvídatelného. Je to břidké. Během třetího dílu mi to už přišlo naprosto ubohé. Chtěl jsem přelouskat aspoň první sérku, ale když jsem se díval na hodnocení 2/5 or less (což jsou ta jediná relevantní), tak jsem zjistil, že vyprázdněnost se táhne celým seriálem. Zbytečnost, takže je to jasný. Koukat na to sice jde, takže by si to tu jednu hvězdu možná zasloužilo, ale vzhledem k tomu, že není jediný důvod u toho marnit čas... Proč koukat hodiny a hodiny na tvůrčí neschopnost pobavit. I ta animace je taková strnulá. Když to jen porovnám se šťavnatým Rick & Morty.
K Vánocům dostali všichni členové štábu seriálu pyžamové kalhoty s potiskem jablek, jaké nosí BoJack Horseman.
Příjmení Ana Spanikopita, psáno Spanakopita, je příjmením řeckého pokrmu, který se skládá z pečiva plněného převážně nasekaným špenátem a sýrem.
Ve třetí epizodě první sezóny "Pichlavý muffin" se objevuje několik velmi jemných předzvěstí. Když princezna Carolyn mluví se Sarah Lynn o tom, že se stane její agentkou, je přes skleněné dveře za nimi vidět nápis Hollywood, ale rám zakrývá písmeno D. Později v sezóně je písmeno D z nápisu trvale odstraněno.