Retrofilm z divadelného prostredia sa odohráva počas nemeckej okupácie Francúzska za 2. svetovej vojny. Majiteľ parížskeho divadla Montmartre, Lucas Steiner, musí kvôli židovskému pôvodu zmiznúť. Vedenie divadla po ňom preberie jeho manželka a prvá dáma scény Marion. V neľahkých časoch okupácie, vojny a antisemitských nálad pripravuje novú hru podľa manželových režijných poznámok. Hra má názov Stratená a Marion v hlavnej úlohe sekunduje nenapraviteľný sukničkár Bernard Granger. V kritickom období sa divadlo viac ako kedykoľvek predtým stáva obrazom života: každý niečo predstiera, hrá svoju úlohu a nikto nemôže nikomu veriť. Napriek všeobecnému ovzdušiu ohrozenia a nedôvery sa však počas skúšok začne medzi Bernardom a Marion vyvíjať vzťah. Film získal 10 Cézarov - francúzskych národných filmových cien. V hlavných úlohách účinkujú ikony francúzskeho filmu Catherine Denevueová a Gérard Depardieu.
Rozhodně jsem nikdy nepochyboval o režisérských kvalitách François Truffauta ale žádný z jeho filmů, které jsem měl tu čest vidět, nebyl mým šálkem kávy a v tomto případě jsem se i velice nudil.
Film je příliš násilně rozkročen mezi několika světy a styly, mezi prostou divadelní hru a okolní svět plný nacistické hrozby a cenzury, mezi romantické drama a nevinnou situační komiku, přičemž krásně a komorně zobrazuje všechno, ale zároveň nic. Truffaut rozumí svému řemeslu jako málokdo, ale jen sled působivě inscenovaných, nasvícených i zahraných scének, jakkoli dohromady tvoří originální výpověď o jedné nešťastné době, k nezapomenutelnému filmovému zážitku zkrátka nestačí...
Truffaut, kolik jsem toho o něm jen četl. Vzpomínky herců, obdiv mladších režisérů, nostalgická doznání kritiků a tuny encyklopedických hesel. Film do dnešního dne ani jeden, v mé mysli nosil podobu artového tvůrce, který bude těžko stravitelný, nudný, únavný a hlavně nezábavný. Začal jsem tedy dnes snímkem, jež ocenily i v "jednoduché" americe. Truffaut je umělec, ale je taky perfektní řemeslník (dlouhé scény, kynetika kamery, využití studia) a skvělý vypravěč. Příběh má silnou myšlenku, nápadité dialogy i způsob vyprávění (přechody mezi scénami). Zobrazení celé okupace, společnosti, odboje, kolaborace, skrývání se a lásky na divadelním jevišti (a jeho okolí) na Montmartu je kouzelné. Deneuve je nádherná, podmanivá a přitom bez problémů uvěřitelná. Depardieu se u mne rehabilitoval, za všechny ty sračky, co natočil od 90. let (ať už pro Canal+, TF1 nebo holywood) a je něco mezi báječným rošťákem, Oněginem a klasickým archetypem hrdiny. Přechází z jedné polohy do druhé s elegancí pardála a vůbec se nedivíte, kolik žen mu jde pomoci do šatny s rolí (chuti na teplý croissant naprosto rozumím:-). Bohužel je Francois z Evropy, takže nechce moc stříhat, přitom ubrat 5-10 minut a film nebude mít chybu, ale i takhle je to výjimečný zážitek a ve mě vzbudil touhu poznat každého ze základního trojúhelníku mnohem více! Bernard dostane novou roli v divadle, jemuž utekl židovský ředitel za kopečky, díky tomu se dostane do víru událostí, jenž změní osud jemu, divadlu i celé Francii... 90%