Ač se tento legendární film odehrává celý za zdmi věznice, zároveň příkře vybočuje z linie tradičních „vězeňských snímků“. Malá cela v kterémsi jihoamerickém vězení se stala výsostným dramatickým prostorem, v němž se rozehrává vzrušující a jímavý příběh dvojice naprosto odlišných mužů. Homosexuál Molina je v cele po mnoha letech jako doma. „Cizinec“ Valentin se k němu dostává s vidinou mnohem kratší perspektivy: odhodlaný bojovník proti zdejší diktatuře nemá velkou naději na přežití. Muži udiveně nahlížejí do svých odlišných světů: Molina s obdivnou úzkostí sleduje Valentinův sebezničující boj o život a revolucionář se zase zvolna noří do vysněného, romanticky únikového příběhu, který mu gay přehrává, a poznává tak možnost fantazijního úniku za vězeňské mříže. Exkurze do cizího života oba obohatí o novou zkušenost... Hector Babenco zvládá omezený prostor cely s režijní bravurou opravdového mistra. Kontrast mezi reálným a vysněným světem dodává snímku zvláštní napětí, podpořené strhujícími hereckými výkony.
Ačkoli by se film mohl zdát komorním, není tomu tak. Díky vyprávění Louise a četným flashbackům z druhé světové, je výprava hodně zajímavá a komplikovaná. Melodramatický příběh s nacistickým gestapákem a francouzskou zpěvačkou otevírá další paralely pro mnohovrstevnatost příběhu. Polibek pavoučí ženy je v prvé řadě podobenstvím a nejednoznačným příběhem, který si musí každý divák vyložit po svém.
Film se promítal v široké distribuci a homosexualita hlavního hrdiny byla v té době rozhodně vzácným tématem. Babenco se však ve filmu nesnažil šokovat, nečekejte žádné rádoby explicitní scény, ale realistický náhled mezi LBGT komunitu.