Předčasně zesnulý herec točil svůj poslední film v bolestech. Roli v propadáku přijal, aby udělal naposledy radost svým dětem.

Raul Julia, vlastním jménem Raúl Rafael Juliá y Arcelay, se narodil 9. března 1940 v portorickém hlavním městě San Juan. Již od útlého dětství se učil angličtinu a projevoval zájem o herectví. Do Spojených států se vydal na popud významného televizního herce a komika Orsona Beana a jeho talent upoutal pozornost divadelního producenta a režiséra Josepha Pappa, pod jehož vedením zářil v mnoha shakespearovských adaptacích. Největší úspěch sklidil zřejmě za výkon ve Zkrocení zlé ženy, kde byla roku 1978 jeho hereckou partnerkou Meryl Streep. Divadla se ovšem držel až do devadesátých let a vystupoval po boku takových herců jako James Earl Jones, Roy Scheider nebo Christopher Walken.

U filmu hrál Julia dlouho spíše druhé housle. První výraznější úlohu si připsal

roku 1971 ve snímku Panika v Needle Parku, kde v hlavní roli zářil Al Pacino. Zatímco v divadle sbíral od roku 1974 jedno individuální ocenění za druhým, renomovaným filmovým hercem se stával až v 80. letech. V této dekádě obdržel hned tři nominace na Zlatý glóbus za filmy Bouře (1982), Polibek pavoučí ženy (1985) a Měsíc nad Paradorem (1988).

Do poslední dekády tisíciletí vstupoval charakterní herec s hlubokýma očima jako příslib budoucí hollywoodské hvězdy. A takový osud se zdál takřka nevyhnutelný poté, co Julia přijal svou nejslavnější roli Gomeze Addamse v populární adaptaci Addamsovy rodiny. V letech 1991 a 1993 vznikly hned dva úspěšné snímky o strašidelné extravagantní rodince, a přestože v nich vystupovali skvělí herci jako Anjelica Huston, Christopher Lloyd nebo Christina Ricci, byl to právě šarmantní a žoviální Julia, kdo diváky i kritiky zaujal nejvíce.

Devadesátá léta bohužel nepřinesla Juliovi pouze lukrativní pracovní nabídky, nýbrž také rakovinu žaludku, s níž se potýkal od roku 1991. A zřejmě věděl, že svůj osudový boj prohrává, když o tři roky později přijal nabídku na účinkování ve videoherní adaptaci Street Fighter: Poslední boj. Hlavní roli už měl rezervovanou Jean-Claude Van Damme a Julia se s chutí zhostil záporné úlohy diktátora M. Bisona, který svým kostýmem připomínal úsměvnou karikaturu Adolfa Hitlera. A své poslední roli v majoritní produkci skutečně odevzdal maximum, přestože v průběhu natáčení dozajista věděl, že se jeho čas rychle chýlí ke konci. "Byl asi poloviční oproti tomu, jak vypadal v Addamsově rodině. Ze tří metrů byl nerozpoznatelný," vzpomíná na své první setkání s Juliou herecký kolega ze Street Fightera Byron Mann.

Julia byl po operaci žaludku značně pohublý a zesláblý, ale účasti na Street Fighterovi se nehodlal vzdát a dokonce prý studoval různé reálné diktátory, aby si nacvičil jejich mluvu a pohyby. A co vlastně umírajícího herce motivovalo k účasti ve filmu, který se do dějin zapsal jako velký kritický propadák? Byli to jeho dva malí synové, kteří milovali videohru, podle níž snímek vznikal. Natáčení probíhalo v Austrálii a Julia spatřil ojedinělou příležitost, kterak strávit možná poslední šťastné chvíle se svou rodinou a zároveň dopřát svým dětem tu neopakovatelnou radost z toho, že to jejich tatínek párkrát natře Van Dammemu.

Právě přítomnost rodiny podle všeho pomohla Juliovi přibrat na váze a skomírající herec byl schopen natáčet v těžkém kostýmu a s vědomím, že zanechává poslední vzpomínku vlastním dětem. Ovšem jak si vybavuje další herecký kolega Damian Chapa, žádná rakovina nedokázala zastavit Juliu ve chvíli, kdy na něj byly namířeny kamery. "Byl nesmírně podvyživený a oni na něj navlékli ten masivní oblek. Když jsme zkoušeli, tak se sotva držel na nohou, ale jakmile se řeklo 'Akce!', ten skvělý herec se probral k životu přímo v tomhle těle, které už nebylo jako dřív. Pro mě to bylo překrásné ... Slyšeli jste to přísloví 'Show musí pokračovat' - řeknu vám, Raul Julia - hrál až do svého posledního dechu."

Raul Julia zemřel 24. října 1994, jen krátce po završení natáčení a dva měsíce před premiérou snímku. Street Fighter odcházel výhradně s negativními recenzemi a v kinech propadl, ale výkon vynikajícího shakespearovského herce ve vedlejší úloze se dočkal nadšených ohlasů a je považován za jednoznačně nejskvělejší prvek jinak mizerného filmu. Ten samý rok ještě Julia stihl dokončit značně nenápadnější televizní projekt s názvem Hořící sezóna, za který posmrtně obdržel cenu Emmy a svůj první Zlatý glóbus. Hned další rok přitom mohl hrát ve slavném Desperadu, jehož scénář si pročítal na nemocniční posteli jen krátce před svou smrtí, a s velkou pravděpodobností bychom herce jeho kvalit v následujících letech vídali v mnoha dalších velkých produkcích. Jeho poslední velká role tak sice neodpovídala jeho hereckému talentu, ale jeho dětem zanechala věčnou vzpomínku, o jakou primárně usiloval.