Recenze filmu Pohrdání

Komentáře a recenze 4

xxmartinxx

22 532 bodů •10. 10. 2012

10

Film, který prý nenáviděli všichni, kdo se na něm podíleli. Přesto podle mě vynikající. Rovným dílem dějem a obrazem. Nečekal jsem, že budu opravdu hltat každý záběr, ale Gogard zkrátka ví, jak na mě. Snad se mu to bude dařit i v dalších filmech.

Klajnik

8 955 bodů •28. 2. 2024

2

Mám rád žánr partnerských sond (alespoň já ho tak nazývám), protože bývají psychologicky a myšlenkově velmi podmětné. Podoba vztahu odráží psychologii postav a psychologie postav odráží podobu vztahu. Pohrdání však je příliš obsahově plytké, což je zvláštní, když jím Godard reflektoval svůj vztah s Annou Karinou (proto Brigitte Bardot nosí tu paruku). O 10 let později se Bergman ve svých Scénách z Manželského Života zmohl na podstatně hlubší - vlastně asi dosud nejhlubší - sondu, skrze níž rovněž reflektoval svůj vztah se Liv Ullmann. Scény jsou sice původně televizním miniseriálem, takže nejsou tak vizuálně atraktivní, ale obsahově se jim Pohrdání nemůže rovnat. Film začíná erotickou scénou (kde se samoúčelně mění filtry), kde se  nahá a zamilovaná manželka vyptává svého zamilovaného manžela, jestli se mu líbí její nohy, prdel, ramena, kozy, tvář a tak. Následující den manžel-scénárista dostane práci u filmu a nechá svou ženu nastoupit a odjet s producentem do jeho domu, kde se později setkají. Manželce se moc nechce, ale manžel ji k tomu přes to povzbudí. Když manžel dorazí, manželka už je divná. Když se vrátí k sobě do bytu, tak manželka nadále dělá zagorku. Také manžela uráží. Ten se tomu snaží přijít na kloub, ale ona později jen přizná, že už ho nemiluje a že jím dokonce pohrdá. Není však ochotna vyslovit proč ani co se od včerejška změnilo. Film neposkytne uspokojivé rozhřešení tohoto problému, takže si s tím musíme poradit sami: Vzhledem k tomu, že změna v jejím chování nastává poté, co ji manžel nechá odjet s producentem, tak tento moment musí hrát nějakou roli. Manželka asi chtěla, aby její muž více žárlil a neprokázal mnoho ochoty v tom, ji svěřit jinému muži. Na wikipedii se píše, že manželka pojala podezření, že ji manžel využívá k upevnění svých vazeb s poducentem, ale jelikož byznys byl už stejně uzavřený, tak bych tomu nepřikládal takovou váhu.  Jedná se prostě o banalitu, kterou by šlo obhájit tím, že jí manžel věří a že neočekává, že na ni jeho zaměstnavatel bude něco zkoušet, protože by to hodilo vidle do byznysu, který mezi sebou mají. Manželka asi prostě měla od manžela jiná očekávání a když je nenaplnil, tak z té lásky vystřízlivěla. Může se to zdát příběhově dost neopodstatněné, ale vztahy bývají křehčí, než bychom očekávali nebo chtěli. Kord když dva z páru nemají mnoho společného a divák nemá důvod se domnívat, že by tyto manžele pojilo něco víc než jen afekt zamilovanosti, jehož vylíčením nás film do jejich vztahu uvádí a který se tak snadno zlomí. Nezdá se však, že manželé jsou schopni toto nahlídnout, takže manžel furt dolejzá a vyptává se, proč ho už nemiluje, když včera ho ještě milovala a manželka není ochotna se v tomto směru pořádně vyslovit. Dvě nesympatické postavy tedy řeší povrchní vztah, který mě vůbec nezajímal. Odpovědi na jeho rozpad jsou poměrně zřejmé, čímž se znovu vracím k tomu, že je to obsahově plytké. Do toho se tam prý řeší motiv zaprodávání se na úkor tvorby umění, ale ten také není patřičně rozpracován. Manželka v první třetině řekne manželovi, že se změnil od doby, co poznal lidi od filmu a on tak na konci filmu střílí od boku ve snaze odvrátit manželština pohrdání, když se snaží vyvlíknout z práce na scénáři k filmu, protože prý chce psát divadelní hry. Najednou... Na wikipedii píší, že když se manžel přikloní na stranu producenta ve sporu interpretace řeckého eposu, tak se tím potvrdí manželčino podezření o manželovo podlézavosti a prohlubuje se tak její pohrdání k němu, protože ji vyměnil za producenta, ale já to tam příliš nečetl. Očekával bych ale, že u takto opěvovaný film bude více scénáristicky prokompovaný - tedy že bude docházet k zajímavějšímu prolínání se příběhu Odysseia s manželským dramatem hlavních postav: Například že se manžel bude snažit vrátit k žene (čti: do její přízně) navzdory již zašlé manželštině lásce a jeho neschopnosti nazřít vlastní situaci jako se Odysseus snažil navzdory nepřízni bohů vrátit k té své. Líbí se mi taky jedna intepretace řeckého eposu; tedy ta, že Odysseus se tak dlouho nevracel zpět za svou ženou po bitvě u Troji, protože se mu za ní prostě nechtělo - i ta ale padne jaksi samoúčelně. Ve výsledku jsem z toho filmu moc neměl; ani zábavu ani intelektuální stimul ani estetické opojení (- Zdá se, že v očích mnoha je ono estetické opojení dáno hlavně Bardotkou, na níž padla polovina rozpočtu a jejíž půvab mi uniká. Její neustále odhalovaná prdel mě taky nechala chladným, ale chápu, že v roce 63 bylo větším ternem vidět ženské pozadí než ve 20 letech 21. století, kde mi své tělo cpe na sítích každá druhá děvka).