Ani z jedné povídky jsem nebyl unesen, ale neříkám, že to bylo špatné. Moc jsem se nezasmál, nic brilantního jsem na Perličkách nenalezl, ale je to příjemná podívaná na práci našich legend. Tyto Hrabalovi povídky ze všedního života mají své kouzlo. Více než na 65% to u mě ale není.
Pana Hrabala, respektive jeho prózy, zrovna nemusím. Film samotný se dost vlekl a nebýt poslední naprosto ujeté povídky, byla by to naprostá ztráta času. Všichni zůčastnění naštěstí natočili spoustu mnohem lepších snímků...
Smrt pana Baltazara, Dům radosti a Romance
Pokud by všechny povídky dosahovaly takových kvalit jako Smrt pana Baltazara, Dům radosti a Romance, neváhal bych dát plné hodnocení. Jen pro tyhle 3 skvosty má cenu film shlédnout, u jediného barevného Domu radosti Evalda Schorma jsem byl doslova uhranut jeho originalitou a vtipem, ty pojišťováci nemají chybu a dokud pojištovny budou, neztratí nic na své aktuálnosti. Romance Ivana Vyskočila s cikánskou dívkou to je jízda, kterou si nemůžete nechat ujít. Díky panu Hrabalovi za tak skvostné náměty a dialogy - jako celek 80%
Co napsat-skvělé povídky,skvělá práce režiserů.A další klad je herecké obsazení.Tihle lidé asi hráli poprvé a někteří i naposled.Zlatý fond naší filmové tvorby.
Proč má smysl zhlédnout PERLIČKY NA DNĚ, i pokud nejste zrovna fanoušek českého filmu? Protože Hrabal je navěky spojen jak s českou literaturou, tak s českým filmem. Protože vnímáni Hrabalovy poetiky navždy (ať už v dobrém, či špatném) ovlivnil Jiří Menzel. Protože Menzel zásadní měrou přispěl k utváření obrazu o české kinematografii jak doma, tak na mezinárodní scéně... Především však proto, že při finálním srovnání způsobu uchopení Hrabalovy poetiky vychází Menzelova povídka z tohoto polyptychu překvapivě jako nejkonzervativnější a nejslabší článek řetězce.