Kvalita. Sice jsem ke konci čekal, kdy fašisté naběhnou do obchodu paní Lautmanové a pár věcí mi připadalo "nedotažených", ale jinak velmi zdařilé. Na 5 hvězd to ale nevidím.
Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech.
Rozhodně nejlepší slovenský film v historii, film je opatřen českými titulky, a je trochu sporné ho posuzovat jako český, čeština v něm není, ani čeští herci. Ale jako filmový příběh je zajímavý, v životní roli Brtka hraje Jozef Króner. Vliv nacismu na vznik Šlovenského štátu, a materiální prebendy pro kolaboranty jsou nad síly chudého tesaře. Vykreslení hlavních postav a dechová hudba podkreslují příběh utrpení slovenských židů. K citové představě co se v těch dobách dělo je ale film příliš nonšalantní.
To miluju. To nasazení pro dobro druhých, které vede až k nenávisti. I když jsem paní Kamińské někdy nerozuměl, měl jsem i anglické titulky, so good. Klos a Kadár nám opět ukazují, že se řadí mezi mistri své kinematografické doby. Vždyť za to získali i Oscara. My Češi a v té době i Slováci jsme byli machři. V 65 toto a 68 Ostře sledované vlaky. Kroner tak miloval paní Kamińskou až ji zabil. Je to strhující, je to československé, je to Kadárovské, je to Klososvské. Je to dramatické, je to Oscarové, je to Liškovské. JE TO POKLAD.
Ve své době film určitě u nás i v zahraničí zapůsobil zpracováním atmosféry 40. let, kdy je závěrečná půlhodinka celkem silná. Židé to samozřejmě jednoduché neměli a do problémů se mohli dostat i ti, kteří jim pomáhali. Ze subjektivního hlediska mě to ale příliš nebavilo a vadila mi tam hudba, především pak pasáže s houslemi, což bylo pro mé uši hodně nepříjemné. Chlastací scény pro mě jakožto abstinenta také nebylo moc příjemné sledovat. Je to významný film pro české a slovenské země, když už nám to vyhrálo toho prvního Oscara, ale já snímku dávám 60%
Film se natáčel v Sabinově, protože tam filmaři nalezli místo, které přesně odpovídalo scénáři, tedy slavné korzo, které hraje ve filmu klíčovou úlohu. Velkou výhodou bylo zejména to, že se v Sabinově od války nic nezměnilo, takže měli filmaři reálné exteriéry bez viditelných stavebních úprav. Jedinou změnou byl pomník obětem druhé války uprostřed náměstí, takže ho filmaři zakryli dřevěnou konstrukcí. Natáčelo se od poloviny května do konce srpna 1964.
Nezapomenutelnou roli ve filmu ztvárnil Jozef Kroner, kterého Slovensko po právu vyhlásilo největším hercem 20. století. Króner natočil přes 170 filmů a účinkoval ve filmu třeba i s Jeanem Louisem Trintignantem. Na drobném muži byla fascinující jeho skromnost a především neuvěřitelná schopnost vcítit se do role. Již v 27 letech přesvědčivě zahrál roli pětaosmdesátiletého staříka! Jeho ztvárnění Tona Brtka je mimořádné a po právu bylo vyznamenáno i čestným ,,malým“ Oskarem, kterého Króner dostal společně s replikou Oskara za nejlepší zahraniční film. Velkou zásluhu na úspěchu filmu měla také Ida Kaminská, která byla zejména herečkou divadelní. Vystupovala ve Státním židovském divadle ve Varšavě a všechny své role odehrála také v židovském jazyce. Mimochodem stejně hovoří i v Obchodu na korze, byť ho prokládá i slovenštinou.
Film byl nesmírně úspěšný, jen v New Yorku se hrál ve 40 kinech! Diváci byli nadšení, kritika také a člověk by řekl, že tvůrce za tak velkolepý úspěch bude čekat zasloužená odměna. Opak byl pravdou. Na konci 60. let Kaminská emigrovala do USA kvůli represi polských úřadů vůči židovskému obyvatelstvu, Kadár emigroval rovněž do USA po roce 1968, kde natočil ještě dva nepříliš úspěšné filmy a Elmar Klos exceloval na divadelních prknech u nás, byť bez Kadára jeho filmová režie prakticky skončila.
Film se natáčel v Sabinově, protože tam filmaři nalezli místo, které přesně odpovídalo scénáři, tedy slavné korzo, které hraje ve filmu klíčovou úlohu. Velkou výhodou bylo zejména to, že se v Sabinově od války nic nezměnilo, takže měli filmaři reálné exteriéry bez viditelných stavebních úprav. Jedinou změnou byl pomník obětem druhé války uprostřed náměstí, takže ho filmaři zakryli dřevěnou konstrukcí. Natáčelo se od poloviny května do konce srpna 1964
První polovina mě celkem nudila, velkou roli na tom ale nese to, že pro mě bylo velmi obtížné vůbec rozumět tomu, co herci říkají. Velmi těžké to bylo u Idy Kaminské, často jsem nerozeznala, zda mluví slovensky, nebo nějakou jinou hatmatilkou, což u mě velmi ubralo na hodnotě filmu. Jinak ale silný konec. Tak moc bojoval o svůj život, až si ho nakonec stejně vzal sám.