Recenze filmu Noc na Zemi

Komentáře a recenze 13

Chrustyn

43 674 bodů •19. 5. 2009

8

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst, 5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný dramatický. Každý má svou kvalitu a něco čím zaujme a věřím tomu, že každého diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil italský taxikář Roberto Benigni a poslední helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi příběhy vás provedou výborní herci se skvěle vypilovannými dialogy, povedená minimalistická hudba a nenápadná kamera. Výsledné hodnocení trochu sráží první americký a první evropský příběh, které prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní. Jarmusch umí udělat z mála hodně a po výborném "Mrtvém muži" mě opět potěšil.

xxmartinxx

22 532 bodů •11. 10. 2010

10

Vtipné, chytré, vypointované. Jarmuschův ironický pohled na svět tu funguje lépe než v těch pár dalších jeho filmech, co jsem viděl. Stejně jako u Kafe a Cigár jsem měl pocit, že nemá moc schopnost řadit povídky za sebou, ale protože jich je relativně málo a jsou dlouhé, není to tak na škodu. S odřenýma očima ten plný počet dám.

Sheldon

16 079 bodů •14. 5. 2020

8

Jarmusch zasazuje děj do pěti pro svět filmu zásadních měst, vše spojuje taxík a postava rozmlouvajících taxikářů a jejich klientů. Taxíky tedy jezdí v Los Angeles, New Yorku, Římě, Paříži a Helsinkách a vozí se v nich takové hvězdy jako Winona Ryder, Roberto Benigni, Armin Mueler Stahl, Rosie Perez nebo Gina Rowlands. Film se stal slušným úspěchem po všech stránkách. Viděl jsem v kině a je to úplně jiný zážitek než v televizi.

lamps

15 320 bodů •23. 5. 2016

8

Další jedinečný Jarmusch. Nemusíme mít jeho styl rádi, ale přesto je třeba uznat, že ten člověk má svou tvorbou co říci (což se nedá říci o velké většině jeho vrstevníků). Každopádně po téhle půvabné zkušenosti už nemůžu nikde prohlašovat, že zábavně natočit dvě hodinky nepřerušovaných dialogů zvládne jen a pouze Quentin Tarantino - Jarmusch to zde totiž zvládl natolik suverénně, že jsem celou dobu nejen pozorně naslouchal, ale také se hlasitě smál a dumal nad tím, co to vlastně ti zvláštní/obyčejní lidé vypouštěli za podivná/všední moudra. Přestože každá povídka je náladově trochu z jiného těsta a aplikuje jiné lidské vlastnosti, ve všech zahlédneme alespoň kousek sebe samého, kousíček charakteru, který dává pravidelně najevo úplně každý (nebo by alespoň měl). New York byl vtipný a laskavý, Paříž přátelská a láskyplná, L.A. krásně rozjezdové a Helsinki příjemně tragikomické. Jenom ten Řím mi tam nějak neseděl, i když ty Benigniho problémy k životu asi taky patří. :))

hrumsrt

10 681 bodů •14. 1. 2024

9

Jim Jarmusch pro mě byl tím tvůrcem, o kterého předcházela pověst.. Doposud jsem od něj viděl jen tři kousky, ale žádný se nedá připodobnit k prožitku z Noci na Zemi. Kluk, který je důkazem toho proč se (ne)má během studia na filmové škole točit něco bokem (nebo hrát), jelikož můžete objevit, jak na tom skutečně s vlastním filmovým talentem jste, a zda máte, co divákům sdělit.. Mladý Jim si byl dost jistej, už při studiu vypomáhal Nicholasovi Reyovi (režisér kultovního Rebela bez příčiny) a pod jeho rukama nasával z filmové branže, co se dalo. A když mu pak Rey ještě v začátcích radil a občas si zašel na kamarádskou supervizi, což způsobilo, že Jim nabral patřičné sebevědomí, aby se ve filmovém průmyslu prosadil, ale taky usoudil, že jemu už škola nemá, co dát... Už od jeho prvních filmů byla Jarmuschova tvorba chválená u kritiků, a jelikož točil samé nízkonákladové kousky, nebylo těžké sypat jeden výdělečný projekt za druhým, ovšem žádný se nevyrovnal celovečernímu povídkovému cyklu jménem - Noc na Zemi... Nádherně lidské spojení několika všedních historek, kterými tvůrci oblétávají svět. A jelikož se jedná o spojení pěti historek, z nichž každá je z jiného světového velkoměsta, možná jde o víc než jen metaforu.. Pokaždé všechno začíná v taxíku, kde bez ohledu na prostor a čas, podává každá historka výpověď o tom, jak si Jarmusch představuje svět kolem něj.. První příběh je obraz z filmem zalitého LA, kde exhibuje Winona Ryder před rozhodnutím zda zariskovat jako herečka, anebo dále na telefonním seznamu vozit lidi z letiště. Pro mě asi tematicky nejzajímavější podívaná.. Druhý příběh zase přenáší děj do multikulturního New Yorku, kde se taxikářem stanete, aniž by jste uměli anglicky anebo vůbec řídit. Zde zase funguje absurdnost sitauce a komediální timing stojící na chemii či rozdílnosti hlavních hrdinů.. Do třetice se přesouváme do Evropy, kde ve francouzských uličkách fascinovaně přemítáme nad krásami života skrze vidění slepého člověka. Tohle je patrně lehce vulgárnější příběh, ale prosvítá hezkými společensky netaktními tématy... Ve čtvrtém příběhu zůstáváme v Evropě, ale tentokrát projíždíme Římem, kde nás provází Roberto Benigni se svým typickým osobitým humorem, jehož energii a zápal se nedá opakovat. Osobně jde tady pro mě o nejlepší část filmu, která netaktnost předchozí povídky převádí rovnou do opovržení, kdy řidič přesvědčuje nabravšího kněze, že zhřešil.. Abychom nakonec v pátém případě odcestovali do východní Evropy, kde vás zdejší chlapi dojemně přesvědčí o nemilosrdnosti životního osudu... Jediný filmový případ, kdy vás urychleně vláčí po celém světě a vy stejně doufáte, že to není poslední stanice. Každý z pěti příběhů má něco, ale všechny dokáží prodat naprosto všední denní situaci absolutně romantickým způsobem.. Taxikáři ještě nikdy nebyli zábavnější a svět si nebyl nikdy propojenější (aniž by k tomu potřeboval jediný kabel). Nádhera! 90%

JosefTomas

9 986 bodů •29. 4. 2022

9

Blesk z čistého nebe, aneb když vám už připadá, že jste viděli všechno, znáte filmovou řeč dokonale a sami vlastně nevíte, co vám ještě schází, v tom přichází v té záplavě Jim Jarmusch, aby mi to řekl. Normálně mám u povídkových filmů tendenci vyzobávat své favority a v případě komentářů je hodnotit separátně. Tady ovšem nelze nic jiného, než brát film jako ucelené dílo, neboť Jarmusch v tomhle případě ani jednou nešlápne vedle. Pravda, někdy je trochu delší, ale i tak není nudný, neboť přesně ví, kdy se má přesně vytasit s jakou hláškou, která dokáže náležitě odrovnat a dovolil mi se tak 2 a čtvrt hodinky tetelit nadšeným blahem. Nutno říct, že nesedne každému, pro řadové diváky je možná až příliš roztěkaný, ale pro ostřílené filmové všežravce představuje přesně tu výplň prázdnoty, na kterou se zapomnělo.

Klajnik

8 955 bodů •28. 12. 2019

2

Tohle mělo být poetické a rafinované? Se mam posrat smíchy, když nějakýmu černochovi přijde hrozně vtipný jméno Helmut? Prý to zní jako helma a v tom případě, by se klidně mohl jmenovat Lustr. Když se helmut optá na jméno černocha, odpovědí mu je Yo-Yo. Helmut se začne smát, že se jmenuje jako hračka. Černoch to vezme strašně vážně a odpovídá: "Nenene. Nic takového." Spíše nudné epizodky, v nichž vystupují vesměs nesympatické postavy, které vedou poměrně hloupé a strojené dialogy.

filmsim

4 903 bodů •30. 11. 2014

8

Ten krásný pocit, když mě film nechá dvě hodiny v taxíku se skupinkou vcelku všedních lidí a při tom si dokáže po celou dobu udržet mou pozornost a příležitostně rozesmát. Líbilo se mi, že ani jedna z historek nebyla nereálná či nějakým způsobem překombinovaná. Každá působila opravdově a živě. Všechny mají cosi do sebe, není tu až tak viditelný neduh povídkových filmů, kdy jedna část vyčnívá rapidně nad ostatními. Postavy jsou příkladně napsané, snad krom italského řidiče, který zde až moc vyčnívá a působí jako taková karikatura. Nesedla mi ovšem po celou dobu jednotvárná kamera a roztahanost některých povídek. Za co jsem opravdu vděčný je jazyková nejednotvárnost. Pokud se odehrává povídka v Říme, tak aktéři mluví italsky, a tak je to i u ostatních povídek. 8/10