K ději filmu nemám slov, to jednoduše nejde popsat... Ale když se spojí geniální režie, geniální scénář, geniální námět, geniální hudba a skvělé herecké výkony, vznikne epickej film... a tohle je jeden z nich
Po druhém zhlédnutí, tentokrát v kině, zabolel ten deus ex machina ve scénáři o poznání víc. Je to mistrně zrežírovaný spektákl, který nastavil laťku svému žánru pěkně vysoko, ale když si ten spektákl odmyslím, vidím bezradného scenáristu a film, který se snaží tvářit mnohem důvtipněji, než jaký ve skutečnosti je. Hodnocení nechávám na čtyřech hvězdách: Nolanova režie, pěkná kamera a vynikající herci z toho pořád dělají dobrý film. Ale jsou to tentokrát už dost slabé čtyři hvězdy.
Nejlepší vesmírný film všech dob. Snad nikdy jsem u filmu necítil tak silné emoce a pocity, jako právě u Interstellaru. Fenomenální a úderná hudba od Hanse Zimmera, nepopsatelná kamera, vizuál je doslova nadčasový, a ty herecké výkony... Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Jessica Chastain, Mackenzie Foy, Casey Affleck... Dokonale obsazené, dokonaleji zahrané. Nolan je génius. Už snad ani nevím po kolikáté mě opět naprosto dostal.
Největší film, co jsem kdy viděl. Jestli vám můj popis nestačí, tak na něj jděte do kina a nechte se unášet jinde nevídanou atmosférou. Už jen (skoro)úvodní scéna v kukuřici ve mě vzbudila pocit, že se blíží něco mimořádného. Snad jen toho brečení by mohlo být méně. Nutno říci, že i odplivnutí by v Nolanově podání, s hudebním doprovodem H.Zimmera vypadalo jako umělecký skvost nevídaných kvalit. Pořád mi to leží v hlavě. Zvažuji IMAX projekci. ------------------------------------------Viděno podruhé. Sice v maloměstském kině, ale i tak byl zážitek absolutní. Dojemné scény mi napodruhé přestaly vadit, ba naopak, ocenil jsem jejich uvěřitelnost a Matthew McConaughey se pro mě stal překvapením roku (opravdu je to ten chlápek z laciných romanťáků?). Emocionální, vesmírné drama s trochou humoru, kopou fyziky a trochu toho sci-fi. Ne, opravdu - až na pár momentů jsem si ani nepřipadal jako na science fiction. Všechno působilo tak dosažitelně, až reálně a to nemluvím jen o mistrně zvladnutých efektech, které jako by ani nebyly, ale především o tom pocitu blízkosti všeho, co se odehrávalo na plátně. S herci jsem prožíval každou chvilku. V jedné části jsem malém vykřiknul "Jo!" Až tak jsem byl pohlcen dokonalou atmosférou snímku. Nolan to prostě zvládnul a já nechápu ta rozporuplná hodnocení a recenze, které jsem zatím četl. Pro mě tohle byl zatím jeho nejlepší kousek, co jsem viděl. Tenhle člověk u mě probudil (nebo spíš obnovil) zájem o vesmír a jeho tajemství. Před pár lety u mě zahájil zájem o Batmana, což sice není tak ušlechtilé jako vesmír, ale pro člověka jako jsem já, tedy nemajícího superhrdiny v lásce, je to vcelku úspěch. Nolan by ve mě vzbudil zájem snad i o studium hmyzu (nic mi není volnější). Nakonec nezbývá než vyzdvihnout epický soundtrack jehož ústředním motivem je zvuk brutálního běsnění varhan. Nádhera! Takže si to shrňme. V mém srdci si Interstellar vysloužil první místo v kategorii nejlepší film roku (zahrnující režii, scénář i zpracování), nejlepší herec v hlavní roli nejlepší soundtrack/hudba/hudební umělecké dílo roku. Omlouvám se za spousta superlativů, ale tenhle film ve mě zanechal mnoho. Mezi první a druhou projekcí uplynulo 6 dní během kterých jsem před spaním nemyslel na nic jiného a usínal za zvuku tikotu hodin v dokonalé souhře s celým orchestrem. Takový pocit ve mě zanechaly pouze tři filmy. 1) Donnie Darko, pro svou složitost výkladu a obtížnost hledání smyslu toho všeho. 2) Zběsilost v srdci, pro svou úchylnou krásu a uvěřitné lásce hlavních protagonistů. 3) Výše opěvovaný Interstellar, vlastně pro všechno ostatní.
Málokterý film mě dokáže nadchnout natolik, že bych si ho nejradši pouštěl furt dokola, dokud bych ho neznal nazpaměť. Pokládám si však jednu otázku: Jak někdo sakra může natočit takhle nádherný film, který má snad všechno, co by dokonalý film měl mít? Co ale tenhle film má naprosto perfektního, je muzika, Hans Zimmer je prostě PAN skladatel a filmu to dodává naprosto jiný rozměr.
Christopher Nolan mě svým filmem naplněným gravitačním časosběrem oslnil a já opět uzřel film, který stojí za to vidět více než dvakrát. Ba naopak film si o to vyloženě žádá. Matthew dozrál v herce, kterému lze uvěřit i nemožné aniž by se ztratil či byl pohlcen v černé díře a Matt rozrazil plátno rolí, která mu neskutečně sedla jak milimetrové spojení dvou kosmických těles. Dokonale precizní Hans Zimmer proťal vakuum hudbou, která se mi zaryla do naslouchátek a já oněměl snad jako nikdy. Skvělý film, který si žádá repete a já se na něj již teď těším.