John Wick 4 je nekončící našlapaná adrenalinová střela, sypající více a více perfektně choreografované akce v těch nejvíc sexy neonových kulisách s velmi inovativním nasnímáním a vynikajícím audiovizuálem. Chad Stahelski ukazuje, že má stále čím ohromit. Přesto se s jeho prací na Wickovi táhne problém s budováním příběhu, či samotného lóru. U původních tří dílů to zase takový problém nebyl, jelikož to mělo fungovat převážně jako "čistě akční zážitek". (I tak ale měly všechny tři díly propracovanější příběh, lepší dialogy a lepšího záporáka.) Dnes se Stahelski snaží tvořit pomyslnou mytologii - v čemž ční kámen úrazu. Příběh je velmi zkratkovitý a nedává se pozor na celkovou konzistenci filmu. I když je to vizuálně opulentní až do samotného finále, (kde už asi na pěkný vizuál nezbyl rozpočet), nelze vyvrátit fakt, že John Wick: Chapter 4 je hmatatelný vzor pro všechny filmaře, kteří chtějí tvořit akční filmy. Takto skvěle vytvořenou choreografii, dlouhé, chirurgicky přesné one-take záběry, neskutečné kaskadérské kousky... V tom Babu Jagu nikdo nepřekoná. 8/10
Skvělá práce! Obrovský pokrok od dokumentu V síti - Velké nic je nejprogresivnější český dokument posledních let. Filmařsky suprově zvládnuté, přestože mi tolik nesedl střih a mrzí mě absence éry distanční výuky. Každopádně Velké nic je velké překvápko - stručné, výstižné, momenty ikonické, vtipné, smutné a hlavně bez přetvářky zpracované dílo, které bude patřičným odkazem na dobu COVIDu pro další generace. Přestože zde není zaznamenána distanční výuka, je to na jedničku natočený dokument, který bude zrát jako víno.
Darren Aronofsky má u mě osobně velký respekt a to nejen kvůli tomu, že je to sakra dobrý režisér. The Whale je komorní, intimní drama, které ve vás evokuje jak devastující, tak láskyplné emoce. Brendan Fraser v hlavní roli exceluje, což potvrzuje vyhraný oscar za nejlepšího herce v hlavní roli a Sadie Sink po jeho boku je čistokrevný talent. Mezi nimi je tak viditelná a hmatatelná chemie mezi, že se od ní nelze odtrhnout. Nutno podotknout, jakou sílu zde mají dialogy. Ty postupně gradují až do nesmírně emočního konce, po němž jsem si společně s lidmi v kině stoupl a začal se slzou v oku tleskat.
Velmi komorní, za to excelentně napsané dílo, které má velmi divadelní atmosféru, přesto ale na filmovém plátně funguje na jedničku. McDonagh umí, nechyběl zde jeho parádní smysl pro humor a cit pro detail. Herci taktéž skvělí, konkrétně Barry Keoghan a Gary Lyndon. A legendární duo Farrella a Gleesona taktéž fascinující. Martin opět dokázal z prostého příběhu vybudovat perfektně fungující drama, které se nevleče a nezastavuje, naopak je velmi iteresující, rezonující a zábavné. Jen více zapracovat na emocích a nebudu mít skoro co vytknout. Za ten konec tleskám. 8,5/10
Velmi atraktivní film. V castingu, ve scénáři, v prostředí. Film má stejné chyby jako jeho předchůdce, přesto mám ke Glass Onionu už teď mnohem blíž. Líbí se mi tempo filmu, které zkrátka jede a nezastaví. Divák se díky tomu ani minutu nenudí - stále bádá, přemýšlí a na závěr řekne jen "ajo vlastně". Samotný twist je povedený a smysluplný (v některých ohledech předvídatelný, ale to jen z malé části). Podobné jedničce, jen v mnoha ohledech přitažlivější na sledování. Rian Johnson je borec!