filmfanouch6
12 644 bodů •
10
V roce 2011 měli za sebou v Marvel Studios již dva Iron Many a Neuvěřitelného Hulka, bylo ovšem načase jít dál. Kromě prvního Captaina Ameriky ten rok ještě před ním spatřil světlo světa první Thor. Princ Asgardu se přitom též pro velká plátna chystal léta a na plátno ho mohli přivézt třeba Sam Raimi (původní trilogie Spider-Man), Matthew Vaughn (Kick Ass, X-Men: První třída) či Guillermo del Toro (Blade 2), finální volba ovšem padla na Kennetha Branagha. Britský herec a režisér, který je kromě role Zlatoslava Lockharta znám i pro své adaptování her Williama Shakespeara jako v případě filmu Hamlet z roku 1996. A zrovna u Thora ve finále není o královské drama nouze. Ke komornímu dramatu má pochopitelně Thor daleko, právě příběh o rozmazleném princi, který se musí stát lepším mužem a jeho bratrovi, který se dozví hrůzné rodinné tajemství nemohl Branaghovi sedět líp. A jako start jedné z nejzásadnějších postav uplynulé dekády Marvel Cinematic Universe nemohl první Thor obstát lépe. Nejzajímavější jsou v případě prvního Thora právě momenty, kdy se řeší vztahy a postavy si povídají. Branagh umí natočit dialogové scény zajímavě, celé to funguje jako přesně ty dialogy, které by si mohli říkat postavy na divadelním pódiu a při troše štěstí by nějaký fanda Shakespeara dost možná skutečně sepsal divadelní hru, která by se odehrávala na Asgardu a musela by se jen obejít bez velkolepých akčních scén. Ty samotné jsou velmi působivé, z Thora s (nejen) Mjölnirem v ruce jde ten správný respekt a v těch akčních scénách skutečně Thor funguje jako stylový akční blockbuster. Jenže těch akčních scén ve finále zase tolik není, což je ve finále právě k prospěchu věci. I díky tomu, že k Branaghovi právě více sedí komornější momenty. Branagh dokáže tahat maximum i z herců. Chris Hemsworth se projevil nejen jako namakaný hezoun, ale také jako člověk, který umí velmi slušně hrát a v těch pár momentech ukazuje svůj solidní komediální talent. Ještě více výraznou postavou než je Thor je ovšem ve finále jeho bratr Loki, kdy se Tom Hiddleston projevil jako neskutečná castingová trefa a jako klíč k jedné z nejlepších postav MCU. Tehdy prakticky neznámý Hiddleston se projevil jako obrovský objev, který komplexní postavu Lokiho dokázal naprosto prodat. A šlo o skvělou informaci i proto, že příběh Thora stojí z výrazné části i na vztahu Thora a Lokiho. První Thor ovšem jen položil základy pro jejich postupně výtečně budovaný vztah po dobu následujících filmů propojeného vesmíru. Anthony Hopkins jako Odin, Rene Russo jako Frigga, Stellan Skarsgård jako Erik Selvig, Idris Elba jako Heimdall, Kat Dennings jako Darcy, Natalie Portman jako Jane Foster..... i v těchto případech casting nebyl mimo a i na malých plochách dokáže každá postava dostatečně zaujmout. Přesun na Zem po první části definitivně přichází k humornějším momentům, přesto ovšem humor funguje a to právě v momentech, kdy si utahuje Thorovo seznamování se zcela novým světem a jeho zvyků z Asgardu. O poznání zajímavější je to ovšem právě v momentech, které více přísluší Branaghově divadelnímu stylu a kdy se souběžně na Asgardu i Zemi řeší královské drama. Na ploše příběhu ovšem Thor skutečně ujde kus cesty a od začátku filmu projde změnou. Dalo by se lehce namítat, že ta změna přišla až podezřele snadno, na ploše dvouhodinového filmu to ovšem jinak dvakrát nešlo a přesto to v rámci podmínek funguje. Scéna jako snaha o zvednutí Mjölniru či konfrontace Lokiho a Odina jsou momenty, které dokážou vytěžit emoce a na konci je z Thora definitivně hrdina, který je hoden nejen své moci, ale i to stát se jedním ze zakládajících členů Avengers. Vynikající soundtrack Branaghova dvorního skladatele Patricka Doylea je poté výtečným hudebním doprovodem. Angažování Branagha v případě prvního Thora bylo skvělou volbou a i když se na prvního Thora v rámci MCU tak trochu zapomíná, jako úvodní setkání s jedním z nejzásadnějších hrdinů MCU ovšem nadále funguje......
