Mimo zákon

Po úspěchu své černé komedie Podivnější než ráj (FP 9/91) si nekorunovaný král amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch definitivně upevnil svou komerční pozici hořkou komedií Mimo zákon (1986). Částečně ustoupil svému dosavadnímu minimalistickému stylu i přísně pochmurnému tónu. Hlavními protagonisty jednoduchého příběhu, vystavěného jako vždy u Jarmusche na paradoxech, je trojice mužů, uprchlých z vězení. Zkrachovaný diskžokej Zack a pasák Jack, kteří byli nevinně odsouzeni, se v cele setkají s upovídaným, bizarním Italem Robertem, jenž v sebeobraně zabil náhodou člověka, ale to mu nebrání, aby se na svět díval růžovými brýlemi. Roberto dokonce podnítí útěk trojice z vězení, při němž se (jako obvykle) inspiruje americkými filmy. Při bloudění neworleánskými bažinami leze Ital svým neustále se hádajícím druhům soustavně na nervy svým naivním optimismem a recitací milovaných amerických básníků v italských překladech. Potom se na první pohled zamiluje do své krajanky Nicoletty, majitelky malé hospůdky, a rozhodne se s ní žít šťastně až do smrti; dvojice Američanů, kteří jsou kvůli nesnášenlivým povahám a pocitům vykořeněnosti jakoby stále ve vězení, musí pokračovat v cestě... - Zatímco Jack a Zack představují (i jmény "zaměnitelné") cizince ve svém vlastním světě, je "turista" Roberto v jakékoli situaci spokojenou bytostí, čerpající životní energii z neautentického světa komerčního filmu, reklamy a překladové literatury. Je mužskou obdobou macfarské emigrantky Evy z předchozího Jarmuschova filmu Podivnější než ráj, jemuž se Mimo zákon podobá jak tématicky, tak řešením dramatické situace. Režisér však vrší své paradoxy mnohem bohatěji a dává tak vyniknout tragikomické dvouznačnosti drobných "nedramatických" situací, jež prožívají jeho hrdinové (je příznačné, že vynechává jedinou případnou "akční" scénu svého příběhu, samotný útěk z věznice). - V hlavních rolích snímku se objeví Jarmuschův dvorní skladatel a příležitostný herec, saxofonista John Lurie, písničkář Tom Waits a svérázný italský herec a režisér Roberto Benigni.