Ačkoli jsou Martin a Rudi mladými muži v nejlepším věku, stojí na prahu smrti. Oba mají rakovinu a zbývá jim jen několik posledních dní života, a tak se rozhodnou, že si ještě užijí pořádnou legraci, opustí nemocnici a pojedou k moři. Opilí a v pyžamech vyrážejí ukradeným starým mercedesem, který ovšem patří skupině gangsterů, kteří ho chtějí zpět...
Tenhle film už je klasiku a jeden z nejkultovnějších filmů o předčasné smrti mladých lidí. Til Schweiger zahrál brilantně a film prakticky udělal. Film si na nic nehraje, je to celkem přirozené a jednoduše natočené. Prostě pastva pro filmového diváka, na kterou se mohu vždy po pár letech podívat znovu.
První, co mě zaujalo, byl kvalitní hudební výběr k jednotlivejm různejm scénám. Dost mi to připomnělo Pulp Fiction, ale nejen hudbou. Taky třeba ten klasickej pohled kamery z kufru do kufru (kde v tomhle případě našli: kufr!). Taky ten gangsterskej pohled a hlavně dvě gangstersky paka, kteří jak kdyby vzhledem vypadli z Tarantinovejch Gaunerů nebo jim vypadli z oka, navíc jsou trochu jak Vincent a Jules z Pulp Fiction. Ti jsou navíc okořenění hlavně svou tupostí a Abdul svou špatnou jazykovou výbavou, která mu sype z huby jeden přeřek za druhym, většinou vtipně. Dále tady máme sympaťáka a hlavně pohodovyho borce Tila Schweigera, kterej tady ztvárnil nezapomenutelnou roli, asi jeho nejlepší. Jeho parťák v umírání a ve zločinu je sice trochu suchar, ale vypadá trochu jak Robert Downey jr. a ke konci to taky solidně rozjede, takže cajk. Prostě dvojka, která se vydá na zločineckou dráhu, která připomíná Thelmu a Louisu nebo Bonnie a Clyda nebo Kaliforniu. Prostě takovej kriminální road trip. A rozhodně film, kterej stojí za to vidět. A rozhodně asi nejlepší německej film, co znám.
To, čemu se ve filmu říká „helsinský syndrom“, se ve skutečnosti nazývá stockholmský syndrom. Stejná chyba se vyskytuje i ve filmu "Smrtonosná past" (1988).
Když Henk a Abdul volají svému šéfovi, je v pozadí slyšet policejní siréna. Tento zvuk vydává americké policejní auto, nikoliv německé.