Recenze filmu Černá labuť

Komentáře a recenze 99

Brenan88

47 170 bodů •18. 3. 2017

8

Velmi intenzivní zážitek. Strhující dramatický zážitek,který dokáže na filmová plátna přenést snad jen Daron Aronofsky,který opět dokázal,že patří mezi nejlepší mladé režiséry. Natalie Portman a Mila Kunis byly výborné a Vincent Cassell taktéž. Takto si představuji Oscarové snímky.

Chrustyn

44 055 bodů •25. 12. 2010

8

Darren Aronofsky si vždy vybírá témata, která nejsou pro každého. Ať už to je téma drog nebo wrestlerských zápasů. Vždy však todkáže dané téma zpracovat tak aby zaujalo i diváky, kteří o té konkrétní věci mnoho nevědí nebo se jí dokonce přímo vyhýbají. To je případ i Černé labutě, která zpracovává téma baletu. Je to téma, které je pro mě absolutně cizí a vyloženě se mu vyhýbám ale Aronofsky prostě umí a film mě nesmírně zaujal. Pomáhá tomu výborný scénář, svkělá kamera, fámózní výkon Natalie Portman (jednoznačně její nejnáročnější a zároveň nejvyspělejší a nejlepší role) a samozřejmě precizní režie. V mých očích o něco slabší než předchozí režisérův "Wrestler", (který však byl žánrem někde úplně jinde) přesto vynikající podívaná. Jsem přesvědčen, že Aronofsky dokáže natočit cokoliv a už teď se těším s čím přijde příště.

Pete69

33 045 bodů •29. 9. 2019

7

Pěkně natočen snímek. Film si udržuje stále stejnou atmosféru, je natočený prakticky na pěti místech a tak nic neruší koncert Natalie Portman. Psychické problémy baletky ale prostě na celý film nedají a tak si u mě Černá Labuť vysloužila nakonec jen "70".

kunafix

20 062 bodů •28. 6. 2011

10

No tak tohle je výkon na Oscara! To jsem si říkal celou dobu, co jsem sledoval jeden z nejúžasnějších filmů za poslední roky a hlavně Natalii Portman. To, co předváděla na plátně, byla pro mě diváka čirá extáze bolesti, pocitů, umu a bůhvíčeho ještě. Chlapi, nebojte se, není to trapárna jenom o baletu. I když balet tvoří velkou část, stejně je na něho nahlíženo tak, jak jsem si to nikdy neuvědomoval - aneb jak moc složité tohle umění je, nejen fyzicky. Další promakanou částí jsou vztahy mezi postavami, například Nina vs. matka, Nina vs. hlavní choreograf, Nina vs. ostatní baletky, Nina vs. Labutí jezero. Aronofskiho talent jsem prokoukl už dávno, ale tohle je asi zatím to nejlepší, co mu vylezlo z jeho uměleckejch útrob.

hanys_

18 781 bodů •27. 1. 2011

6

Nejlepší Aronofskeho snímek od Requiem za sen, ale imho pořád průměr, což jen potvrzuje můj vztah k tomuhle režisérovi. Každopádně tohle je asi jeho první film, na který jsem ochotný podívat se v budoucnu dobrovolně znovu. A Natálce bych toho "plešouna" přál. Hodnocení někde mezi těmi 3-4....6.5/10

Spooner

15 900 bodů •4. 1. 2011

8

Stále výtečně natočený, ale i trochu emotivně chudší a prvoplánovější Aronofsky než jsme zvyklí. Darren umí výborně sladit všechny složky filmu, takže je téměr dokonalá kamera doplněna exceletní hudbou a výtečnou choreografií. Také atmosféra, která byla místy až hororová, se mi hodně líbila. Přesto mě ale Aronofsky nedokázal emociálně vyždímat tak, jako v předchozích případech a v první hodině mi to přišlo skoro až chladné. Buď to je tím, že jsem si zkrátka k filmu nenašel tu správnou cestu, a nebo už mám Aronofskyho prokouklého natolik, že vím co čekat. Možná proto mi některé věci připadaly takové na efekt. I tak jde ale o velmi nadprůměrný a ke konci strhující zážitek. Těším se ale na druhého Wolverina, kdy už se nám Darren ukáže konečně v trochu jiném světle. P.S.: Jestli za tohle nedostane Natálka Oscara, tak jsou akademici vážně slepí.

lamps

15 334 bodů •14. 5. 2016

8.5

Impressive. Dokonalé navození bezútěšné a bolestivé atmosféry v příběhu o ...... baletce. Na povrch sice všechno přímo Cimrmanovsky skvěle funguje a film nás skoro vysaje z vlastních sedadel, přičemž velké zásluhy putují za všemi herci, hudbou a perfektně zužitkovaným prostředím, ale navzdory veškerým snahám nevyznívá scénář zrovna dvakrát sofistikovaně, Aronofsky vyvolává emocionální reakce občas přehnaně okázalou cestou pro tak jednoduchý příběh o proměně osobnosti a nepříliš invenční hororové prvky se ke konci už hodně míjí účinkem. Přesto všechno ale ČERNÁ LABUŤ je skvělým filmem, bavícím diváka prolínáním různorodých tematických linií (kariérní, osobní, hororová, sexuální..) a držícím ho navzdory falešně podvratnému vývoji od začátku až do konce v natěšení, jaké bude další herecké gesto nebo audiovizuální esence. Part Mily Kunis oficiálně nejžhavější filmovou rolí v dějinách :)

filmfanouch6

12 654 bodů •4. 6. 2016

10

Sebedestrukce je jako motiv s filmy Darrena Aronofskyho tak nějak spojená již od jeho režijního debutu Pí, utvrdilo to Requiem za sen, podporu učinila i Fontána, jde o motiv jasně znatelný i ve Wrestlerovi, následně více či méně i v Noemovi, Matce! i čerstvé Velrybě. Spolu s Requiem za sen ovšem tento motiv nejspíš naplňuje Aronofskyho 5. celovečerní film s názvem Černá labuť. Film, který snadno leckoho donutí, aby se na balet již nekoukal jako dříve, film s jedním z nejsilnějších hereckých výkonů 21. století, film, který u Aronofskyho klasicky může diváky rozdělit na dva tábory. I po letech jde ovšem o film, který v divákovi jistým způsobem zůstane. Balet jako takový je vnímán především pozlátkově, Černá labuť ovšem ukazuje, že se za baletem skrývá tvrdá dřina. Samotný kameraman Matthew Libatique zvládne vystihnout pompéznost baletního jeviště, v centru dění Černé labutě je ovšem především protagonistka Nina a jak jí maximální úsilí ničí po psychické i fyzické stránce. V podání Natalie Portman tak Nina propadá šílenství, dochází k těžkému odlišování reality a fikce, výsledkem je herecký koncert, kdy výkon Portman musí náhle ocenit i její největší odpůrci. Jde o další intenzivní Aronofskyho film, nepříjemnou psychologickou sondou, která na jednu stranu naplňuje hororové atributy, zároveň ovšem s jistou nadsázkou skutečně prezentuje, co může s umělcem dělat snaha o maximální dokonalost. Libatique svízelnosti momentů dopomáhá detailní záběry, které dopomáhají k tomu, aby divák peklo vnímal s Ninou prakticky z první řady. Aronofsky ani tentokrát neservíroval podívanou, která by s divákem nezvládla pohnout, ve svých nejextrémnějších momentech je Černá labuť vyloženě psychicky nepříjemná. Příběh stojí na snaze objevit svou vnitřní černou labuť, černá a bílá barva jsou díky tomu dominantní barvou celého vyprávění, po vizuální stránce se jedná prozatím i po letech o nejvýraznější Aronofskyho film. I laikovi se může zdát cesta do nitra světa baletních umělců autentická, kdy Aronofsky ovládá i momenty choreografií, smysluplně dochází k využívání původních motivů z Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovskijho s variacemi z dílny Aronofskyho dvorního skladatele Clinta Mansella, u Černé labuti není ani podceněna práce se zvukem, který mnohdy dopomáhá k intenzitě jednotlivých momentů, především skrze užívání zvuků, které produkuje hlavní postava. Skrze intenzitivní přístup Niny vyprávění postupně graduje, pohled na krásu baletu se rychle mění, finále poté svědčí jen o krutosti celého příběhu, krutosti, které Aronofsky prakticky vždy vystavuje hlavní postavy svých filmů a jedná se o další z jeho již nesmazatelných motivů. Většinu času může být Černá labuť vnímána jen jako nepříjemná sonda, finále je ještě o poznání intenzivnější a hlavní postavě zvládá v jisté zvrácené formě dodat uspokojení. Finále filmu může být rázem těžké na moment zpracovat, při zamyšlení se ovšem ukazuje, že se jedná o zakončení, ke kterému se celý příběh tak nějak pomalu směřoval. Hlavní postava je přes velkou daň ve finále perfektní, stává se ozdobou labutího jezera, v jisté interpretaci lze zakončení příběhu hlavní postavy vnímat jako happy end. Mrazivost Aronofskyho Černé labutě to přesto neshazuje. Aronofsky tak sice ve své kariéře sází na prakticky stejné motivy, prozatím ovšem nadále vždy dokáže tento recept variovat. Jistá tvůrčí obměna by možná i přes risk ztráty rukopisu stála za zamyšlení, stačí si ovšem vzpomenout na Requiem za sen či právě Černou labuť a je jasné, že Aronofsky ví, jak s motivy sebedestrukce pracovat. Stačí jen doufat, že mu podobný cit ke stejným motivům vydrží i po Velrybě....