Name: Turínský kůň
Released: 2011
Duration: 155 min
Rating: 73
Cast: János Derzsi, Erika Bók, Mihály Kormos, Mihály Ráday

„Matko, jsem hlupák!“ Poslední slova filosofa Friedricha Nietzscheho, jehož setkání s týraným koněm vyústilo ve svérázné prozření, uvozují sérii výjevů z vyprahlého života otce, dcery a jejich koně v bezčasé pustině. Chátrající statek, vysychající studna, vzdorovitý kůň, nečekané návštěvy a potulní honáci. Uhrančivé podobenství o samotě, tíživém lidském osudu natočil legendární maďarský režisér Béla Tarr jako své poslední opus magnum. Černobílé obrazy, strohá kamera, minimum dialogů a majestátná hudba tvoří velkolepou filmovou skladbu, navazující na předchozí Tarrova díla (Satanské tango, Werckmeisterovy harmonie). Poslední Tarrův film získal Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně 2011.

Herci a tvůrci 20

János Derzsi

Ohlsdorfer

Erika Bók

Ohlsdorferova dcera

Mihály Kormos

Bernhard

Mihály Ráday

Vypravěč

Režie:

Béla TarrÁgnes Hranitzky

Scénář:

László KrasznahorkaiBéla Tarr

Hudba:

Mihály Vig

Komentáře k filmu Turínský kůň 4

Pete69

32 609 bodů 29. 1. 2023

Snímek mě doslova vysál z emocí, ale na jeho konci jsem si řekl: "Prostě paráda". Film velmi skoupý na slova, dcera toho více namluví s koněm, než s vlastním otcem, hudba dokresluje zmar, bídu a stereotyp dvojice, která žije v nehostinném koutu světa na samotě u ničeho. Dlouhé záběry, ze snímku je cítit zvláštní síla.. tohle je opravdová černobílá paráda.

xxmartinxx

22 532 bodů 15. 6. 2012

Chápu, že dlouhé záběry na nehybné postavy evokují životní prázdnotu, neschopnost změny a ubíjející depresi a že to dělají bezchybně. Jenže mi nedochází, proč to film považuje za důležité říkat. Abych to vysvětlil, uniká mi smysl existence filmu - uměleckého díla, jehož zhlédnutí pouze potvrzuje něco naprosto samozřejmého a nevylučitelného, plynoucího z jeho podstaty. Asi jako by černobílé filmy byly točeny proto, aby byly černobílé. Úplně nejvíc to nechápu z pohledu samotného Tarra. Kdybych byl já umělec, zřejmě bych chtěl, aby z mých rukou vzešlo něco nového, nečekaného, co třeba překvapí i mě, s čím se musím poprat a čemu se musím postupně během tvorby přizpůsobovat. Nemohl bych prostě namíchat tmavě šedou, celou čtvrtku jí pravidelně potřít, nazval to "La Depresse" a jít stejným způsobem na další - ale tak na mě Tarrovy filmy působí. Vím, co mi říkají, uznávám, že to říkají přesvědčivě, ale nevím, co na tom oceňovat, protože to neříkají na základě svých kvalit, ale na základě neschopnosti říkat něco jiného. Nemúžu to odkopnout jako odpad, protože ten film vypadá na pohled krásně... Ale natočit stereotyp pro stereotyp a depresi pro depresi považuju za ztrátu Tarrova času. A koukat na to za ztrátu mého času.

countcess_drella

3 910 bodů 6. 7. 2020

Již při sledování Muže z Londýna jsem měl pocit, že Tarr se začíná až moc opakovat. Vše začalo Prokletím ve kterém si teprve stavěl půdu pod nohama. V Satanském tangu už přícházel na ten správný krásný styl, který byl dokončen v naprosto geinálních, překrásných a dokonalých Werckmeisterových harmoiích. A jako u Muže z Londýna i zde mám pocit, že Tarr se stal parodií sama sebe. Je to všechno krásné, pomalé a geniálně zvládnuté, ale možná to je ten problém. Přijde mi, že Tarr se zde už bojí experimentovat a nějak posunout svůj styl. Možná že to cítil i on sám a proto se rozhodl rozloučit tímto filmem. Každopádně ať už natočí, či nenatočí další film zbyde nám tu po něm geniální filmy, které ale někdy bohužel minou účinkem. Alespoň pro mne.