Joe (Clive Owen) pracuje jako sportovní novinář a se svou ženou Katy a malým synem Artiem tvoří očividně harmonickou rodinu. Až do okamžiku, kdy Katy náhle zemře na rakovinu. Film pojednává nejen o tom, jak se oba se ztrátou milované manželky a matky vyrovnávají, ale i o Joeově vžití se do role samostatného rodiče a přijetí odpovědnosti návratu.
Na tomhle filmu je něco, co mě bavilo, ale zároveň taky něco (někdo), kdo mě pěkně sral. Bavilo mě to, že i přes na první pohled jednoduchej námět se na to dalo koukat a člověk byl zvědavej, co bude dál. Nemalou zásluhu na tom měl C. Owen a jeho starší syn. To, co mě tam sralo, byl mladší syneček. Nejenom že byl rozmazlenej jak rozmazlenej malej fakan, ale taky byl ten synáček rozmazlenej jak zkurvysyn fakan. Přestože způsob výchovy se mi zamlouval. Ale co je moc, to je moc... Vyvrhnul jsem z toho závěr, jak nějakej vyvrhel, ale ten zní, že jednou a dost.
Kniha je určitě lepší, protože tenhle film trpí absencí silnější dějové linky, což se dá v knize zaonačit mnohem lépe než ve 100 minutovém filmu (nebo je to chyba scénáře). Na film se docela dobře dívá, občas jsou scény silné, ale občas nechápete chování hrdinů, občas se nedočkáte nějakého vyustění situace, občas se vyřeší sama, aniž byste věděli jak. Clive se snaží to hrát přes charisma, ale hraje otce a to není pro to vhodný charakter. Téma samotné není úplně originální a Hicks nepřišel ani s něčím novým, ani s dost velkou porcí zábavy a tak vzniknul vcelku nemastný-neslaný film, kterým se bude dobře lepit program v neděli odpoledne. Rodina přijde o matku a domácnost se změní v doupě vlků, je před nimi dlouhá cesta, než se jim podaří úspěšně zase vstoupit do světa lidí... 50%