Kamil Fila
4 149 bodů •
8
U Moora je potřeba rozlišovat a vlastně i odděleně několik věcí: a) samotnou filmařinu, b) kontext, do jakého svou výpověd vsazuje, c) důsledky, které by z jeho filmů měly vyplývat pro reálnou politiku. ____ Pokud Capitalism: A Love Story beru jako pamflet, který se snaží působit proti propagandě amerických mainstreamových médií, a dělat to tak, aby jeho poselství přijaly hlavně obyčejní lidé křesťanského vyznání, kteří obvykle nejsou schopni prohlédnout určitou ideologickou manipulaci, pak je Moorův film obhajitelný a vlastně velmi přínosný. __________ Humornou formou otvírá oči těm, kteří uvěřili, že dnešní podoba vládnutí v Americe je demokracie a že demokracie je slučitelná s kapitalismem, resp. současnou korporátní formou kapitalismu a plutokracie. (Chápu, že ta slova někomu znějí nepříjemně...) Moore vlastně jen říká: americká ústava nestojí na kapitalismu, stejně jako na něm nestojí křesťanské hodnoty, a kapitalismus, jak jsme ho znali a měli rádi v 50. letech, zmutoval v něco úplně jiného. Měli bychom tedy přestat žít v romantické iluzi a zbavit se naší nešťastné a neustále nenaplňované lásky k ideálu, který už dlouho neexistuje. ____________Kromě happeningových provokací s označením Wall Streetu za "crime scene" pak Moore ukazuje i příklady toho, jak je možné zpět navrátit význam odborovým organizacím, případně, jak budovat spravedlivě fungující a plně tržní firmy. Nejde tu tedy o žádnou verzi východních levicových režimů ani utopie, ale ukázky toho, co už zjevně funguje. _______________________ Vzhledem k tomu, že Moore ale nejen analyzuje, ale i provokuje, agituje a sám pochopitelně manipuluje s informacemi, případně používá slova v trochu jiném než obvyklém významu, nedělal bych z něj hlavního mluvčího "západních levicových intelektuálů". Pokud máte zájem o serióznější díla na podobná témata, doporučuju buď Doktrínu strachu od Michaela Winterbottoma zachycující přednášku Naomi Kleinové, nebo starší film Adama Curtise (např. Power of Nightmares).