Americký řidič (McQueen) se vrací na závodiště do Francie, kde byl před rokem zraněn a zjistí, že pociťuje silné sympatie k vdově po muži, který zemřel při stejném neštěstí. Autentická místa ve Francii a úžasná kamera nabízejí fascinující pohled na nejneobyčejnější auta světa a výjimečné charaktery lidí, které svět motorů a pach benzínu přitahuje. Steve McQueen sám závodil a vyzkoušel i obtížný závodní okruh Le Mans dlouhý 8,5 míle (cca 13,5 km) - často v rychlosti překračující 200 mil za hodinu (320 km/h).
Primitivní scénář s minimálními dialogy a realistické závody automobilů. Takový je snímek se Stevenem McQueenem, který tu v podstatě hraje sám sebe. Spojení dokumentu s dramatickými prvky vyšel dobře a pro sportovní fanoušky je takřka povinnost něco takového vidět. Odlišnost od podobných přímo hraných počinů je velice markantní. Taková atmosféra se jen tak nevidí. Dnes už se jedná sice o dobový, či lépe řečeno historický film, ale i tak svoji velkolepost i nadále nezapře. Snímek natočený přímo na místě v Le Mans za použití záběrů ze skutečných závodů ohromně posiluje autenticitu. I přes své stáří zkrátka stále velice vzrušující film. Co dodat víc.
Snímek je hlavně o krásných klasických sportovních autech, o Le Mans a tunách spáleného benzínu. člověk se ho doslova nažere a Steve McQueen svým chladnokrevným projevem vypadá za volantem opravdu skvěle. Co se týče příběhu, ten je dosti na okraji. Pěkná podívaná hlavně pro fanoušky silných aut.
Najslávnejšia scéna havárie v „Le Mans“ ukazuje diaľkovo riadený skutočný Porsche 917 v hodnote 40 000 dolárov.
Pri nakrúcaní nechýbali ani dramatické okamihy, keď sa neplánovane vznietilo Ferrari Dereka Bella v rýchlosti cez 300 km/h a Bell vyviazol len s ľahkými popáleninami. Keď zasa Porsche 917 s Davidom Piperom vyletelo z trate práve v mieste, kde sa v r. 1969 zabil John Woolfe, a rozlomilo sa na dva kusy, nikto neveril, že by to Piper mohol prežiť. Prežil, ale prišiel pritom o nohu. Výťažok z prvého dňa premietania Le Mans na celom svete mu bol venovaný ako odškodné.
Po skutočných pretekoch Le Mans v júni 1970 nasledoval týždeň na odpočinok, a potom začal ten “McQueenov Le Mans“, doprevádzaný množstvom ťažkostí. Plagáty, inzertné plachty a tabule sa odsťahovali na ďalšie preteky, a tak SP museli zohnať od najrôznejších firiem náhrady.Ďalším problémom bol hmyz, ktorý v júnových pretekoch zvykne mohutne znečisťovať prilby, chrániče i autá. Už behom prvých týždňov nakrúcania však všetky mušky zmizli. Museli sa teda dovážať a rozmetať na potrebné miesta, aby účastníci vyzerali, akoby ich „nazbierali“ v rýchlosti 300 km/h.