Příběh snímku je situován na začátek minulého století, do chudého podhorského kraje, kde v mlčenlivém odříkání i snaze vyvzdorovat si právo alespoň na kousek spokojenosti a štěstí, žijí naši hrdinové. Oba přišli do venkovského prostředí zvenčí, ani jeden není plně srostlý se světem starousedlíků, dědících svůj těžký úděl z generace na generaci.. Adam (R. Holub) je zasmušilý nemluva, zjevně mající potíže s běžnou mezilidskou komunikací, straní se lidí a odmítá vystoupit ze své samoty. Nevyčítá těžce nemocné matce (V. Zawadská), kdysi žijící nevázaným životem a v neuspořádaném soukromí, že vlastně její vinou nese cejch parchanta. Beze slova odvede prodat jediný cennější majetek – krávu – aby měl na zaplacení tišících léků pro matku. Róza (A. Mihulová) je mladá, družná, touží nalézt aspoň trochu spřízněnou duši, a tak se Adamovi poněkud vyzývavě vnucuje do domu. Zpočátku ji hrubě vyhání, ale postupně se sbližují. Róza čeká dítě a jejich soužití požehná i farář. Ale jak říká staré přísloví, neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech... (Česká televize)
Malé ale tvrdě upřímné drama o životě a lásce dvou lidí v jednom osamoceném domě. Minimalistické dialogy a precizní Kachyňova režie, podporovaná nádherným prostředím, které samo o sobě vytváří neskutečně působivou atmosféru.
Silně citový příběh jaký umí ztvárnit pouze Jan Kachyňa. Drsný život v horské oblasti na počátku minulého století je tu zachycen velmi realisticky a kdo zná osudy našich předků i prapředků uzná , že i pravdivě. Radost ze života i beznaděj bylo součástí osudů obyčejných lidí, kteří žili na samotě společně s přírodou, na kterou byli odkázaní. Každodenní boj o přežití, důstojnost a lásku. O jejich smyslu života vypráví tento příběh, který patří mezi ty nejlepší počiny, jaké Jan Kachyňa natočil a který si zaslouží uznání.
Drsný život v drsné krajině.. stereotyp, šeď zmar i naděje.. to vše je ve filmu skvěle zachyceno s minimem dialogů.. o to silnější je to káva. Perfektní režie i výkony hlavních představitelů. Minimalistický snímek s maximem emocí. film jsem viděl v době jeho vzniku, to jsem ho jen tak přelétl a zapomněl na něj. Dnes jsem si ho užil měrou vrchovatou.