Vzpomínka na 25 let starou trojici filmů, kterou svého času diváci v kinech nedocenili, ale vy byste měli

Google Play, iTunes

Když v roce 1995 David Fincher vypustil do světa detektivní thriller Sedm, přirozeně se víc lidí pokoušelo jeho úspěch napodobit. A nejeden snímek narazil na to, že byl přijímaný jen jako laciná kopie. Anděl smrti čelil stejnému osudu, přestože nabízí odlišný a poměrně neotřelý základ. Detektiv John Hobbes (Denzel Washington) konečně dostal do plynové komory sériového vraha Edgara Reese (Elias Koteas). Myslel si, že tím případ končí, ale Reese ve skutečnosti za své činy nemohl. Jeho tělo ovládl Azazel, jeden z padlých andělů, které bůh zbavil podoby, za což se mstí na lidech. Protože nemá vlastní tělo, žije v tělesných schránkách jiných lidí i zvířat, do nichž může vstoupit jediným letmým dotykem. Když Reese zemře, Azazel jeho tělo vymění za jiné, vraždy dál pokračují a Hobbes musí přijmout to, že nestojí proti obyčejnému zlu. A vymyslet, jak ho porazit jednou provždy.

Anděla smrti natočil režisér Gregory Hoblit (Prvotní strach, Hartova válka) a výsledkem je nezvyklý mysteriózní thriller, jemuž nechybí napětí, znepokojivá atmosféra a výborné herecké výkony. Washington je přesný jako vždy, skvělý je i John Goodman v roli jeho parťáka a velmi zajímavý je Koteas. Má sice jen několik scén, fyzičnost jeho projevu je ale natolik specifická, že Hoblit schválně všechny jeho scény natočil jako první a následně je pouštěl hercům, které ve filmu posedne Azazel, aby si jeho mimiku a gesta nacvičili.

Kdo si libuje v temných detektivkách a Anděla smrti neviděl, měl by to určitě napravit. Je to poctivá žánrovka s unikátním prvkem nebezpečí (padouch se skutečně v případě potřeby může přemístit do kohokoli), která se navíc může pochlubit velmi překvapivým a netypickým koncem. Nedoceněná laskomina.

Disney+

Než se režisér Stephen Sommers prosadil v Hollywoodu Mumií s Brendanem Fraserem, zkoušel to s jiným monstrem. Jakým, to víme díky hloupému českému distribučnímu názvu, ačkoli má jít o překvapivé odhalení ve finálním aktu filmu (většinu času na postavy útočí chapadla, která jsou nicméně designovaná tak, aby připomínala spíše nějaké hady). Chobotnice nás zavede na palubu luxusní zaoceánské lodi, kde si nejbohatší lidé připíjejí na svůj úspěšný život. Logicky na takové místo vyrazí i po zuby ozbrojená banda novodobých pirátů, aby si přilepšila, to však ale netuší, že mezitím cosi obsadilo loď, vyvraždilo většinu výletníků a nyní to čeká na ně.

Svého času byl film prezentovaný jako horor, a i když se o nějaké děsivější scény pokouší, v téhle rovině stoprocentně selhává. Strašidelný není vůbec, coby letní blockbuster plný akce a hlášek ale funguje na výbornou. Zaoceánská loď je fantastická kulisa pro naháněčku s vraždícími tvory a herci si své role užívají. Treat Williams sice nemá tah původně obsazeného Harrisona Forda, jehož odstoupení vedlo ke zkrácení rozpočtu, hláškujícího správňáka ale zvládá a může se opřít o femme fatale Famke Janssen.

Podobných monster filmů, které by se nebraly vážně a jejichž cílem je čistě pobavit, vzniká zoufale málo. Je ohromná škoda, že Chobotnice svého času nevydělala (stála 45 milionů, z amerických kin si odnesla jen 11 milionů, což de facto položilo produkční společnost Cinergi), neboť stylová finální scéna slibovala výživné pokračování, v němž by hlavní roli hrál slavný King Kong.

Starmax

Vždy je zajímavé, když se někdo pokusí spojit dva různé žánry ve funkční celek. Povodeň je v prvé řadě katastrofický film o malém městě, kde je třeba evakuovat obyvatele, než ho pohltí voda. Někdo mizí hned, jiný se odmítá hnout z domu. Do téhle klasické struktury je naroubovaný příběh sekuriťáka Toma (Christian Slater), jenž má za úkol odvézt tři miliony dolarů z místní banky, a skupinky zlodějíčků, jimž šéfuje Jim (Morgan Freeman), kteří chtějí peníze pro sebe. Voda stoupá, Tom peníze schová a následuje naháněčka v zatopených kulisách, kdy dojde například i na jízdu na vodních skútrech v chodbách školy. A do toho nechybí několik zvratů a hodně hlášek.

Nepřekvapí, že pod nápaditým scénářem je podepsaný Graham Yost, autor akčních pecek Nebezpečná rychlost (1994) a Operace: Zlomený šíp (1996). Jeho rukopis je patrný nejen z originálně pojatých a vrstvených akčních scén, ale také z barvitě vykreslených postaviček. Poněkud matný je pouze Slaterův Tom, což je klasický klaďas bez výraznějšího rukopisu. Slater, jakkoli je bezpochyby sympaťák, zkrátka nemá drtivé charisma, jakým disponoval například Keanu Reeves v Nebezpečné rychlosti. Ale není to tak, že by snímek kazil. Jen je trochu ve stínu ostatních, především pak Freemana a nepřehlédnutelného Randyho Quaida v roli nevypočitatelného šerifa.

Režie Mikaela Salomona, který vždy byl a bude hlavně televizním autorem (od Povodně žádný film do kin neuvedl), je pak jen adekvátní, což je druhý důvod, proč se snímku svého času nedostalo tolik pozornosti. Zpětně jde ale o jeden z nejoriginálnějších akčňáků devadesátek, který se nebojí několikrát zamíchat příběhovými kartami a jenž by žádný milovník žánru neměl minout.

Loni vzniklo 76 českých filmů – dokumentárních, hraných i animovaných. Vybrat ty nejlepší z nich bylo těžké. Kritériem bylo hlavně to, aby ona vybraná sedmička pokaždé reprezentovala jiný filmový styl.