Téma13. 11. 2017
Vzpomínáme: Když byl Batman Bena Afflecka ukázán na první fotce, fandové z toho měli velkou legraci
Zásluhy mohou být všelijaké, přívlastků na rozdávání. Ve stanovách týkajících se státních vyznamenání (příloha zákona č.157/94 Sb.) se obsahově šumluje, že jde o „zásluhy o stát“ a to v příslušné oblasti lidské činnosti. Zkusil jsem si najít ve slovníku synonym, co hodí slovíčko „zásluha“ a bingo, nabízená alternativa zní – záslužný čin. Takže záslužný čin, v tomto případě zásluhy, tedy činy, které by měly nejlépe nějakým transparentním a těžko zpochybnitelným způsobem vylepšit stát, v němž žijeme. Aby to nebylo jednoduché, Medaile za zásluhy má tři stupně. Co ale odlišuje žlutou stužku 1. stupně od druhého nebo třetího, ví asi jen Velký Vont, protože ve stanovách nic o kritériích kategorizace není. Každopádně Miloš Zeman zjevně nerad zdobí klopy či fleecy někoho, kdo je „až“ druhý nebo třetí, takže za jeho éry se udílely pouze Medaile za zásluhy 1. stupně!
Filip Renč a Robert Sedláček se tak postavili do řady filmových umělců zvučných jmen. Pokud nahlédnu do seznamu kolegů režisérů, tak je to seznam par excellence – Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, Pavel Juráček (in memoriam), Karel Kachyňa (in memoriam) a Otakar Vávra. Ať se na mě oba ocenění nezlobí, ale jsou jejich filmy uměleckou hodnotou, nadčasovostí, mezinárodním renomé (tedy tím, co si představuji jako možná kritéria „zásluhy o stát“) porovnatelné s filmografiemi kteréhokoli ze jmenovaných? Vím, že se na mě nezlobí, protože jim to je upřímně, ale opravdu upřímně jedno. Nicméně odpovím za ně. Ani náhodou.
Přesto byli tito dva vybráni a odekorováni a zdravý rozum se brání přijmout onen tolik omílaný důvod, že oba filmaři šli svou tvorbou prezidentu Zemanovi na ruku (pokud ne umělecky, pak ryze služebně-předvolebně). A ten samý rozum mi nabízí ještě jednu variantu – když se podívám na seznam všech filmařů, kteří byli Medailí za zásluhy od roku 1990 poctěni, a pominu-li, že filmaři jako Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Jan Špáta, Jan Němec nebo Břetislav Pojar mají Medaile z hlediska kategorie nižší hodnoty, než Renč-Sedláček, napadá mě, že prezidentská parta chtěla zkrátka motivovat mladší filmaře. (Hlavně, probůh, už nikoho z tý Nový vlny! Ani Vláčila, no jo, nedostal nic, ale ta jeho nudná Lazarová už je taky obehranej kolovrátek. Tak to smetem a začnem s mladšíma klukama.)
I tahle verze ovšem jakoby byla divně zflikovaná, uhňahňaná. Protože každému, kdo zná českou polistopadovou kinematografii, musí vytanout na mysli jména, která se mohou se zmíněným duem směle, pro něj však trapně, poměřovat. Jan Svěrák (jediný polistopadový tvůrce, který získal Oscara), Jan Hřebejk (stále vysoko nad tím, co náš boss-fleec dubl vytvořil), Vladimír Michálek (možná nyní stagnující, ale i jeho filmografie obsahuje zcela zásadní filmy polistopadové éry). A to nemluvím o dokumentaristech, na které prezidenti maličko – prezidentským new-speakem řečeno – serou. Třeštíková, Sommerová, Vachek, Štingl a mnoho dalších si buď budou muset počkat na jiného prezidenta, nebo tomu současnému hodit Medaili na hlavu. Zeman na druhou stranu dobře ví, že pravověrní dokumentaristé jsou zmetkové, kverulanti, s nimiž by byly jen problémy.
Tudíž odpověď na titulní otázku zní – dostali to ti, u nichž bylo jisto, že přijdou, že pro ně není zásadní, zda si ten metál skutečně zaslouží, a že když přijdou, tak se na prezidenta usmějí (ten Sedláček s fleecem to podle hradních jistě jen opepřil a - na rozdíl od Kalouska se Služebním zákonem – nijak zásadně nezkurvil).
Celému mému zamyšlení nad letošní metal-parádou nakonec nenápadně a přesto signifikantně vévodí poslední věta stanov zmíněné přílohy zákona č.404/90 Sb. – Čl. 5:
„Věci Medaile Za zásluhy spravuje Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.“
Takže o tom rozhoduje kancelář nějakého státu, který vůbec neexistuje. Bezva.
