Prostřednictvím článku Mirky Spáčilové Menzel autora letáku vyzývá, aby se přihlásil: „Chtěl bych se dozvědět, proč si nepřál, aby film viděli zahraniční účastníci festivalu. Možná se bál toho, aby přívětivých recenzí nebylo víc než jen ta jedna z Britských listů.“
PR a marketing upravují realitu, někdy dokonce lžou. Jsou placeny a je to v pořádku. Výše zmíněný leták nebyl nikým placený, nelže, sděluje soukromý názor, odkazuje se na průměrné procentuelní hodnocení ČSFD. Menzelovi se to nelíbí, což je pochopitelné. Jsou ale názor a akce neznámého antiDonšajna natolik pobuřující, aby kvůli tomu vznikl článek?
Jiří Menzel se zapsal do české i světové kinematografie, jeho oscarové Ostře sledované vlaky se ostatně dočkaly restaurovaného uvedení. S Donšajny nicméně přestřelil. Internetové diskuse a blogy jsou různých prohlášení, výzev a "hejtů" plné. Když to ale máme fyzicky černé na bílém, tak nás to má zaskočit? Ostatně, nebylo by nic jednoduššího než daný list papírů strhnout a zmuchlat do koše. Ale nikdo to neudělal. To také o něčem svědčí.