Začneme tou nejvýstižnější ukázkou toho, jak silné dramatické postavy uměl Williams vytvořit. Měl k tomu veškeré předpoklady - laskavé oči, upřímný hlas a řeč těla, která dávala tušit, že člověku naslouchá. Což byla přímo ideální kombinace pro roli terapeuta, který pomáhá problematickému, ale ohromně talentovanému mladíkovi. Mnohými je Sean Maguire v Dobrém Willu Huntingovi považován za nejlepší výkon Robina Williamse. A naprosto právem si za něj herec odnesl Oscara pro nejlepší výkon ve vedlejší roli.
Vzhledem ke způsobu, jakým nás Williams opustil, je Expres Foto o to smutnějším portrétem démony zmítaného muže, k němuž měl zřejmě (bohužel) herec sám blízko. Snad i díky tomu se vybičoval k jednomu ze svých nejlepších výkonů. Snímek je příběhem Seymoura Parrishe, pracovníkovi fotolabu, trpícímu osamělostí. Své zákazníky proto považuje za přátele a prostřednictvím jejich fotografií si tvoří vlastní život. Postupně se začne na jednu z rodinu vázat a její členy pronásledovat. Smutné, mrazivé a ve Williamsově podání naprosto nezapomenutelné. Expres Foto nepatří k jeho nejznámějším dílům. Rozhodně je ale jedním z nejsilnějších.
Klasika, jíž asi není třeba obšírněji představovat. Zábavná podívaná o muži, který se začne převlékat za postarší dámu, aby mohl být po rozvodu v kontaktu se svými dětmi jako jejich chůva, patří k tomu nejlepšímu z americké komediální školy. Williams se zde vyprofiloval jako komediální hvězda s nesporným citem pro žánr a jde jednoznačně o jeho největší žánrový úspěch (jakkoli nostalgicky nelze jisté kouzlo upřít i fantasy Jumanji). Táta v sukni je podobně nesmrtelná klasika, jako třeba Pretty Woman nebo Sám doma. A tvůrci za to vděčí jen a jen Williamsovi, bez jehož výkonu by byl film poloviční.
Williams měl nezpochybnitelné charisma. Byl tím typem chlápka, který by člověka dokázal přemluvit téměř k čemukoli. Podobná vášeň v projevu (ať jde o mimiku či práci s hlasem), jakou disponoval, se těžko učí. S tím se člověk musí narodit. Díky tomu byl Williams přímo ideální pro roli učitele Johna Keatinga, jehož by "studenti následovali kamkoli by si řekl". Takového kantora by chtěl mít na škole nejspíš každý. Ta jiskra, s jakou Williams part odehrál, by motivovala i největšího třídního flákače. Zasloužený Oscar za vedlejší roli.
Další ohromný důkaz Williamsovy herecké kreativity. Postava Parryho, jenž se chová jako blázen, ve svých představách je ohrožován zlověstným Rudým rytířem a věří, že jeho úkolem je získat Svatý Grál schovaný v domě miliardáře, by se mohla lehce zvrhnout v karikaturu. Williams ale dokázal umě vybalancovat bizarní chování své postavy, aby budila soucit, nikoli opovržení. Pro Williamse šlo o další Oscarovou nominaci za vedlejší roli, tenkrát ji ovšem neproměnil. To nic nemění na její nesmrtelnosti.