Slavné propadáky: Vikingové - vzpomínka na to, jak Michael Crichton rád šikanoval režiséry

Johna McTiernana zastihla devadesátá léta v dobré formě. Na svém kontě měl první a třetí Smrtonosnou past a k tomu Predátora, tedy všechno velmi výdělečné filmy, které se navíc těšily extrémní oblibě u žánrových fanoušků (přičemž první Past a Predátor to navíc dotáhly do pozice klasik). Adaptace populárního románu Michaela Crichtona Pojídači mrtvých se proto jevila jako další ideální látka pro režiséra, který si nebere servítky a akci zvládá levou zadní.

Sázkou na jistotu se jevilo i obsazení tehdy populárního Antonia Banderase do role hlavního hrdiny, jenž je poslán do vzdálené severské země. Zde se proti své vůle stává jedním ze třinácti vikinských bojovníků, bojujících s tajemnými nepřáteli, kteří sužují tamní kraj. Na papíře jasný akční hit.

Problém přišel s autorem samotné předlohy. Crichton byl známý tím, že rád filmařům svých adaptací koukal přes rameno a pravidelně s nimi vedl válku o výslednou podobu scén. To se negativně odrazilo i na prvním sestřihu Vikingů, který byl jakýmsi kompromisem mezi Crichtonovou a McTiernanovou vizí. Protichůdné pohledy přirozeně netvořily kompaktní celek a výsledkem byly katastrofické testovací projekce. Mnohé scény se začaly přetáčet. Vše se vyostřilo ve chvíli, kdy se měly přetáčet i scény klíčové, na nichž McTiernan trval, že mají zůstat nezměněny.

McTiernan neskrýval znechucení a od projektu odstoupil. Díky tomu se premiéra odložila o rok a pozici režiséra obsadil sám Crichton. Název byl změněn na The 13th Warrior neboli 13. bojovník (u nás nicméně šel do kin jako Vikingové), aby si diváci nové zprávy o filmu automaticky nespojovali s hojně probíraným problematickým natáčením. Proč McTiernan více nebojoval za svou vizi, vysvětlil v rozhovoru pro časopis Cinema po premiéře filmu:

„S Crichtonem nebylo možné spolupracovat. Často jsem to probíral s Barrym Levinsonem, který měl během natáčení Koule Crichtonova vměšování už tak plné zuby, že se projektu s těžkým srdcem vzdal a místo toho točil raději Vrtěti psem. Byl rozumný a já jsem to udělal stejně. Jsou lidé, kteří za své filmy bojovali a byli svědky toho, jak se jim hroutí kariéra. Phil Kaufman je velmi talentovaný režisér – a od spolupráce s Crichtonem na Vycházejícím slunci nenatočil film. Totéž se stalo Franku Marshallovi s jeho adaptací Konga“. Paradoxem je, že i přes tento trefný postřeh Vikingové de facto pohřbili McTiernanovu kariéru. Nezávisle na odstoupení totiž zůstal uveden v titulcích a kritika šla na jeho hlavu.

Crichton svým převzetím snímku skutečně nepomohl. Již tak nafouknutý rozpočet (původně měl snímek stát "pouhých" 85 milionů dolarů) nabobtnal nejen přetáčením scén, ale také proto, že Crichton odmítl hotovou hudbu Graemea Revella a místo něho najal Jerryho Goldsmitha. Konečná cifra? I s propagací neskutečných 185 milionů! Když si posléze z celosvětových kin odnesli Vikingové jen třetinu rozpočtu, byla tragédie dokonána.

Pověst špatného filmu přiživil i herec Omar Sharif. Ten po premiéře filmu na nějakou dobu sekl s herectvím z následujícího důvodu: „Špatné filmy jsou velmi ponižující, byl jsem z toho otrávený. Je strašné říkat dialogy ze špatného scénáře, koukat se na režiséra, který neví, co má dělat a navíc ve filmu, který je tak špatný, že ani nestojí za vidění.“

Později začali být Vikingové vyhledávaným videofilmem, neboť poměrně věrně zachycují atmosféru norské mytologie a vikingské kultury. I přesto platí, že jsou nekonzistentní podívanou, v nichž je až příliš patrný vliv dvou odlišných tvůrčích osobností. A podle všeho jen jedna rozuměla filmu.