Slavné propadáky: Hudson Hawk aneb Film, kterým chtěl Bruce Willis dokázat všechno

Začátek devadesátých let zastihl Willise ve výborné formě. Měl za sebou úspěšnou dráhu akční hvězdy (dva díly Smrtonosné pasti), naklonil si televizní diváky smyslem pro humor (Měsíční svit) a jeho kapela The Accelerators byla na vzestupu (píseň Respect Yourself atakovala hudební TOP10). Willis tak vlastně existoval ve trojí, úspěšné verzi – akční Willis, komediální Willis a hudební Willis. Jevilo se celkem logické ty "tři Willise" spojit a pokusit se na nich vystavit filmový hit.

Na počátku všeho byl Willisův kamarád Robert Kraft, který mu zahrál píseň Hudson Hawk, nazvanou podle silného západního větru vanoucího nad Hudsonem a nazývaného „the Hawk“. Ve Willisovy začala díky chytlavé melodii klíčit otázka „jak by asi vypadalo takové mládí Jamese Bonda, než se dostal k výsadě 007“, což následně rozpracoval (společně s Kraftem) do podoby námětu na akční komedii o lupiči, který si během svých akcí vypomáhá zpěvem. Námět rozvedli scénáristé Steven E. de Souza (Smrtonosná past) a Daniel Waters (Batman se vrací) a snímek mohl pomalu do produkce. K režii byl přizván nezávislý tvůrce Michael Lehmann, pro něhož měl být Hudson Hawk vstupenkou do první filmařské ligy.

V téhle volbě se nejspíš zrcadlí celé následující problematické natáčení. Pro Willise byl film (z logických důvodů) velmi osobní. Neustále do všeho mluvit, často si vymýšlel nákladné scény, které už tak vysoký rozpočet nafukovaly (nejpesimičtější odhady mluví o 70 milionech) a Lehmann naprosto netušil, jak hlavní hvězdu držet na uzdě. Velký film Lehmannovi doslova přerostl přes hlavu a kolují drby, že snímek z valné části natáčel v podstatě sám Willis a Lehmann jen tiše seděl a nechal se komandovat. Něco takového by měl přirozeně usměrňovat hlavní producent. Dohlížející Joel Silver (Smrtonosná zbraň), mimo jiné též Willisův kamarád, se ale v té době raději věnoval předělávce jachty, na kterou využil pět set tisíc dolarů z rozpočtu filmu.

Polínko do neklidného natáčecího ohně přidala i Willisova čerstvá manželka Demi Moore, jíž se nelíbily vnady holandské herečky Maruschky Detmers a doslova ji vyštípala z natáčení (na poslední chvíli ji nahradila Andie MacDowell). Novináři problémy sledovali a nechápali, jaký typ filmu vlastně vzniká. Hudson Hawk byl svým zběsilým těkáním mezi akční komedií, komiksovou groteskou, parodií a hudebním filmem těžko uchopitelný i pro studio, které začalo Hawka propagovat jako akční film. To přirozeně nefungovalo – akční scény hrají ve filmu druhé housle a když už na něco dojde, slouží akce humoru. Zklamání diváků bylo nevyhnutelné.

Historka o jednom zloději, který je po propuštění donucen krást Da Vinciho díla a do toho musí pendlovat mezi CIA, mafií, Vatikánem a šílenými bohatými manželi, je bez debat překombinovaná. A není ani pochyb o tom, že z ní Willisovo ego čiší. Na druhou stranu je to právě on, kdo dodává celé podívané největší lesk a snímku nelze upřít i řadu opravdu výborných „running“ gagů a promyšlených scén, v nichž postavy hláškují jako o život.

Hudson Hawk byl svého času ohromným propadákem (z celosvětových kin se nevrátila ani půlka rozpočtu), jehož neúspěch položil studio TriStar, které se muselo přesunout pod hlavičku studia Columbia Pictures. Snímek začal být žádaný až později v devadesátých letech na videu, kdy již jakoby „uzrál čas“ pro podobný zběsilý žánrový mix. Mnozí se dokonce nebojí mluvit o kultovním filmu (nejčastěji citovanou scénou bývá akce na lehátku).

Hudson Hawk je čistým příkladem toho, když se utrhne hvězda ze řetězu (v dobrém i zlém). Je pouze na každém, zdali přejde zmatený děj a užije si neskutečnou kadenci humorných scén a hudebních čísel. Ostatně, co člověk to názor. Nejlépe to asi vystihuje pohled dobových kritiků – jedni snímek považovali za odpad a druzí za geniální satiru na akční filmy. Vyberte si.