Vzniká dnes příliš mnoho remaků? Ve skutečnosti sice ne, dává ale smysl, že si myslíme opak

Follows se podíval na filmy uvedené v amerických kinech mezi lety 1990 a 2020 a hledal mezi nimi remaky. Ukázalo se, že definovat „remake“ není tak snadné, jelikož často třeba může jít o nově (a zcela odlišně) zpracovanou adaptaci literární předlohy. Jiná díla zase vycházejí z několika různých zdrojů, jež mohou být shodné pro ve výsledku zcela odlišné snímky. Follows proto raději upozornil, že jeho výsledky je třeba chápat spíše jako určité trendy nežli definitivní data.

A už první (a nejdůležitější) číslo je poměrně překvapivé. Ve sledovaném vzorku filmů za poslední tři dekády se totiž nacházely pouze 4,2 % remaků! Lze předpokládat, že v posledních letech, v souvislosti s opatrností studií kvůli covidové pandemii a nyní i v důsledku loňských hollywoodských stávek, bude toto číslo poněkud vyšší, jelikož remaky jsou důsledkem především konzervativnosti studiových pohlavárů, kteří raději vsadí na osvědčené značky nežli originální díla.

Avšak i během let 2015-2019, kdy jsme si na přehršel remaků už stěžovali, se toto číslo pohybovalo na úrovni 4,5 %, takže není pravděpodobné, aby poslední roky toto číslo zvedly skutečně dramaticky. Problém je spíše v tom samém jako v případě údajně přehnané délky současných filmů, na což se v online diskuzích rovněž často láteří – totiž že některé snímky jsou z pohledu běžného filmového fanouška vidět mnohem více nežli jiné. Vlivem marketingu si spíše všimneme očekávaných blockbusterů nežli menších produkcí a hollywoodské vlajkové lodi s větší pravděpodobností budou sázet na oblíbené a známé postavy či příběhy, zato komornější projekty takto kalkulovat nemusejí.

Dle Followsových dat počet remaků od začátku 90. let přece jen o trochu narostl, ačkoli nikterak výrazně. Kolem roku 2006 navíc vznikalo výrazně více remaků nežli během celé minulé dekády, nelze tedy říct, že by šlo o nějaký zcela jednoznačný trend. Zajímavější však je, že Follows v datech odhalil dva nejčastější typy remaků, které z byznysového pohledu opět dávají smysl.

Zhruba pětina remaků totiž vznikne v horizontu pouhých pěti let od původního filmu, zato v průměru kolem tří pětin remaků se objeví po více než dvou dekádách; nejčastěji po zhruba 27 letech. První zmíněná skupina „rychlých remaků“ souvisí se snahou o nalezení nového publika pro atraktivní látku, obvykle totiž jde o americký remake úspěšného snímku z Evropy nebo Asie. Zámořský odpor ke čtení titulků či pronikání do cizích kultur je tudíž nejefektivnější vyřešit srozumitelnějším americkým zpracováním, což z kasovního hlediska často dává smysl.

Něco podobného však můžeme vidět i u nás, vždyť hojně navštěvované hity jako Známí neznámí, Přání Ježíškovi či Jedeme na teambuilding jsou právě remaky oblíbených zahraničních titulů. A remake dánského Chlastu s názvem Pod parou zaútočí na česká kina už zanedlouho.

Druhý a zdaleka nejčastější druh remaků přichází s odstupem zhruba jedné generace, za čímž lze vidět snahu producentů o nalákáním diváků středního věku, kteří budou zvědaví, jak nyní vypadá nová verze příběhu, jenž si pamatují z dětství nebo dospívání. Patrné je to třeba u Disneyho hraných remaků animovaných klasik, na něž by (dle smýšlení studiových exekutivců) měli dorazit rodiče i se svými dětmi. Na této strategii je patrná sázka na úspěšné, divácky osvědčené příběhy, jež mohou v novém hávu (tedy natočené dle moderních kinematografických trendů a s generačními hereckými hvězdami) znovu bodovat.

Není tudíž divu, že právě tyto tituly se dočkávají největší marketingové i mediální pozornosti. Sami se můžete zamyslet nad tím, jestli vás více zaujme informace, že se váš oblíbený herec objeví v originálním projektu, jehož podobu si lze nyní jen těžko představit, anebo že jej budete moci vidět třeba v remaku Krotitelů duchů, Aladina či hudebního dramatu Zrodila se hvězda (jež se dočkalo vždy generačně specifického zpracování ve 30., 50. a 70. letech a zatím poslední verzi jsme viděli roku 2018).

Nemusíme se tedy úplně bát, že se kinematografie řítí do záhuby a že nás remaky nevyhnutelně zahltí. Originálních příběhů stále vzniká (a vznikat bude) dostatek, aby si mezi nimi každý mohl vybírat dle svých preferencí. Sféry médií i marketingu, nutně pracující s ekonomií pozornosti svého publika, však budou remakům a podobně prvoplánově výrazným projektům vždy poskytovat prostoru o něco více.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších remaků.

Zdroj: Stephen Follows