Přestože Almodóvar režíroval už od konce 70. let, až se svým osmým filmem skutečně prorazil naplno. Příběh o herečce, jež pátrá po důvodech, proč ji opustil partner, si z Cannes odvezl cenu za scénář a dotáhl to až na Oscary. Právě zde je možné skutečně strhujícím způsobem pozorovat filmařovy přednosti, jež se posléze staly pro jeho tvorbu typickými – ať už jde o zaměření na ženská témata, či ironické ohýbání žánrových vzorců, není divu, že právě tento kousek katapultoval Almodóvara mezi režisérskou extratřídu.
Úspěšná kariéra pokračovala i v 90. letech, přestože největší hit přišel až na konci. Ve svérázné dramedii o žalem zničené ženě, která tragicky přišla o syna, a následně se vydává hledat chlapcova otce, jenž ale mezitím prošel tranzicí na ženu, opět využil svůj smysl pro dramatičnost a rozebírání rodinných schémat, patrný je i obdiv k hollywoodské kinematografii. To ocenila i oscarová Akademie, jelikož za tento provokativní snímek tematizující AIDS, homosexualitu či genderovou identitu obdržel první ze svých dvou nejprestižnějších cen.
Druhý oscarový úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a přišel už o tři roky později s dalším filmem, ačkoli tentokrát ne za nejlepší cizojazyčný film, nýbrž za původní scénář. A ocenění je to vpravdě zasloužené – pokud byste totiž měli od Almodóvara vidět jen jeden snímek, je to tento. Vyprávění o dvojici mužů, kteří se starají o své partnerky v kómatu, přičemž jejich osudy jsou nepravděpodobně propleteny, se nejednou objevilo ve výběru nejlepších titulů 21. století a Almodóvarovu obvyklou kombinaci melodramatického patosu s ironickým nadhledem vychýlilo směrem k upřímnému diváckému dojetí.
Atraktivní amalgám rodinného dramatu, komedie a duchařského příběhu se přetavil v režisérův dosud kasovně nejúspěšnější snímek, jenž globálně utržil téměř 90 milionů dolarů. Tak jako už mnohokrát předtím, i zde Almodóvar využil zkušeností ze svého blízkého vztahu k matce, jenž byl klíčový pro všechna jeho zpodobnění ženských postav ve filmech. V tomto případě sledoval hned tři generace žen v rámci jedné rodiny a oceňoval jejich nezdolnou povahu. Šlo také o jednu z dosavadních sedmi spoluprací s Penélope Cruz, jež se stala jednou z nejtypičtějších tváří Almodóvarových filmů v posledních bezmála třech dekádách.
I tento melodramatický psychothriller natočil Almodóvar pod hlavičkou produkční společnosti El Deseo, kterou koncem 80. let založil se svým bratrem Agustínem a jež byla (a stále je) spojená se všemi snímky rodáka ze středního Španělska. Nechybí zde Antonio Banderas, jenž se postupem let stal téměř jakýmsi předkamerovým alter egem Almodóvara, a právě v jeho snímku Labyrint vášní na počátku 80. let svou bohatou kariéru zahajoval. Zde ztvárnil plastického chirurga posedlého myšlenkou na vytvoření umělé kůže odolné vůči popálení – k čemuž mu má dopomoci mladá žena, kterou drží ve svém sídle.
Nedávné Almodóvarovy snímky Paralelní matky, Bolest a sláva a Julieta si můžete momentálně přehrát na platformách Max, iVysílání a KVIFF.TV, přičemž poslední zmíněná platforma slaví filmařovy narozeniny skutečně velkolepě. Ode dneška si na ní totiž můžete pustit i pět starších snímků, v dalších týdnech pak postupně přibude další pětice.