Natočil nejzáhadnější film historie a zemřel. Kubrick ve Spalující touze poodkrývá nadčasové zločiny

Práva na adaptaci rakouské Snové novely od Arthura Schnitzlera, jenž roku 1926 za éry psychoanalýzy vyjevil dekadenci vídeňské smetánky, si Kubrick pojistil už na začátku sedmdesátých let. Vlastně šlo o první projekt, který hodlal zfilmovat pod společností Warner Bros., s níž jakožto transatlantický génius na volné noze zůstal spjatý až do konce života. Tvůrce Lolity, Dr. Divnolásky a Vesmírné odysey se natrvalo usídlil v Anglii a onehdy nebyl spokojený se scénářem, tudíž před Spalující touhou dal přednost Mechanickému pomeranči, následně Barrymu Lyndonovi, Osvícení a Olověné vestě.

Ve většině svých děl přitom rozvíjel motiv znásilnění a zneužívání mladých dívek staršími muži. Lolita byla adaptací kontroverzního pedofilního románu Vladimira Nabokova, jehož protagonista Humbert Humbert propadal touze po dvanáctileté dceři své nové známosti. Byl nemocný, zaslepený soutěživostí s enigmatickým Quiltym, nebo prostě ztělesněním zla? Za jeden z nejlepších hororů všech dob Kubrick považoval mistrovské dílo Romana Polanskiho Rosemary má děťátko z roku 1968, který pojednává o postarším páru, jenž v newyorské bytovce nechá mladou sousedku oplodnit samotným ďáblem a tímto satanistickým rituálem si klestí cestu do vyšší společnosti.

Polanskiho manželku Sharon Tate rok nato zavraždili stoupenci kultu Charlese Mansona a polský režisér musel roku 1977 navždy prchnout z USA, když měl v domě Jacka Nicholsona sex s teprve třináctiletou dívkou. Se slavným hercem předtím ještě natočil Čínskou čtvrť, jejíž spletitý příběh mimo jiné poukázal na starého byznysmana, jenž si udělal dítě s vlastní dcerou. Kubrick měl směrem ke společenské elitě podezření a Spalující touhu, na níž v součtu pracoval skoro třicet let, chtěl jeden čas pojmout jako experimentální černobílou komedii s Woodym Allenem v hlavní roli. Ano, s tím Woodym Allenem, jehož Manhattan vypráví o vztahu dvaačtyřicetiletého muže s teenagerkou a jehož budoucí choť Mia Farrow (Rosemary má děťátko), původně vdaná za o třicet let staršího Franka Sinatru, osočila ze zneužívání jejich adoptované dcery.

Fíha. Je cosi prohnilého v Hollywoodu a v přidružených vyšších sférách, což bez obalu vychází najevo až v posledních letech. Harvey Weinstein konečně padl za oběť hnutí MeToo a finančník Jeffrey Epstein se v cele oběsil jakožto usvědčený sexuální trafikant, jenž na svém karibském ostrově zneužíval nezletilé dívky a měl prokazatelná napojení na řadu vysoce postavených politických činitelů i hollywoodských hvězd.

Když Bill Harford (Cruise) strnule odchází z bytu poté, co mu manželka Alice (Kidman) vyjeví vlastní erotické fantazírování o jiném muži, přes sérii zvláštních setkání ve vánočním Greenwich Village se ocitne v odlehlém lesním sídle, které pořádá divoké maskované orgie. Zachrání jej anonymní dívka, již předtím sám zachránil život na večírku svého pacienta, bohatého a zkorumpovaného Zieglera (Sydney Pollack). Druhý den je žena nezvěstná a Harford, jenž se všem představuje jako doktor (buď si tím stvrzuje sociální nadřazenost, nebo ukazováním své ID karty masíruje svůj freudovský id, tedy i ochablé sexuální libido), marně pátrá po vysvětlení, čeho se vlastně účastnil.

„Nebyli tam obyčejní lidé. Kdybych ti řekl jejich jména, nespalo by se ti dobře,“ sdělí mu posléze Ziegler, jenž je do jisté míry fiktivním Epsteinem. Má přístup i mladé dívky a ví věci, které jej ochraňují a současně ohrožují. Spadá pouze do spodní tabulky mocenské pyramidy, která ovládá i život procitnuvšího Hardfora a má působnost, o jaké se nám ani nezdá. Částečně snové vyprávění na pomezí reality a bizarního bludu to dokládá každým tajemným záběrem. První a poslední klapku dělilo 400 dní a dle Guinnessovy knihy rekordů jde o nejdelší filmové natáčení historie, v němž Kubrick piloval svůj perfekcionismus. Hvězdného Cruise nechal stokrát projít dveřmi, než byl se záběrem spokojený, mizanscénu osázel nejrůznějšími symboly a napsal dialogy, které často protiřečí sledované akci.

A když konečně odevzdal první sestřih, jehož promítání se vedle Cruise a Kidman účastnila jen „elita“ Warner Bros., členové představenstva Bob Daly a Terry Semel, šest dní nato zemřel ve spánku na infarkt. Podle svých blízkých po nepřetržitém pracovním vypětí konečně zrelaxoval a nehotový projekt za něj dokončili v Anglii dle jeho zápisků. Podle konspirátorů jej nechali zavraždit, neboť toho o smetánce věděl příliš mnoho a její tajemství se chystal vykřičet do světa dlouho předtím, než tak učinilo hnutí MeToo. Finální sestřih pak dokončoval obvyklý režisér Pollack (Vzpomínky na Afriku). Legendy kolují o patnáctivteřinové vystřižené scéně, v níž Harford ve vile plné maskovaných chlípníků nahlédne do prázdného pokoje, na jehož podlaze spatří záhadný pentagram. Ti, kdo první sestřih viděli, se údajně museli životem zavázat, že navždy odklizenou sekvenci nikdy neprozradí.

I takové fámy postupem let ze Spalující touhy učinily pojem, jakým se v době premiéry nestala. Lidé tehdy očekávali film o erotice se dvěma hollywoodskými sexsymboly, na povrchu však obdrželi jen drama o nikdy nenaplněné touze s pasivním protagonistou, jehož sexualitu film svým způsobem zpochybňuje. Toho se poté už nikdy nezbavil ani sám Cruise, jenž roku 2001 zažádal o rozvod s Kidman. Řada kritiků okamžitě zhlédla mistrovské dílo, jiným vrstevnaté reference unikaly a poukazovali na to, že film vypadá jaksi nedotaženě. Takový argument se vzhledem k překvapivému úmrtí Kubricka, jenž byl zvyklý do svých děl kreativně zasahovat ještě po premiéře, přirozeně nabízel.

Jenže pedantský režisér, který psychoanalyticky rozpitvával vlastní herce, měl věci plně pod kontrolou. Dokonce natolik, že manhattanské ulice nechal postavit v londýnských ateliérech. Snímek zasazený do období Vánoc tedy záměrně vyznívá trochu strojeně a obrací pozornost na nespočet vizuálních vjemů a symbolů. „Bylo to jen divadýlko,“ chlácholí Ziegler zdevastovaného Harforda, jehož (a)sexuální odysea mu poodkryla nadčasovou pravdu o lidské povaze a netušených zločinech.

Kubrick touto frází částečně rekapituloval své kompletní dílo, odvozené od motivů rituálních her a osázené protagonisty, kteří bloudí v duševních labyrintech nebo mizí ve vesmírných dálavách ve světě, jehož pravou podstatu a smysl nikdy nemůžeme pochopit. A vlastně bychom to ani neměli chtít, což tahle nádherná noční můra a snímek, který sám Kubrick nazval svým největším přínosem filmovému umění, nikdy nepřestane deklamovat. A fascinovat, provokovat či fabulovat.

Podívejte se na žebříček nejlepších erotických filmů podle Kinoboxu.

Zdroje: BFI, ScreenRant, Kinobox, The Paris Review