Viggo Mortensen není jen Aragorn. Připomeňte si dalších 5 památných rolí slavného herce
Schválně z nich ale vynecháme tu nejslavnější. Ano, Viggo Mortensen zůstane pro celý svět navždy hlavně Aragornem z fantasy trilogie Pán prstenů. Člověk se tomu nemůže ani moc divit, Mortensen jako by se pro roli charismatického Chodce a pozdějšího krále narodil a jen těžko si dnes v roli představíme někoho jiného. I když si samozřejmě média aktuálně pomáhají titulky typu „Aragorn přijede do Varů“, bylo by nefér označit ho za představitele jediné slavné role.
Mortensen se totiž ze slávy ikonické role vymanil poměrně rychle a vybudoval si pověst vyhledávaného charismatického herce, jenž si role pečlivě vybírá a do vyloženého přešlapu nechodí. Blockbusterům se dnes již prakticky vyhýbá, jeho výběr malých či středních filmů ovšem vždy vzbudí u publika pozornost. Mortensen zkrátka není jen Aragornem, ale hereckou jistotou, která za posledních 20 let od výletu do Středozemě neskutečně vyrostla a našla své jasné místo v hollywoodském rybníčku. Pojďme si tedy připomenout jeho pětici nejlepších rolí, v nichž se ze své fantasy role dokázal naplno vymanit.
Strhující zfilmování skutečných událostí, které mapují snahu o záchranu thajského fotbalového týmu plného mladých kluků, kteří uvízli v zatopené jeskyni, se řadí mezi nejlepší snímky režiséra Rona Howarda posledních let. Režijní matador se vykašlal na tradiční hollywoodský patos a klišé a místo toho natočil snahu hrdinných a pragmatických potápěčů tím nejvíce autentickým a realistickým způsobem, který nemá úplně daleko k dokumentu.
Atmosféru a režijní styl podtrhují také správně minimalistické herecké výkony, jimž vévodí vedle Colina Farrella právě Mortensen. Ten svého potápěče pojal zcela jinak, než jsme u něj zvyklí. Coby Rick Stanton je správně civilní, odměřený, netlačí nijak na pilu a působí jako reálný člověk z masa a kostí, který se zkrátka jen snaží přijít na to, jak vyřešit zdánlivě neřešitelnou situací. O to víc vás paradoxně jeho postava i celý film zaháčkují.
Milovaná festivalovka o netradiční rodince, kterou její hlava s tváří Mortensena vychovává mimo civilizaci hluboko v lesích. Nakonec ovšem musí kvůli jedné události charismatický otec i jeho šest potomků lesní domovinu opustit a vydat se na cestu do reálného světa. Seznámení s realitou pro ně logicky nebude snadné a dojde kvůli němu také ke střetu několika protichůdných názorů. Myšlenkově podnětná podívaná, která ovšem nikdy příliš nevybočí ze svého feel-good základu, stojí z velké části právě na Mortensenovi, jemuž byla role takřka ušitá na tělo. Díky svému charismatu si vysloužil v pořadí již druhou oscarovou nominaci.
Třetí nominaci si vysloužil za oscarový snímek Zelená kniha. Dobový road trip, v němž jeho neotesaný a drsný vyhazovač Tony dělá řidiče černošskému klavíristovi při jeho turné jižními státy USA v 60. letech, diváky nejvíce překvapil transformací komediálního režiséra Petera Farrellyho, jenž se bez sebemenších problémů přeorientoval na ambicióznější dramatičtější látku s výtečným scénářem.
Jeho režie je sice místy možná až moc divácky líbivá, ústřední postavy a jejich pouto si ovšem velmi brzy zamilujete. Viggo hraje tak trochu hrubiána, který je sice spravedlivý a kamarádský, ale všechny konflikty by nejraději řešil pěstmi, což s filozofií distingovaného umělce příliš nesouzní. Obě postavy se ovšem skvěle doplňují a podnikají sondu do rasistických 60. let, která dokáže jak pobavit, tak dojmout.
Pravděpodobně jeden z nejdůležitějších filmů v kariéře Vigga Mortensena. Právě Dějiny násilí byly jeho první velkou rolí po konci Pána prstenů, která měla ověřit, zda dokáže utáhnout i další snímky, nebo brzy upadne do zapomnění. A dopadlo to skvěle! Coby zdánlivě obyčejný majitel bistra je po jedné krvavé noci konfrontován se svou kriminální minulostí, která si ho po letech znovu najde.
Dochází tak ke strhujícímu a skvěle napsanému střetu obyčejného života s nelítostným podsvětím, kdy v postavách vřou emoce i násilí a poklidné dialogové scény tu šmahem střídají brutální sekvence. Režijní mistr se tak výrazně odchýlil od svých klasických body hororů a experimentálních šíleností a natočil pomalu plynoucí thriller, jenž se divákovi zaryje hluboko pod kůži. A velkou zásluhu na tom má právě i Mortensen, jenž dokázal svou komplikovanou postavu ztvárnit bez sebemenšího zaváhání. S Cronenbergem navíc tímto snímkem zahájil plodnou spolupráci, která čítá již čtyři filmy.
Hned v té druhé z nich pak došla jejich spolupráce k absolutnímu vrcholu. Východní přísliby jsou drsnou gangsterkou, v níž Mortensen snad už nemůže být charismatičtější. Zahrál si zde nelítostného ruského mafiána, který však skrývá tajemství a snaží se pomoci porodní asistentce Anně, která se s ruským podsvětím velmi ošklivě zaplete. I zde nás čeká sonda do života plného násilí, z něhož zdánlivě není úniku. Mortensen zde předvádí špičkový výkon, kdy už pouze svým pohledem naprosto ovládne prostor a víte, že ho nechcete za žádných okolností naštvat.