Chris Pratt slaví 45. Zažil strmý vzestup i pád, Hollywood se dnes zdráhá ukázat jeho obličej

Najde se slušný počet lidí, kteří by dali vše za to, aby „dork éra“ Chrise Pratta nikdy neskončila. Rozpoznatelnou tváří se stal v kultovním komediálním seriálu Parks and Recreation, jenž si během svých sedmi sezón mezi lety 2009 a 2015 získal skvělé postavení v popkultuře a klipy z něj dodnes okupují sociální sítě, především TikTok. V Česku se nikdy neuchytil ve stejné intenzitě, ale především aktivnější domácí televizní publikum na pořad dodnes s láskou vzpomíná. Jaká škoda, že kariéra nejen Pratta, který měl spíše vedlejší roli, ale i několika dalších hvězd vystřelila natolik, že není realistické očekávat návrat.

Při pohledu na tehdejšího Chrise by jistě nikoho nenapadlo, že z něj o dekádu později bude sexsymbol. Je trochu přehnané označovat ho tehdy přímo za tlustého, rozhodně ale neměl tělo hollywoodské hvězdy a spoléhal hlavně na svou klukovskou energii a přehnané grimasy. Pratt nikdy netáhl scény s gustem a timingem jeho kolegyně Aubrey Plaza, jež rovněž vstoupila do povědomí v tomto seriálu, jeho šarm spočíval v bezprostřednosti a bezelstnosti. Byl to takový ťunťa, s kterým chcete spíš kamarádit než randit.

Není divu, že se James Gunn zhlédl právě v Prattově značném, ale přesto přístupném charismatu. Chrise neobklopuje aura nadčlověka, ale milého chlápka odvedle, právě proto se Gunn rozhodl ho postavit do čela obecně nepříliš známého týmu Strážců Galaxie, kteří mají být černými koni komiksového světa.

Protože jde ale pořád o hollywoodský velkofilm, bylo shledáno jako nutné, aby se Pratt hodil do figury, což vedlo k dnes již pověstné fyzické transformaci v posilovně. Již pětatřicetiletý Pratt se vybičoval někam, kam nikdy netušil, že by se jeho tělo mohlo dostat. Sice nedává prakticky žádný smysl, aby měl lenošský a bezstarostný smrtelník pilotující vesmírnou loď tak vytuněnou fyzičku, ale to trápilo jen málokoho.

Úspěch Strážců Galaxie byl značný a nakonec se z nich stal jeden z tahounů Marvelu. Pratt na tom má velkou zásluhu. Je nepopiratelné, že jeho šarm táhne celý film a bez něj by byl zážitek poloviční. Ocitáme se na vrcholu jeho kariéry, kdy bylo tak snadné mu propadnout a nic tento fakt nemohlo zkalit.

Mračna se ale začala stahovat už o rok později, když se Pratt octl v čele restartu Jurského parku. Opět se jednalo o obrovský komerční hit. Mnohem větší, než kdokoliv tušil. Pratt ale ztvárňoval prakticky identickou roli jako ve Strážcích Galaxie, jen režisér a scenárista Colin Trevorrow nemá Gunnův filmařský cit.

Jurský svět není tak hrozný, jak říkají jeho největší odpůrci, ale je to vpravdě extrémně mechanický film, jenž je sestrojený jako na základě průzkumu veřejného mínění. Každá věc je tak moc na svém místě, až se zcela obnažuje jako umělá a vypočítavá. Nemluvě o ne nulové, ale mínusové chemii s Bryce Dallas Howard, vůči níž Pratt působí spíš jako vtíravý ex než láska na život a na smrt.

Chrisovo rozhazování šarmu začalo působit vypočítavě a křečovitě. Jeho flynnovský manýrismus ve spojení s jeho nepřirozeně vymodelovaným tělem začaly vyznívat jako produkt. Propadat jeho charismatu bylo najednou společenským faux pas.

Pasažéry můžeme považovat za začátek konce Prattovy persóny. Tvůrci se tragicky přepočítali v tom, jak bude film vnímán a jakou pověst si vybuduje. Sledujeme příběh muže, jenž se neplánovaně probudí z kryospánku na mezihvězdné cestě na obří vesmírné lodi. Ze zcela nesmyslných, ale žánrově přípustných důvodů je nemožné, aby se opět nechal zmrazit, takže je odsouzený k tomu, aby strávil zbytek života na lodi zcela sám. Aby si život usnadnil, probudí jednu spolucestující, do níž je platonicky zamilovaný, protože ji ztvárňuje Jennifer Lawrence.

Přestože tvůrci rámovali probuzení Lawrence jako špatný čin, bylo také jasné, že o něm uvažují primárně z úhlu pohledu postavy Pratta. A ačkoliv se Lawrence po odhalení pravdy nějakou dobu hněvá, příběh vyžaduje, aby hrdinovi odpustila a vše skončilo v jeho prospěch. Film odpremiéroval ve velmi citlivou společenskou chvíli, kdy se tato zápletka mohla velmi snadno stát ztělesněním neschopnosti Hollywoodu pracovat s ženskou optikou a ženskými zájmy a Pasažéři se v mnoha ohledech stali obětním beránkem všeho špatného na patriarchální popkultuře.

Pratta navíc zhruba v té době začaly provázet i osobní... „skandály“ je asi nepřesné slovo. Ale rozhodně nešťastné mediální kauzy. Zatím jsme nezmínili, že Pratt je velmi aktivní křesťan, což dělá pro část lidí některá jeho „svatouškovská“ prohlášení obzvlášť nesnesitelnými. A když si v roce 2018 procházel rozchodem s herečkou Annou Faris, vyzníval jako značný pokrytec.

Absolutní krize nastala poté, co své nové manželce Katherine Schwarzenegger (dceři Arnolda) na sociálních sítích pogratuloval k tomu, že mu porodila „zdravé“ dítě. Rychle to bylo označeno za velmi krutou urážku Faris, s níž má Pratt postiženého syna. Uvědomoval si Chris, jaký dopad budou mít jeho slova? Zdá se to absurdní a je těžké uvěřit, že by šlo o záměr. Každá celebrita by se však měla před stisknutím „odeslat“ hluboce nadechnout, počítat v hlavě do pěti a přemýšlet o tom, jak by se dala zpráva dezinterpretovat.

Veřejnost měla v roce 2019 každopádně Pratta plné zuby. Byl všude, jeho role platily za veřejně vysmívaná a někdy i toxická klišé a bylo naprosto jasné, že tenhle sud se střelným prachem čeká na sebemenší jiskru. A tak vznikla nová persóna. „Nejneoblíbenější Chris Hollywoodu.“

Můžeme se tu bavit o tom, nakolik je fér, že se stal zrovna Pratt hromosvodem neobliby a místem nenávisti mířené na trendy, které dalece převyšují jeho osobně. Hollywood ale rozhodně začal tápat, co si s ním počít. Pořád tu samozřejmě byli Strážci Galaxie, kteří operovali víceméně stranou veškerého humbuku, protože projekty Marvelu přesahují jednotlivé jeho hvězdy. Drtivá většina publika, tedy ta, co není patologicky online a příliš se nezajímá o věci okolo, považovala Pratta automaticky dál za hvězdu, prostě protože byl středobodem marketingu tolika projektů. U aktivnějšího publika byl ale Pratt buď za zplozence zla, nebo za bezduchý produkt.

S výjimkou Starlorda byl tedy Chris prozatím uklizen do dabingu. Už v roce 2014 ostatně namluvil hlavní roli v milovaném LEGO příběhu, tak proč nepokračovat? Vloni si tedy připsal Maria ve veleúspěšném animáku podle počítačové hry. A pak přišel ještě Garfield.

Angažmá na rodinných animácích rozhodně příliš neodporuje jeho pověsti mainstreamového zaprodance. Na jméno mu nově nemohou přijít profesionální dabéři, pro něž představuje éru, kdy přeplacené celebrity fádně předčítající scénář zabírají místo oborovým profesionálům. Daří se mu ale zůstávat v mediálním povědomí, aniž by přímo vyčníval, což je nejspíš účel. Čeká se, až se bouře trochu uklidní a bude moct zase ukázat tvář. Stojí ostatně za povšimnutí, jak moc Pratt zmizel z propagace posledního Jurského světa, jež se soustředila výhradně na návrat staré party.

Chris Pratt je moc mladý, abychom mohli s jistotou říct, že jeho kariéra umělecky relevantní osoby je u konce. Těžko ale říct, jestli má sám zájem něco zachraňovat. Celá jeho trajektorie míří k větším rolím, větším filmům, větším honorářům. Pratt se na rozdíl od mnoha jeho hvězdných kolegů neobjevuje v menších produkcích ani festivalovkách, neprojevuje zájem o obor, neprosazuje srdcové projekty. I proto bylo tak snadné z něj udělat ztělesnění bezduchého Hollywoodu. Prakticky všichni další Avengeři mají na kontě nějaký ten film, který je polidšťuje a ukazuje jejich syrový talent. Pratt nic takového nenabízí. Plus se přiženil do jednoho z nejmocnějších amerických klanů. I proto je poměrně snadným terčem, i když je snad přehnané ho vyloženě nenávidět.

Podívejte se na seznam nejlepších herců podle algoritmu Kinoboxu.

Zdroje: Wikipedia, Kinobox