V Netflixu se občas musíte pohrabat. 10 přehlížených klenotů, o nichž se moc nemluví

Seznam v ničem nekoresponduje s žebříčkem nejlépe hodnocených filmů Netflixu, který si můžete prohlédnout v databázi Kinoboxu a jehož pořadí určují hodnocení našich uživatelů a uživatelek. Výběr tvoří různorodé snímky (seřazené od nejstaršího po nejmladší), jež lze považovat za vlivné klasiky i přehlížené perly, přestože popkulturního vlivu Kmotra nebo Čelistí ani zdánlivě nedosahují. Respektive není od věci osvěžit jejich kultovní odér či specifické formální kvality a tradice.

Jedna z největších filmových klasik 50. let předběhla dobu jakožto romantická komedie zasazená do exotického prostředí Afriky, k níž navíc roku 1914 pomalu doléhají výbuchy první světové války. Humphrey Bogart se jako alkoholem nasáklý dobrodruh na své lodi škorpí s upjatou misionářkou v podání Katherine Hepburn a pouze chemie mezi oběma legendárními herci je pádným důvodem, proč držitele čtyř oscarových nominací v režii slavného Johna Hustona (Maltézský sokol) vidět i dnes.

Kouzelné, naivní, zábavné a nakonec i napínavé technicolorové dobrodružství se díky kvalitní výpravě většinou dobře sleduje, jeho dialogy z pera tehdy proslulého filmového kritika a teoretika Jamese Ageeho se poslouchají jedna báseň. Kritika válečného konfliktu a jeho začlenění jsou trochu na sílu, ale už kvůli titulním postavám film nestárne. Spielberga zaujala interakce na lodi Africká královna natolik, že podle ní obšlehl vztah Indiany Jonese (Harrison Ford) a Willie (Kate Capshaw) v Chrámu zkázy.

Ermanno Olmi byl až do své smrti roku 2018 jedním z nejvýznamnějších italských režisérů, kteří zůstali alespoň zčásti věrní tradicím neorealismu. Snímek Místo tudíž pomocí polodokumentárního přístupu a s využitím neherců zobrazuje realitu milánského byrokratického prostředí na příběhu dospívajícího maloměstského muže, jenž v komplikovaných metropolitních procesech marně pátrá po spontánní lidskosti. Snímek bez pevného dramatického oblouku se kriticky i satiricky vyjadřuje k poválečné společnosti. Změnami nálad a epizodičností film připomíná některá díla francouzské i československé nové vlny, inspiraci zde čerpal i Miloš Forman pro svého Černého Petra či Lásky jedné plavovlásky, které na Netflixu rovněž naleznete.

Pokud se vám někdy zachtělo poctivého konverzačního dramatu ze staré školy, shakespearovsky laděný Lev v zimě vám díky Netflixu choutky splní. Divadelní autor a scenárista James Goldman respektoval odkaz nejslavnějšího anglického dramatika a jeho exkurze do královské rodiny konce 12. století je nadčasovým příběhem o mocenských hrátkách a příbuzenském spiknutí.

Peter O'Toole kraluje v úloze Jindřicha II., jenž si musí vybrat, kterému ze tří synů svou zemi svěří. Našeptává mu v zajetí držená choť Eleanor, již na Vánoce připustil do královských komnat a která žádá rozdělení obrovského léna. Intriky a přetvářka probublávají v každém uhrančivém dialogu a stejně jako u Shakespeara je dobové zasazení spíš irelevantní – postavy tehdejší časy samy ironizují a vše se soustředí na interiérový rodinný konflikt s vynikajícími herci. Katherine Hepburne získala za svůj výkon už třetího Oscara a jako syn Richard se představuje tehdy jednatřicetiletý Anthony Hopkins.

Mark Twain, jenž dal světu vtip i moudrost v příbězích Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, patří k nejmilovanějším zámořským autorům. Rozpustilá dobrodružství jeho klučičích hrdinů často bavila nespolehlivými vypravěči, kteří fantazírují o dalekém světě a chrlí tradiční pranostiky, historické nepřesnosti i smyšlené fikce, jimž zaníceně důvěřují. Postavy si také prohazují role a mění identity, což charakterizuje zápletku této zapadlé historické taškařice. Chudý venkovan Tom si prohodí role s waleským princem, což samozřejmě nemůže zůstat bez povšimnutí a množství vtipných převlekových situací.

Sympatickou výpravnou adaptaci natočil zkušený žánrový režisér Richard Fleischer, jenž dobře rozuměl výrazu „kvalitní filmová zábava“. Princ a chuďas se nevydávají za seriózní dějiny a jejich koncept evokuje především pohádku o mravech, v níž se to hemží šermířskými souboji a údernými hláškami. A také skvělými herci, neboť Fleischer si z úspěšných Tří mušketýrů (1974) vytáhl Olivera Reeda a Raquel Welch, jimž zde výborně sekundují také George C. Scott nebo Rex Harrison.

Zřejmě vrcholným dílem Ermanna Olmiho, které si roku 1978 odneslo Zlatou palmu z festivalu v Cannes, je tříhodinové poetické vzpomínání na nuzné životy italských bezzemků z konce 19. století. Režisér vystavěl volně strukturovaný příběh na základě vyprávění vlastní babičky a vystihl v něm obrovskou píli, vytrvalost, snášená příkoří i pokoru lidí, kteří mají velmi málo, a přesto mohou na společném statku dojít naplnění. Proplétají se životy několika rodin, které přes den pracují na polích či v obilných skladech a po večerech společně usedají, smějí se a mladým mužům umožňují dvoření dívkám.

Strom na dřeváky je autentickým okénkem do částečně přežitého způsobu života, který ještě před sto lety svíral většinu populace. Nejsme ušetření ani dost hraničních výjevů z reálné prasečí porážky a Olmi důrazem na prostou každodennost víří paměť lidu, která je dost neúplná směrem k dobovému kontextu – národní události mimo statek se po většinu stopáže odehrávají mimo dosah venkovského prostředí, které zde působí současně krutě i melancholicky. Efekt znásobuje zapojení neherců z daného regionu, kteří zhmotnili téměř zapomenutý odkaz svých předků.

Především v zámoří kultovní parodie na místy křečovitou stylizaci Star Treku a vážně se tvářící vesmírné opery je dodnes unikátním projektem s hvězdným obsazením a promyšlenou premisou. Parta herců z kdysi populárního sci-fi sitcomu skončí ve spárech mimozemšťanů, kteří staré epizody jejich vesmírných dobrodružství považují za záznam reálné lidské činnosti. Galaxy Quest není doslovnou parodií jako Vesmírná tělesa, především z lodi Enterprise si však bere na paškál zvláštní kostýmy či okázalou dramatizaci, již dává specifickou energii špetkou Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po Galaxii.

I zde si ostatně užijeme Sama Rockwella či věčně otráveného Alana Rickmana, záchrana vesmíru leží také na nekompetentních bedrech Tima Allena či Sigourney Weaver. Ti všichni si své role vychutnávají a především zažitá drsňačka z Vetřelce dává památně na odiv svůj komediální timing i vyzývavější image.

Detektiv před důchodem přijímá svůj poslední případ, z něhož se vyklube ten vůbec nejzáhadnější, na jakém se kdy podílel. Nepříliš objevná premisa v rukách talentovaného Seana Penna nevystrkuje růžky způsobem, aby na sebe pozornost strhávaly nečekané zvraty. Do popředí se dere duševní zarputilost protagonisty, za nímž bychom díky podání Jacka Nicholsona šli až na kraj světa.

Mysteriózní příběh nejde publiku naproti a žádá si trpělivost, již splácí řadou emočně vypjatých momentů. Víc než detektivkou je komorním dramatem o zestárlém samotářovi s osobním posláním, jímž může jen těžko odpovědět na všechny své otázky. Pravda se někdy trvale skrývá kdesi za horizontem a skvěle obsazená Přísaha je působivým svědectvím o tom, co z nás může udělat její neoblomné pronásledování.

Noah Baumbach nepíše scénáře jako jiný tvůrci. Spoluautor fenomenální Barbie a manžel režisérky Grety Gerwig se závažným vztahovým či rodinným záležitostem dokáže věnovat s jemným humorem a píše dialogy, na nichž můžete plout bez nároků na pravidelnou kadenci zásadních zvratů. Oliheň a velryba, pojmenovaná dle diorámy v Americkém přírodovědném muzeu, čerpá z osobních zkušeností svého autora.

Manželská dvojice (Jeff Daniels a Laura Linney) prochází v 80. letech rozvodem, který každý z členů čtyřčlenné rodiny vnímá jinak. Důležitá je perspektiva dvou dospívajících synů, do níž se Baumbach projikuje a obklopuje ji svým symbolickým vizuálním jazykem či intelektuálními dialogy. Manželé jsou stejně jako režisérovi praví rodiče filmovými a literárními odborníky a Baumbach vystavuje epizodické vyprávění ve stylu některých děl svého oblíbence Woodyho Allena.

Počátek Christophera Nolana zná skoro každý. Kdo si přitom uvědomuje, že anglický vizionář ve velkém čerpal z unikátního japonského anime o odcizeném přístroji, pomocí něhož lidé dokážou vstupovat do cizích snů? Paprika je smrští audiovizuálních, filosofických či žánrových nápadů, nad nimiž občas zůstává rozum stát. Realita se ve světě neomezených možností kroutí jako ve vrcholných dílech Mijazakiho, jež na Netflixu rovněž najdeme – a to včetně legendárních Cesty do fantazie či Princezny Mononoke.

Tedy filmů, jejichž fikčním světům je povážlivě snadné propadnout stejně jako Paprice, jejíž kreativitu a přehlednost narušují jen některé matoucí, ale obrazově úchvatné symbolické motivy. Honba na snové teroristy hrozící implementací snů, z níž si Nolan přímo vypůjčil některé antigravitační inscenace, zůstává jedním z nejpozoruhodnějších sci-fi děl nejen východní kultury. Není pro každého, ale šance na myšlenkové obohacení je tu proklatě vysoká.

Neprávem zapadlý a podceňovaný snímek oscarového režiséra a scenáristy Alexandera Payna nabízí osvěžující koncept na pomezí blockbusterové zábavy a komornější nezávislé sondy do problémů moderního světa. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající Země, přičemž se dramatizuje samotný proces radikálního tělesného smrsknutí. Pozornost směřuje k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům „minulosti“ líčený jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Payne ovšem neočekávaně vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny (Matt Damon).

Zmenšování obstojí jako svérázná výpověď o stavu současné společnosti, i když se obtížně určuje, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující – jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. I ve zdánlivě utopickém pidisvětě není všeho dostatek a nepoučitelní lidé, jež zastupují tragické i vtipné postavy ztvárňované báječnými herci, si vždy vytvoří svou sociální pyramidu. Nepropadnete-li klamným očekáváním, Zmenšování vám může přichystat oduševnělý a hlavně originální zážitek.

Nic samozřejmě nezkazíte také tím, když se si vyberete i cokoli známějšího z našeho žebříčku nejlepších filmů na Netflixu.

Zdroje: Netflix, Kinobox