Gattaca, Truman Show i Obchodník se smrtí. Připomeňte si nejlepší filmy Andrew Niccola

Gattaca je debut, o jakém si může většina filmařů nechat zdát. Andrew přišel jednak s chytlavým high conceptem, což se brzy stane jeho trademarkem, a jednak měl velké štěstí na obsazení. Ethan Hawke, Uma Thurman a Jude Law jsou typ herců, kteří automaticky povyšují scény nehledě na vše ostatní.

Příběh o světě, jenž je plně v područí eugeniky a genetické manipulace, publikum strhnul a Niccola okamžitě vepsal do povědomí. I když snímek nemá stejně unikátní audiovizuální identitu jako třeba o chlup novější Equillibrium s jeho unikátními gun-fu akčními scénami, stále je nač se dívat.

Začít profesionální dráhu přesto není snadné a Gattaca, i přes svůj relativní úspěch, stále ještě nevzbudila u producentů dost důvěry. K svému obrovskému zklamání se Niccol musel spokojit s tím, že další jeho scénář s názvem Truman Show bude režírovat někdo jiný, a sice zkušený Australan Peter Weir.

Zpětně je samozřejmě víc než jasné, že nic lepšího se jak nám coby divákům, tak i Niccolovi stát nemohlo. Truman Show se díky Weirově citlivosti stala zdaleka nejlepším realizovaným textem známého tvůrce a úspěch filmu mu krom další vlny respektu přinesl i jeho jedinou oscarovou nominaci. Dnes považujeme Truman Show za vrcholný film devadesátých let a festival v Cannes dokonce předloni na jejím základě koncipoval svůj plakát ke svému 75. výročí, což je velká pocta.

Výjimečnost Truman Show spočívá v tom, že kde by Niccol zůstal u sci-fi o chlápkovi uvězněném v reality show, tam Weir rozvíjí složitější a jemnější alegorii lidského údělu. Atraktivní námět není prvním a posledním lákadlem celého filmu, ale výchozím bodem, od nějž se díky zlomovému výkonu Jima Carreyho můžeme odpíchnout k mnohem hlubší introspekci. Niccol vždy zápasil s tím, jak své nápady plnohodnotně realizovat a někdy je prostě nejlepší, když můžete dát s někým hlavu dohromady a navzájem si propůjčit své silné stránky.

Je škoda, že Niccol i díky Truman Show získal takové postavení, že už se z režijního křesla vlastního scénáře nikdy nenechal znovu vystrnadit. Právě to je však důvod, proč už se nikdy nedostal k tak špičkovému výsledku.

Niccolovy slabiny odhaluje jeho další počin, a sice Simone. Tedy pardon, S1m0ne. Film byl už během marketingu zcela pohlcen svým gimmickem, tedy mystifikací o digitální AI herečce (zdá se, že to není tak nové téma, jak se poslední dvě sezóny jeví). Tu si ke svému obrazu stvoří Al Pacino, ale situace se mu brzy začne vymykat z rukou.

Jednu dobu měla hlavní ženskou roli skutečně ztvárnit digitální postava, ale hollywoodský herecký cech to jednoduše zakázal pod hrozbou odporového bojkotu projektu. Nakonec byla tedy obsazena neznámá Rachel Robert, okolo níž se extrémně mlžilo. V době premiéry nebyla například ani uvedena v titulcích, aby mohla média spekulovat o tom, zda jde o skutečnou ženu, nebo umělou inteligenci. Představa, že by filmaři v roce 2002 dokázali stvořit fotorealistickou ženu, samozřejmě odhaluje nemalou dávku dobové naivity.

Jakmile všechen ten humbuk opadl, co vlastně zůstalo? Zvedněte ruku – kdo z vás si pamatuje existenci tohohle filmu? Z kin si Niccol odnesl chabých 20 milionů a kritiky byly buď nijaké, nebo netečné. Z dnešního hlediska je film důležitý hlavně jako rané vyhlížení možností digitální éry.

Není divu, že aby si Niccol spravil reputaci, udělal raději úkrok od sci-fi. Ne však od výrazných atraktivních námětů a hereckých hvězd. Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem sleduje život bezskrupulózního dealera se zbraněmi a nebere si servítky ohledně černého humoru a naštvanosti na svět. Svého času tvořil neoficiální dvojprogram s podobně cynickým Reitmanovým Děkujeme, že kouříte.

Obchodník se smrtí se stal velmi populárním filmem, a to i v našich končinách. Široká veřejnost ho má dokonce o kus raději než kritická obec, která má trvající problém s Niccolovou doslovností a občasnou polopatičností. Nicolas Cage ale, jako ostatně vždy, dodává filmu potřebnou energii a hraje si se svou odsouzeníhodnou postavou způsobem, jemuž je těžké odolat.

Obchodník ze smrtí byl bohužel posledním Niccolovým jasnějším úspěchem. Někdo by snad za labutí píseň označil ještě Vyměřený čas s Justinem Timberlakem, Amandou Seyfried a Cillianem Murphym. Jiný by právě tento film označil za absolutní průšvih. Sledujeme sci-fi o světě, v němž místo peněz lidé užívají jako měnu čas, který jim tiká na vytetovaném ciferníku na zápěstí. Někdo takhle nastřádá staletí, jiný skončí na nule. A v takovou chvíli prostě padne na zem a umře. Jo a navíc nikdo nestárne nad 27 let.

Velmi zjevně se jedná o alegorii kapitalismu, ovšem jde o námět tak přitažený za vlasy, že velká část publika prostě nebyla ochotná na tuhle myšlenku přistoupit. Nehledě na to, že Timberlake má pořádný zástup haterů a záměrně plastová estetika filmu přišla mnohým jednoduše ošklivá na pohled.

Je to trochu škoda, protože by bylo skvělé, aby lidé jako Niccol točili filmy jako Vyměřený čas. Jen bohužel tento specifický projekt drtivou většinu lidí spíš znechutil. Niccol od té doby velmi tápe. V éře teen dystopií se dokonce chopil režie Hostitele, na což by dost možná rád zapomněl. Od té doby přišel s dalšími dvěma filmy, Good Kill a Anonem, které nevzbudily moc pozornosti. Zdá se, že jeho poslední šancí je chystané pokračování Obchodníka se smrtí, které by mělo revitalizovat jeho kariéru. Přejme mu to, protože je ho škoda.

Andrew Niccol má rozhodně talent a cit na určité aspekty filmařiny, i když to není multitalentovaný autor, který výhradně ve svých rukách udrží celou produkci. Snad pro něj není pozdě si to uvědomit a spojit s někým síly.

Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Wikipedia, Kinobox