James McAvoy slaví 45. Zahrál vraždícího maniaka i Profesora X, v mládí chtěl být ale knězem

James McAvoy se narodil v Glasgow do rodiny autobusáka a psychiatrické zdravotní sestry. Po jejich rozvodu vyrůstal zcela bez styku s otcem a v důsledku chatrného zdraví matky ho na venkově vychovali prarodiče pod silným vlivem katolické víry. Do dospělosti vstupoval již jako sirotek.

Prarodiče se o něj dobře postarali, takže vyrostl sice ve skromných, ale pevných a materiálně zajištěných podmínkách. Ještě než se zhlédl v herectví, chtěl se stát knězem, šlo o jeho vysněné povolání. Jako si jiní chlapci představují, že budou velkými sportovci, James chtěl cestovat po světě jako misionář. Již jako starší pozapomněl na pár přikázání a začal zvažovat kariéru profesního vojáka, přihlásil se dokonce na školu britského námořnictva, kde byl přijat.

Na poslední chvíli se ale ozvalo volání jeho koníčku, a sice herectví. James dostal nabídku stipendia na skotské umělecké univerzitě, kde měl rozvíjet svůj zjevný talent. Na poslední chvíli ji přijal. Zatímco jindy si připomínáme životy mladých mužů a žen, kteří dělají vše pro to, aby se stali herci, nyní tu máme situaci, kdy múza poslušně přišla za McAvoyem a poprosila by ho, jestli by neměl zájem. Což samo o sobě dosvědčuje jeho talent a charisma, které jiní rozpoznali možná ještě lépe než on sám.

James se před kamerou poprvé objevil ve svých 15 ve filmu The Near Room. Herectví ho však příliš nezajímalo. pokračoval jen proto, že se zakoukal do dívky, která se hraní horlivě věnovala, a chtěl jí být na blízku. V době, kdy přijímal místo na univerzitě, už samozřejmě našel hlubší napojení na obor než jen snahu dělat dojem na kamarádku. Tedy alespoň to tvrdí.

Nicméně dělání dojmu je to, v čem se McAvoy ukázal být velmi dobrým. Od prvních televizních štěků na sebe strhával pozornost a režiséři ho s nadšením doporučovali kolegům. Každá role jako by byla dalším schodem na cestě nahoru. V roce 2001 ho po vřelých doporučeních obsadil Spielberg do Bratrstva neohrožených, v roce 2003 dostal jednu z hlavních rolí v televizní minisérii Děti Duny. Ta sice sama o sobě příliš neodolala zubu času (a lidé se jí dnes rádi smějí, obzvlášť vedle filmů s Chalametem), nicméně se svého času v Británii jednalo o enormně úspěšný pořad, což Jamesovi kariérně rozhodně neuškodilo.

V roce 2005 si zahrál v Letopisech Narnie, oficiálně tedy vkročil do mezinárodního mainstreamu a jeho role často patřila k nejchválenějším aspektům tohoto jinak poněkud podměrečného díla. V roce 2007 pak přišlo Pokání, jež McAvoyovi konečně dalo pořádný prostor. Wanted ruského svéráze Timura Bekmambetova, kde hrál vedle Angeliny Jolie, o rok později předvedlo jeho potenciál akční hvězdy.

Následoval poloviční restart X-Menů, kde svěřil Matthew Vaughn Jamesovi velmi důležitou roli Charlese Xaviera, neboli Profesora X, což byla spolu s Magnetem nejdůležitější figura filmu. Profesora jednak celá generace amerického publika miluje jako nezapomenutelnou otcovskou figuru a jednak ho v předchozích hraných verzích ztvárnil milovaný Patrick Stewart. Cokoliv jiného než nadlidské charisma by tedy nestačilo. Jenže tady mluvíme o Jamesi McAvoyovi, kterému klečí herecké školy u nohou, takže to samozřejmě dopadlo skvěle.

Následující roky se James zapsal hlavně menšími, ale sympatickými dravými filmy Trans a Sviňák, a pak přišel v roce 2016 Shyamalanův Rozpolcený. McAvoy zde ztvárňuje masového vraha s schizofrenní osobností, což už tak tvárnému herci umožňuje přeskakovat z role do role klidně v jediném záběru. Jedná se trochu o gimmick (a běžné cvičení na hereckých školách), nicméně to jen podtrhlo jeho talent a vedlo dokonce i k výkřikům, že se jedná o jeden z nejúžasnějších hereckých výkonů všech dob. To je sice trochu naivní přístup k herectví, dává ale smysl, že veřejnost tak moc ocení podobně excentrický koncept, kde si dá na „hraní“ prakticky sáhnout.

Přesto po celou McAvoyovu kariéru platí, že jeho filmy jsou většinou hodnoceny rozporuplně, někdy kontroverzně (o Pokání se veřejnost stále nedohodla, jestli jde o niterný a intimní zážitek, nebo odporný kýč). Jak už padlo, často platí za nejvíce chválený aspekt svého filmu. Vypěstoval si pověst herce, který je lepší než většina jeho rolí, což je dvojsečná zbraň. Znamená to, že i když ho lidé milují, nevyrazí kvůli němu do kina. Nejspíš proto se McAvoy sice ve filmovém průmyslu pohodlně usídlil, ale nikdy se nestal absolutní hvězdou typu Brada Pitta, nebo nyní Timotheého Chalameta, když už jsme byli u té Duny. Jamese McAvoye zmíníme bez problému jako jednoho z nejtalentovanějších herců své generace, žádný z jeho filmů ale nezařadíme na žebříček nejlepších všech dob. Což je trochu škoda. Naštěstí není zdaleka pozdě to napravit. V tuto chvíli má nejlepší věk, volné ruce a nulové závazky k hollywoodským sériím. Stále může dokázat velké věci.

Podívejte se také na žebříček nejlepších filmů podle Kinoboxu.

Zdroj: Wikipedie, Kinobox