Andymu Serkisovi je 60. Ustál tíhu největší fantasy trilogie a vytyčil revoluční směr herectví
„Každý by měl mít možnost zahrát cokoli bez ohledu na barvu kůže, nehledě na výšku, pohlaví nebo to, jak se sami identifikujete,“ prohlásil Serkis v loňském rozhovoru pro The Independent. Potomek Britky s iráckými geny a otce původem s Iráku a Arménie vyrůstal v Londýně, ale na prázdniny často odjížděl do Bagdádu. K herectví neměl rodinné predispozice, ale obrazový jazyk mu imponoval a na Lancaster University se ubíral směrem vizuálního umění a divadla. Na konci prvního ročníku souhlasil s účastí v divadelní hře a přeorientoval se na herectví, k němuž přistupoval ve vší myslitelné zodpovědnosti.
Studoval Stanislavskiho a Bertolda Brechta, ve třetím ročníku se stal členem divadla The Dukes v Lancasteru. Hrál v řadě shakespearovských adaptací a brzy zakotvil v hlavním městě. Jako tulák bez domova v přestavení Hush podle April De Angelis propadl metodické přípravě a mnoho nocí strávil na ulicích po širým nebem. Přes menší televizní štěky se dostal k epizodním rolím v produkcích jako Jutský princ (1994), kde si zahrál dlouhý zástup vycházejících i etablovaných britských hvězd. Odevzdaně se připravoval rovněž na větší roli ve filmu Mika Leigha (Tajnosti a lži) Na vážno (Career Girls). Čtyři měsíce pracoval v londýnské společnosti London International Financial Futures and Options Exchange, kde mu nabídli trvalé zaměstnání s platem 80 tisíc liber ročně.
Píli a poctivost vštěpuje i svým třem dětem, jež má s dlouholetou manželkou, herečkou Lorraine Ashbourne. „Vždycky si hledejte projekt bez ohledu na to, jestli o nějakou práci zrovna stojíte,“ radí dceře Ruby a synům Sonnymu a Louisovi, kteří všichni kráčí v jeho hereckých stopách. „Vždy makejte na scénáři, krátkém filmu, dělejte něco, nad čím můžete mít kontrolu. Jako začínající herec totiž můžete být dlouhou dobu nezaměstnaný. Je to o tom zůstat ve střehu v tom správném smyslu a potom si užívat života, když nemusíte hrát – buďte zvídaví, cestujte a dělejte, co vás napadne – získáváte tak životní zkušenosti,“ dodává herec, jenž vyznává učení karmy a věří, že naše energie není zakonzervovaná v pomíjivém fyzickém těle.
O změnách fyzických schránek by ostatně mohl vyprávět. Peter Jackson si jej kolem přelomu tisíciletí vyhlédl jako ideálního adepta na oživení postavy Gluma, respektive dřívějšího hobita Sméagola v tolkienovské adaptaci Pán prstenů. Jackson se svou trikovou společností Wētā Workshop plánoval důležitou postavu zařadit mezi živé herci prostřednictvím tehdy nepříliš zavedené techniky motion capture a na úchvatném výsledku měl vedle trikařů lví podíl právě Serkis. Ten ve speciálním obleku a se senzory rozmístěnými po těle předváděl veškerou fyzickou akci, nemluvě o komplexních grimasách a hlasovém projevu. Počítač poté na základě snímaného pohybu vytvořil živou masku, přičemž dojem byl tak okázale realistický, že na člověka ukrytého pod tragickým hrdinou všichni zapomněli.
Veřejnost se shoduje, že Serkis si minimálně za druhý díl Dvě věže zasloužil oscarovou nominaci. On sám má dvojku nejradši. „Nejen proto, že v ní Glum vystupuje nejvíc. Když film vyšel, pro mě osobně udeřil na hlavičku doby, bitvu o Helmův žleb jsem si vztahoval k irácké válce,“ vysvětlil herec, jenž se životní úloze plně odevzdal a při venkovních procházkách nacvičoval specifickou shrbenou chůzi. Lidé po něm od té doby žádají, aby napodoboval Glumův nezaměnitelný hlas, což prý „může způsobit menší dopravní zácpu.“ I tak ale dává přednost veřejné dopravě nebo jízdnímu kolu. S rodinou žije spokojeně v severní části Londýna Crouch End.
Z trilogie Pán prstenů se stal kinematografický milník a kulturní meka, motion capture herectví se záhy rozvíjelo a Serkis zůstával jeho pionýrem. James Cameron jej sice neoslovil pro Avatara, ale Jackson si jej přirozeně vybral jako svého King Konga ve stejnojmenném remaku dobrodružné klasiky z roku 1933. Zde Serkis ztvárnil také kuchaře Lumpyho a mohl dát na odiv i své přirozenější charisma. S novozélandským režisérem nadále spolupracoval a motion capture dál předváděl také v Tintinových dobrodružstvích, kde v režii Stevena Spielberga ztvárnil věčně ožralého kapitána Haddocka i jeho předka ve vzpomínkových sekvencích.
Úlohu Gluma si zopakoval v první části prequelové trilogie Hobit, kde Jacksonovi pomáhal i jako režisér druhého štábu. Ten měl na starosti snímání letových sekvencí či bitev. V té době se za kamerou angažoval stále víc a mimo jiné založil společnost The Imaginarium Studios vyvíjející nástroje k vytváření virtuálních postav pro filmy či videohry. Serkis byl hlavním konzultantem pro monster-movie Godzilla a jeho společnost pracovala také na marvelovkách Spider-Man: Daleko od domova, Eternals nebo Strážci Galaxie 3.
K hlavnímu režisérskému postu se Serkis poprvé dostal roku 2017 díky romantickému dramatu Nádech pro lásku o umírajícím muži, jenž zasvětí zbytek života pomoci zdravotně hendikepovaným. Poté si natočil vlastní Knihu džunglí filmem Mauglí, kam mohl promítnout své zkušenosti s motion capture a zahrál si dobráckého medvěda Balú. Jeho dosud poslední režisérský počin se váže na Sony marvelovku Venom 2: Carnage přichází z roku 2021, kde si pod jeho vedením zahrál také Woody Harrelson. S ním se Serkis spřátelil při výrobě blockbusteru Válka o planetu opic z roku 2017, kde se potřetí chopil motion capture (jak jinak) úlohy opičáka Caesara. Dějoví předchůdci Planety opic z roku 1968 znázornili rozumovou evoluci lidoopů převážně ze sanfranciské zoo, zaznamenali skvělé ohlasy od kritiky i publika a jejich tvůrčí tým se zasazoval o to, aby Serkis konečně obdržel oscarovou nominaci.
Akademie jejich volání nevyslyšela, ale to Serkise tolik trápit nemusí. Jakožto žijící legenda hereckého stylu, který ve 21. století přebral dominanci v řadě nejvýdělečnějších filmů historie, se „dlouhých období nezaměstnanosti“ dávno nemusí obávat. Jeho pravou tvář jsme navíc mohli vidět v populárních filmech jako Black Panther, kde se tři roky po druhých Avengers znovu objevil jako Ulysses Klaue, nebo The Batman, v němž se roku 2022 chopil mentorské role Alfreda. Svůj podmanivý hlas propůjčuje spoustě dokumentů a na Disney+ zabodoval ve Star Wars seriálu Andor jako jeden z rebelujících vězňů.
S Harrelsonem nedávno uvedl divadelní adaptaci Ulster American, která posvětila jeho návrat na jeviště po dvou dekádách. Jako režisér rovněž dokončuje nové animované zpracování Orwellovy Farmy zvířat, jež má mít premiéru v příštím roce. A jakožto motion capture performer má opatrné pozitivní mínění také o umělé inteligenci, která může dovést skloubení digitálního a reálného výkonu ještě dál. „Tato technologie skýtá příležitost replikovat skutečnou fyzickou přítomnost reálné historické figury,“ prozradil. Sesbíráním každého kousku umělecké fantazie, jakou kdy lidstvo vyprodukovalo kupříkladu o Juliu Caesarovi, by bylo podle Serkise možné vytvořit digitální entitu, kterou pak může nějaký herec hrát. „To by se mi líbilo. Jako obří příležitost pro jakéhokoli herce,“ uvedl jeden z nejpovolanějších lidí oboru.