MGM řve z pláten už 100 let. Studio Jamese Bonda i Vesmírné odysey vždy balancovalo na hraně

I když studio nese v názvu iniciály tří podnikatelů, základy úspěchu MGM postavili nepochybně zkušený byznysmen Louis B. Mayer a jeho první firemní šéfproducent Irving Thalberg. Mladý muž, jemuž doktoři v dětství diagnostikovali vážnou srdeční nemoc, kvůli níž se měl dožít zhruba dvaceti, nanejvýš třiceti let. Irving tedy nikdy nezískal kompletní vzdělání – jeho rodina to jednoduše považovala za ztrátu chlapcova krátkého času. Mladík měl možnost prostě užít si svých pár chvil. Přesto se zhlédl v práci, nikoliv zahálce. Nakráčel do Hollywoodu a jeho jedinečný zápal, sebejistota a naléhavost ho učinily ideálním člověkem pro rodící se filmový průmysl. Nikdo zatím doopravdy nevěděl, co a jak, takže kluk, který se chopil iniciativy, jako by nebylo zítřka, měl víceméně volnou cestu k úspěchu.

Po pár letech v Universalu (stihl dát do pohybu i zásadní adaptaci Zvoníka u Matky boží, která v mnoha ohledech určila moderní čtení Hugova románu až do dnešních dnů) si ho všiml Mayer, jenž právě do svých rukou nashromáždil moc tří nepříliš úspěšných firem. Jen s přítomností někoho jako Thalberg, kdo už stihl prokázat svůj producentský cit, mohl Mayer doufat, že pro společnost od počátku zatíženou dluhy svých předchůdců najde dost investorů. Vynaložil tedy obrovské úsilí, aby Irvinga přetáhl na svou stranu. Největší mogulové své doby se handrkovali o čtyřiadvacetiletého kluka, který každé Vánoce slavil jako poslední. Mayer tenhle souboj vyhrál. Zajistil Thalberga i investory a Irving byl rozhodnutý každou zbývající vteřinu v MGM využít tak, aby se počítala. Po roce si odškrtl první infarkt z přepracování.

Jeho styl se vyznačoval důsledným výběrem projektů, dravostí a rychlou reinvesticí – tržby jednoho filmu ihned vložil do produkce dalšího. Vedl také konference se scenáristy, byl inovátorem v práci s testovacím publikem. Jeho mládí a cit na výběr scénářů mu získaly přezdívku „Boy Wonder“. Právě on stál u vzniku ikonických filmů jako Vzpoura na lodi Bounty či Ben Hur, jejichž koncept byl tak silný, že je dlouho po jeho smrti studio velmi doslovně zremakeovalo s ještě větším úspěchem. Podporoval také veleúspěšné komiky bratry Marxe a mnoho dalších. Vytvořil identitu MGM jako studia tvořícího velké projekty s velkými ambicemi, z nichž se stávají velké události.

Nebyl nechybující génius, patřil například k producentům, kteří v roce 1927 považovali i po obřím kasovním úspěchu Jazzového zpěváka synchronní dialogy za dočasnou módu a neinvestoval včas do nové technologie. Přesto už v roce 1929 pro MGM vyhrál hlavního Oscara za muzikál The Broadway Melody a v nápravě na jeho zaváhání se v následující dekádě produkce MGM extrémně fixovala na muzikály. Byl také posedlý tím udělat ze své manželky Normy Shearer hvězdu, což zazdilo cestu několika lepším herečkám. Co do politických názorů se obával nacismu i komunismu, upřednostňoval ale nacismus, protože věřil, že po Hitlerově smrti se Německo demokratizuje, zatímco komunismus může svět změnit navždy.

I přes občasná zaškobrtnutí Thalberg v mnoha ohledech určil tempo nejen svého domovského studia, ale celého filmového průmyslu. Nabude to úplně novou hodnotu, když si uvědomíme, že šlo o tempo člověka odsouzeného k brzké smrti. Nakonec u MGM vydržel dvanáct let, tedy o kus víc, než doktoři předpokládali. Vyprodukoval 400 filmů a za jeho dohledu se MGM stalo nejúspěšnějším hollywoodský gigantem. Přesto vztah mezi ním a Mayerem začal upadat, když se chtěl velký šéf soustředit více na divácky vděčné filmy, zatímco Irving na prestižnější literární adaptace. Roku 1932 využil Mayer jeho chřadnoucí zdraví (další infarkt, vydávaný veřejně za chřipku), aby Thalberga odstavil z vedoucích pozic. Když v roce 1936 v sedmatřiceti letech konečně zemřel, zůstala po něm přesto ve firmě obrovská díra. Podle některých se ji nikdy nepodařilo doopravdy zaplnit, což je vzhledem k nyní již odvěké pověsti studia nacházejícího se v permanentní pozici těsně nad krachem pochopitelná představa.

Přesto se smrtí Thalberga ještě zlatá éra MGM zdaleka nekončila. Studio si koncem 30. let připsalo velké filmy Čaroděj ze země Oz a Jih proti severu, jež patří dodnes mezi nejúspěšnější filmové projekty všech dob. Louis B. Mayer po těch letech dobře věděl, jak průmysl funguje, a také, jak se obklopit schopnými lidmi - například svým zetěm, producentem Davidem O. Selznickem a hvězdami Clarkem Gablem a Gretou Garbo, které fungovaly jako magnet na publikum (než tak fungovat přestaly a dostaly padáka). Během jeho vlády se studio mělo pořád materiálně dobře, alespoň do druhé světové války. Po ní začala doba antimonopolních zákonů, na to navázal nástup televize na přelomu čtyřicátých a padesátých let, což pro filmová studia rozhodně nebyla legrace.

Někdo se těmto změnám přizpůsobil lépe, někdo hůř. MGM, firma založená na nedokonalém mergi, byla odkázána se v mechanismu odkupů zacyklit po takřka celou dobu své zbylé existence. Okamžiky stability byly od padesátých let spíš výjimkou než pravidlem. MGM zažívalo vzestupy a pády, kdy často úspěch jediného filmu zachránil celu operaci před katastrofou. Profilovat se prostřednictvím prestižních velkofilmu byla už Thalbergova taktika, koncem šedesátých let bylo ale studio tak vysílené, že mělo prostředky už takřka pouze na tyto velké projekty, což je značně riskantní postup. Jednu dobu se z MGM v důsledku dalšího nákupu málem stal výhradně provozovatel hotelů v Las Vegas a úplné zavření filmové divize bylo na spadnutí. MGM bylo mistrem toho na jednu stranu uvést opulentní Vesmírnou odyseu, na druhou stěží držet pohromadě. V sedmdesátých letech spadla produkce na čtyři filmy ročně.

V osmdesátých letech se MGM spojilo se studiem United Artists, jež založil před mnoha lety Charles Chaplin s dalšími velikány jeho doby, aby se vyhnuli právě dohledu studií jako MGM. Díky tomuto spojení spadl producentům do klína James Bond, který v mnoha ohledech nese celý kolos na zádech až do současnosti. Rozhodně to nebyla cesta bez výmolů, jak dosvědčuje dramatický odchod Timothy Daltona uprostřed preprodukce jeho třetího filmu.

Zpětně se občas doslechnete, že bondovky s Daltonem byly neúspěšné, proto byl odejit, což však rozhodně není pravda. Situace v jako vždy skoro krachujícím studiu byla tak nepřehledná a zmatená, že si Dalton jednoho dne prostě sebral svou hromádku a opustil budovu, protože toho měl plné zuby. Sérii se podařilo až po pár letech zrestartovat s Piercem Brosnanem v čele ve Zlatém oku. Nebýt agenta 007, jistě by k vyhlášení bankrotu došlo mnohem dřív než v roce 2010. Po dalších škatulatech (a že to byla nějaká škatulata!), v nichž figuruje i ne zcela úspěšná sázka na hobití trilogii, skončilo MGM v rukou multimiliardáře Jeffa Bezose a jeho Amazonu, jenž ho začlenil do svého vlastního produkčního impéria.

Už přes půl století platí, že málokdo se chce potýkat s tím, čím je MGM v danou chvíli, každý chce však mít přístup k tomu šťavnatému katalogu klasik a velkých značek, jež se přes všechny potíže podařilo nashromáždit. MGM je v tomto smyslu skutečně přežívajícím odkazem minulosti a zlaté éry Hollywoodu, která se dnes jeví tak nedostižně a unikátně.

Katalog MGM dnes najdete z velké části nepřekvapivě na Amazon Prime. Podívejte se na žebříček jejich nejlepších filmů podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Wikipedia, Kinobox, FilmJoy