Mistr Scorsese měl přijmout půl milionu za nic. Nyní se raději vyhnul soudu

Pro začínajícího scenáristu a producenta Simona Aframa je válečný snímek Operation: Fortitude z druhé světové války vysněným projektem, o němž doufá, že mu pomůže rozjet kariéru. To samozřejmě není jen tak. Spásou z cinefilních nebes by bylo, kdyby se jeho projekt dal nějak spojit s osvědčeným jménem, díky němuž bude snadnější sehnat další finance. Nemluvě o tom, jaký význam má opravdové know-how pro výslednou kvalitu díla.

Afram v jednu chvíli věřil, že získal na svou stranu to nejlepší možné jméno: Martina Scorseseho. Jednoho z největších a nejrespektovanějších filmařů, jenž loni stvrdil svou pozici Zabijáky rozkvetlého měsíce. Stálo ho to sice půl milionů dolarů, Scorsese mu však měl na oplátku pomoct s vývojem a zaštítit tento projekt svým jménem. Jeho plánovaná pozice výkonného producenta je tradičně spíš ceremoniální a vyžaduje minimální účast, Afram ale nejspíš nečekal, až jak moc „minimální“ si ji Scorseseho tým představuje.

Se Scorsesem se mu prý nikdy nepodařilo navázat osobní kontakt a nezaznamenal žádnou odvedenou práci. Přes úpěnlivou snahu komunikovat s jeho zástupci si Afram podle svých slov nikdy nevymohl ani jediný telefonát. Pochopil tedy, že z toho nic nebude, a požádal alespoň zpět své peníze – to ale Scorseseho strana odmítla. Po patnácti měsících mu nezbylo nic jiného, než podat žalobu za ztracené finance a čas.

Scorseseho právnický tým v odpovědi na žalobu vysvětlil, že projekt se nedal do pohybu jednoduše proto, že se ukázalo, že Afram je moc nezkušený a neznalý oboru. Vše měl očekávat moc rychle a snadno. „Tento případ je klasickým příkladem začínajícího filmaře, který odmítá docenit výrazný rozdíl mezi očekáváním a realitou ve filmařské branži ke škodě všech zúčastněných,“ napsali režisérovi právníci. Je to poněkud bizarní reakce, protože Aframovu nezkušenost tu nikdo nepopírá – právě proto ostatně hledal pomoc zkušenějšího filmaře.

Mnohem pádnější je jejich tvrzení, že Scorsese ve skutečnosti nějakou práci odvedl. Prý osobně oslovil několik režisérů, aby se projektu věnovali, ti ale neměli zájem. Jeho právníci dokonce řekli, že Afram dluží Scorsesemu za tuto činnost další půl milionu, protože první část peněz byla jen záloha. Po roce před-soudního dohadování Aframova strana prohlásila, že situace je ukončena a byla vyřešena. Scorseseho tým se žalobu rozhodl vyrovnat mimosoudně, což tradičně považujeme za nepřímé přijmutí viny. V případě opravdu bohatých subjektů to může být také jednoduše znak nezájmu zabývat se soudním procesem, který by navíc mohl přilákat nežádaný mediální zájem.

Těžko soudit, jak moc je v této situaci zainteresovaný samotný Scorsese. Přinejmenším 99 % veškeré aktivity a rozhodnutí tu jistě učinil jeho tým bez režisérovy přímé účasti. Je možné, že Scorsese na něco bez většího rozmyslu kývnul, pak na to víceméně zapomněl a mezitím dal třeba svému týmu pokyn ho neotravovat s ničím, co se bezprostředně netýká jeho zóny zájmu. Jistě je nesmyslná představa, že by tu Martin Scorsese aktivně vymyslel plán na uzmutí 500 tisíc dolarů. Za svůj brand ale jistě nese zodpovědnost.

Tahle mikrokauza je zajímavá také tím, že nám odhaluje nenápadný svět ve světě lidí s takovým renomé, že mohou vydělávat peníze bez vynaložení větší snahy. Jakákoliv pozornost Scorseseho je tak žádaná, že by za ni někteří platili ve statisících. Když se ukázalo, že komunikace z toho či onoho důvodu oběma stranám nevyhovuje, nejjednodušší by bylo vrátit mladým filmařům alespoň kus peněz a rozejít se s nimi v dobrém. Pro Scorseseho tým je ale natolik samozřejmé přijímat podobné honoráře za minimum protislužby, že to nikoho ani nenapadlo. Je dost dobře možné, že Afram předložil zcela beznadějný scénář. Jen těžko říct, jestli byl zvolený přístup nejlepší variantou, jak se s tím vypořádat. Afram je na každý pád podle všeho stále odhodlaný film natočit, i když musí začít takřka od nuly.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Variety