Jsou 3D filmy úspěšné v kinech? Současný vývoj ukazuje, že technologie je opět v úpadku

Na toto téma se nedávno na svém blogu zaměřil datový analytik Stephen Follows. Spočítal, že v roce 2010 vygenerovaly 3D filmy více než čtvrtinu tržeb v britských kinech, přičemž tomuto ohromujícímu číslu se od té doby nepodařilo přiblížit. Na vině je samozřejmě první Avatar, který šel do kin v prosinci 2009 a bodoval hlavně díky dlouhodobé divácké přízni.

Mezi lety 2011 až 2019 však podle Followsových dat probíhal úpadek a s výjimkou roku 2013 se každý další rok podílely 3D filmy na tržbách z kin méně a méně. Pandemické ročníky 2020 a 2021 samozřejmě vykázaly propad celého průmyslu a Follows dobře upozorňuje na to, že divácké návyky se dosud naplno nevrátily na úroveň roku 2019. Dle dat z britských kin se ale podíl 3D filmů na celkových tržbách v posledních dvou letech pohyboval zhruba na úrovni let 2018-2019. A za tento aspoň dílčí úspěch může samozřejmě právě druhý Avatar.

Z toho plyne jednoduchý závěr, že pokud zrovna něco netočí James Cameron, kdysi vzývaná 3D technologie publikum až tak moc nezajímá. Oba Avataři se natáčeli na 3D kamery a od začátku se u nich počítalo s tím, že hlavním diváckým lákadle je právě 3D verze. Takový luxus si většina jiných produkcí nemůže dovolit a 3D je doděláváno až v postprodukci – což se samozřejmě odráží nejen na kvalitě zážitku, ale i diváckých očekáváních.

Zároveň se sluší doplnit, že trojrozměrná technologie je tu s námi od samých začátků kinematografie. Ba co víc, byla tu ještě dřív – už v roce 1838 se objevily stereoskopické brýle, díky nimž šlo prohlížet obrázky každým okem z jiného úhlu, což vytvářelo dojem plastičnosti. Princip je tedy velmi podobný tomu, jak fungují 3D brýle v současnosti a souběžně se začátkem kinematografie na konci 19. století se vyvíjely i další technologie napomáhající zdání hloubky při sledování rozpohybovaných obrázků.

Vrcholem těchto trendů se stal rok 1953, kdy 3D filmy natočené v zámoří tvořily více než dvě procenta celkové tehdejší produkce. To je poměrově mnohem více než nyní – roku 2011 se natočilo podobné množství 3D snímků jako v roce 1953, ale jejich podíl na produkci tvořil pouze 0,5 procenta. Až tak velký (ačkoli krátkodobý) boom 3D technologie v 50. letech zažila.

Trojrozměrná technologie tedy mrtvá určitě není, vždyť podobných domnělých skonů se během posledního století dočkala už několikrát. Spíše po obnovené vlně zájmu na začátku minulé dekády sledujeme postupný a přirozený úpadek, na který pravděpodobně časem dokáže zareagovat i někdo jiný než James Cameron a znovu rozdmýchat (krátkodobý) zájem o tento specifický filmový zážitek.

Podívat se můžete i na náš žebříček nejlepších blockbusterů.

Zdroje: StephenFollows.com, Wikipedia