Sto let před Scorsesem se vražd ujal první indiánský režisér. Jeho osud pohltily skandály

Zabijáci rozkvetlého měsíce se už celkem bezpečně zařadili mezi lepší z filmů Martina Scorseseho, což je samo o sobě výhra. Snímek za enormních 200 milionů dolarů s Leonardem DiCapriem a Robertem De Nirem slouží jako reklama na streamovací službu Apple TV+ a nikdo doopravdy nečeká, že na sebe vydělá v kinech. Ostatně žádný Scorseseho film nikdy neutržil tolik, aby legitimizoval rozpočet srovnatelný s komiksovým blockbusterem. Jedná se tedy o věc prestiže.

Tenhle kalkul producentům vyšel. Cinefilové po celém světě jásají, i obě recenze na Kinoboxu snímek chválí do nebe. Jedná se o strhující drama zpodobňující tristní absenci morálky a absolutní zradu milované bytosti na popředí série brutálních zločinů spáchaných obyvateli USA na indiánském kmeni Osedžů. Jde o film dobrý a důležitý, což je skvělá kombinace.

Ani Scorsese však není bez poskvrnky. Od řady indiánů, včetně některých pracujících na filmu, se dočkal kritiky za to, že přes veškerý upřímný zájem o kulturu původních obyvatel opět odvyprávěl další příběh bílého muže. Jazykový konzultant snímku Christopher Cote se podle plátku The Telegraph nechal bezprostředně po premiéře slyšet, že má k filmu „několik důrazných poznámek“. Posteskl si: „Jako Osedže by mě mnohem víc zajímal úhel pohledu Mollie a její rodiny. Rád bych viděl, co prožívali a jak o všem uvažovali. Ale hádám, že takový film by musel natočit nějaký Osedž.“

V tomhle ohledu můžeme už jen plakat nad rozlitým mlékem. Jak a jestli vůbec vytýkat velmi povedenému filmu, že není o něčem jiném, je jistě komplikovaná debata. Za zmínku však stojí jeden doposud polozapomenutý historický fakt, a sice že zpodobnění osedžských vražd z indiánského pohledu už jsme (nebo alespoň naši praprarotiče) na plátně mohli vidět skoro před sto lety.

The Hollywood Reporter v návaznosti na vzniklou debatu o reprezentaci původních obyvatel USA připomněl snímek z roku 1926 s názvem Tragedies of the Osage Hills, tedy Tragédie osedžských vrchů. Fikční film dramatizoval vraždy, jež v době premiéry zůstávaly v čerstvém povědomí – od zatčení Williama „King“ Halea a Ernesta Burkharta tehdy uplynuly pouhé čtyři měsíce. Filmy vzhledem k přímočarosti tehdejšího kinematografického procesu vznikaly v průměru mnohem rychleji než dnes.

Za snímkem stál James Mladý Jelen z Thompson Moving Picture Corporation, zaštítěný majitelem firmy Frankem L. Thompsonem. Vyprodukovali osm tisíc stop filmového materiálu, snímek tedy dosáhl slušných osmdesáti minut. Natáčení se účastnily i tisícovky indiánských komparzistů. Podle dobové reklamy se jednalo o „drama o osedžském teroru s příběhem jemné lásky v popředí“. Hlavní ženskou roli ztvárnila tehdejší manželka Mladého Jelena Lillian A. King, sama úspěšná herečka.

Snímek se nesl v duchu dobového patosu, v poslední scéně si tedy běloch a indián podávají ruku pod vlajkou Spojených států v gestu smíření a víry ve společnou budoucnost. Jedná se o pravý opak Scorseseho sžírané kritiky amerického systému, jemuž se tento sen nikdy nepodařilo naplnit. Na dobové publikum však film působil jako velmi intenzivní a odvážně syrové dílo. V domácí Oklahomě se dočkal nadšeného přijetí a byl velkým hitem. Po lokálních kinech dokonce snímek doprovázely tři hlavní hvězdy a dvě voskové figuríny hlavních padouchů.

Bohužel se film, stejně jako drtivá většina němé kinematografie, nedochoval. Mír mezi bílým a rudým mužem nevydržel ani v Thompson Moving Picture Corporation a Mladý Jelen se s Thompsonem krutě rozhádal. Thompson ukořistil všech pět kopií snímku a uschoval je neznámo kam. Zemřel pak dřív, než je stihl zpeněžit a tedy vrátit do oběhu. Ztracený filmový pás už nikdy nespatří světlo světa a my si musíme vystačit se Scorseseho verzí.

James Mladý Jelen byl pionýrem americké kinematografie a je považovaný za prvního indiánského filmaře. Má na svém kontě až 150 jednocívkových filmů, převážně westernů. Spolupracoval ve velké míře i s prvním filmovým světovým gigantem, francouzskou firmou Pathé, pro niž byl hlavní osobností na západním pobřeží USA, tedy v rodícím se Hollywoodu. Aktivní byl především v první polovině desátých let.

Během své kariéry mnohokrát zpodobnil a rozšiřoval stereotypy o dravých indiánských divoších ohrožujících bělošskou civilizaci. Jiné jeho filmy proti této optice rázně vystupovaly. Zkrátka to byl tak trochu oportunista. V pozdější fázi jeho života začala vyplouvat na povrch fakta o jeho původu. Ukázalo se, že jeho stylizace do čistokrevného indiána z uznávaného kmene nebyla pravdivá. Mladý Jelen měl ve skutečnosti kromě indiánských i bělošské a černošské předky.

Jeho skutečné jméno bylo James Young Johnson a narodil se v Washingtonu DC. Snaha zbavit se veřejně především afroamerické identity byla motivovaná zištně – „civilizovaní“ indiáni totiž měli ve společnosti mnohem lepší postavení než černoši. Podobné přikrášlování životopisů a tvorba veřejných person bylo pro jeho dobu typické. Zpětně se na tyto aspekty jeho života dívá většina historiků shovívavě.

Mnohem horší bylo to, co se někdy označuje za první sexuální skandál Hollywoodu. Pozdější slavná herečka Jewel Carmen Mladého Jelena obvinila z toho, že se ji na začátku její kariéry pokoušel představit dvěma mužům, členům organizace později usvědčené z nucení žen do prostituce. Jiná patnáctiletá dívka tvrdila, že s ní měl sex, což zákon už tehdy chápal jako znásilnění. Právě tato obvinění z poloviny desátých let ukončila zlatou éru Mladého Jelena. Dokonce na dva roky uprchl do Anglie, kde se živil v londýnském filmovém průmyslu.

Obvinění proti němu spadla pod stůl poté, co se ona mladá žena odstěhovala z Los Angeles a soud se případem jednoduše přestal zabývat. Vrátil se do USA, nikdy se mu však znovu nepodařilo nastartovat svou kdysi tak úspěšnou kariéru. Tragédii osedžských vrchů natočil právě v této éře jako jeden ze svých posledních filmů zcela mimo hollywoodský systém. Krátká chvíle úspěchu byla posledním světlým bodem jeho kariéry.

Komplikovaná historie prvního indiánského režiséra z velké části uniká historikům, i protože se z jeho portfolia prakticky nic nedochovalo. Málokomu se chce probírat jeho skandály, když je nejde postavit vedle výsledků jeho práce. Zjevně se však jednalo o nesmírně talentovaného filmaře a byznysmena, který až moc dobře prohlédl potenciál filmového průmyslu jako umělecké formy i prostředku k cestě za bohatstvím a mocí. Mladý Jelen zemřel již zapomenutý v roce 1946 na rakovinu žaludku ve věku sedmdesáti let. Nutno dodat, že jeho životopis by se ve filmografii Martina Scorseseho rozhodně neztratil.

zdroje: Variety, Kinobox

Podívejte se na seznam nejlepších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.