Zbožňovaný Spider-Man jako revoluce v animaci. Zlaté časy Pixaru zřejmě končí

Komiksový hit Spider-Man: Napříč paralelními světy si za první víkend připsal 120 milionů dolarů na tržbách, což byl druhý nejlepší otvírák letoška (po rovněž animovaném Super Mario Bros. ve filmu) a mezi animáky se navíc jednalo o osmý nejlepší výkon všech dob. Ani bezmála dvouapůlhodinová stopáž či záměrná neuzavřenost příběhu, jehož pokračování uvidíme příští rok v březnu, tedy publikum od návštěvy kina neodradily.

Snímek se divákům a divačkám totiž skutečně velmi líbí, což podtrhuje i jeho čerstvé čelní umístění v žebříčku nejlépe hodnocených filmů na filmové sociální síti Letterboxd. Na ní jej více než čtvrt milionu uživatelů a uživatelek hodnotí průměrnou známkou 4,66 hvězdy z pěti možných. I v naší databázi se film díky ohromujícímu hodnocení 92 % usadil na čele nejlepších snímků nejen letoška, ale dokonce se dělí i o první místo v žebříčku nejoblíbenějších filmů všech dob. Ruku v ruce s tím samozřejmě jdou i nadšené recenze napříč celým světem, ještě zajímavější je však debata ohledně toho, jak nové spidermanovské dobrodružství proměňuje přemýšlení o animovaných filmech obecně.

V 90. letech se studio Pixar vytasilo s Toy Story: Příběhem hraček (1995). Ten byl nejen prvním animovaným celovečerákem kompletně vytvořeným v počítači, ale také zahájil éru fotorealistické animace, kterou se postupně snažily okopírovat i další studia. Spíše by se mělo hovořit o fotosurrealismu, jelikož některé prvky jsou ve prospěch emočního vyznění značně nadsazené, což platí především pro výraznou mimiku postav. Úžasňákovi (2004), Hledá se Nemo (2003) či třeba Vzhůru do oblak (2009) samozřejmě obsahují spoustu graficky záměrně zdůrazněných detailů a nelogičností, přesto se snaží vytvářet dojem, že se odehrávají v realitě podobné té naší.

Ještě dál se dostal třeba Disney s jakoby hranou adaptací Lvího krále (2019), která však podobně jako nedávná Malá mořská víla (2023) překročila hranice tzv. uncanny valley – tedy animace dosahující takové míry realismu, jež je pro publikum spíše znepokojivý než příjemný či zábavný. Pixarovky a jejich následovníci vycházejí z fyzikálních vlastností našeho světa, což třeba znamená, že se snaží simulovat realistickou hru světla a stínu.

Pro tento styl se postupně vžilo označení Pixar look, přejala ho i většina ambicióznějších animáků od Disneyho a další díla jako třeba V tom domě straší! (2006) nebo Bolt – pes pro každý případ (2008), snažící se v kinech zaujmout dětské i dospělé publikum. Na počátku 21. století se mezi hollywoodskými studii objevil názor, že aby byl animovaný snímek úspěšný, musí vypadat zhruba takhle. Pohled na tržební výsledky tuto logiku potvrzuje, postupně však začaly všechny vysokorozpočtové animáky vypadat tak nějak stejně. Čest výjimkám jako LEGO® příběh (2014), bylo jich však poskrovnu.

Dominance tohoto přístupu platila podle webu Vox až do roku 2018, kdy se objevil Spider-Man: Paralelní světy, předchůdce současného hitu. Už nadšené reakce na jeho trailer zavdaly úvahám, jestli to studia s dlouhodobou snahou neriskovat přece jen nepřehnala. Paralelní světy představily nejen velmi stylizovanou a od pravidel našeho světa oproštěnou animaci, ale i zřetelné a nápadité odkazy ke komiksové předloze od ledabyle načrtnutých pozadí až po viditelné půltónové body připomínající starší techniky tisku. Úspěch v podobě téměř 400 milionů dolarů na tržbách, nadšených recenzí a nakonec i zisku Oscara a Zlatého glóbu za nejlepší animovaný film ukázal, že o podobně odvážné úkroky stranou je obrovský zájem.

Nepřímými následníky prvních Paralelních světů jsou třeba Klaus (2019), Vlkochodci (2020), Rodina na baterky (2021), Pinocchio Guillerma del Tora (2022) či Kocour v botách: Poslední přání (2022), kde se objevují jiné a hravější typy animace, než jaké jsme díky Pixaru začali považovat za samozřejmost. Barevnost a styl jednotlivých scén se proměňuje podle aktuální potřeby, nikoli dle fyzikálních zákonů. Navracejí tak animovaným snímkům to, v čem je jejich největší síla – totiž možnosti vyjádření, jež nejsou svázané žádnými pravidly. Těšme se, že úspěch druhého animovaného Spider-Mana nepovede jen k očekávanému třetímu dílu, ale v dalších letech i ke spoustě dalších originálních animáků, které budou klást jedinečnost a kreativitu až na první místo.