Nenechte se obelhat! Které populární filmové historky z natáčení se nikdy nestaly?

Tvrzení: Během natáčení Temného rytíře si Christopher Nolan usmyslel, že srazí k zemi skutečnou budovu, a to v jediném záběru! Heath Ledger coby Joker měl vyjít z nemocnice, stisknout tlačítko a během explozí nasednout do autobusu. To vše bez jediného střihu! Jenže po zmáčknutí se nejprve nic nestalo, Ledgerova zmatená reakce je tedy autentická. Stejně skutečný je jeho úlek, když po pár vteřinách bomba skutečně exploduje. Přesto se zachoval jako profesionál a neopakovatelný záběr dokončil. Nolan ho pak mohl použít ve filmu.

Realita: Skutečnost, že se tato historka opakuje pořád dokola, demonstruje, jak obtížné je pro běžné publikum plně uchopit komplexnost filmového natáčení. Samotná myšlenka, že by se něco mohlo tak moc pokazit, a přesto by se jako zázrakem nikdo nezranil a záběr vypadal skvěle, je velmi naivní. Pokud by se navíc skutečně jednalo o selhání techniky, studio by nikdy nepřipustilo, aby se tato informace dostala na veřejnost, natož aby se záběr ocitl ve filmu a média o něm mohla štěbetat. Jedná se tedy o výmysl, jehož smyslem je jistě vzdát hold profesionalitě zesnulého Ledgera.

Tvrzení: V jedné z nejintenzivnějších scén Jurského parku zaútočí na dvojici sourozenců samotný tyranosaurus rex. Kdo by neznal moment, kdy prorazí skleněnou střechu automobilu a děti musí vyražené sklo použít jako štít před jeho hrozivými zuby? Ve skutečnosti se maketa T-Rexe neměla skrz okno dostat, obří loutka však udělala prudší pohyb a sklo vyrazila. Reakce dětí bojujících o život je tedy skutečná.

Realita: Mezi populární falešné zajímavosti patří, že se něco pokazilo, některý z herců se leknul a režisér či režisérka si záběr zamilovali. Někdy to snad může být pravda, zde však zacházíme příliš daleko. Stačí se zamyslet nad tím, o jak obrovské selhání by se jednalo! Pokud by se studiu tento fakt nepodařilo zamést pod koberec, nejspíš by si Spielberg po roce 1993 jen tak za kameru znovu nestoupl, vždyť při nehodě tohoto kalibru by byly vážně ohrožené životy herců, a to dokonce dětských!

Scéna byla samozřejmě naplánovaná, ostatně design aut ji předznamenává od prvního okamžiku. Navíc ji vidíme z mnoha úhlů, zjevně se tedy jedná o kontrolovanou a opakovanou akci. Spekuluje se, že na počátku téhle falešné historky je poznámka herců, že je znervóznilo, když se na skle začaly objevovat praskliny.

Tvrzení: V jednom z malých, ale památných momentů Společenstva prstenu vidíme Gandalfa pořádně se praštit do hlavy o strop při návštěvě hobití nory po mnoha letech. Scéna přitom vznikla omylem, pro Iana McKellena šlo o první natáčecí den a ještě nebyl sžitý s kulisami. Opravdu tedy schytal pořádnou ránu a Peter Jackson byl tak nadšený, že záběr použil.

Realita: Tohle přece musí být pravda, vždyť zdrojem milovaného faktoidu je Jackson osobně, když se o něj podělil v DVD komentáři! Jenže všechno je dost možná jinak. McKellen tenhle sled událostí jednoznačně odmítl s tím, že scéna se natáčela dokonce opakovaně a byla výsledkem standardních režijních pokynů.

Pravděpodobně se tedy jedná o jednu z mnoha malých lží, které filmaři vypráví o svých filmech a kolezích, aby je trochu polidštili a uspokojili naši tuhu po podobných historkách. Pamatujte, že pořádná porce podobných vděčných momentů je vycucaná z prstu, i když třeba vychází z úst samotného režiséra.

Tvrzení: Stanley Kubrick byl notorický podivín, není tedy zase tak překvapivé, že si jednoho dne během natáčení Olověné vesty všiml energického vojenského poradce Leeho R. Ermeye, vytáhl ho před kameru a svěřil mu jednu z hlavních rolí. Dokonce ho nechal improvizovat většinu vlastních monologů! A tak vznikla jedna z nejikoničtějších filmových postav všech dob.

Realita: Celý tento seznam by se dal složit výhradně z věcí, co lidé zvládli navykládat o filmech Stanleyho Kubricka. Nevypočitatelný a tajnůstkářský režisér je zdrojem pravděpodobně nejvíce filmových mýtů přecházejících často do čistokrevných konspirací. A je skoro vtipné, s jak skálopevnou jistotou nás o jeho niterných záměrech budou přesvědčovat lidé, kteří ho jednou potkali na chodbě.

Přestože herecké zkušenosti Lee R. Ermeye sahaly v tu dobu již dekádu do minulosti, skutečně měl být jen vojenským poradcem pro natáčení. Kubrick si ho však vyhlédl hned zkraje produkce na základě instruktážního videa pro herce. Hned ho obsadil a přizval už k psaní scénáře, v němž Ermey podle vlastního odhadu přispěl zhruba z poloviny k monologům své postavy. Takže žádné výstřednosti, žádné improvizace, normální filmové natáčení. Vzhledem k tomu, že filmařina je profese plná smluv a pravidel, bylo by vytažení vedlejšího člena štábu do jedné z hlavních rolí u studia neobhajitelné.

Tvrzení: Aby sir Anthony dosáhl během ztvárnění kanibala Hannibala opravdu patřičně hrůzostrašného efektu, rozhodl se ztvárnit svou postavu bez jediného mrknutí.

Realita: Tahle „zajímavost“ je nádherná pro svou přímočarost, čistotu a také jednoznačnost, s níž ji lze vyvrátit. Pusťte si Mlčení jehňátek. Co vidíte dělat Hannibala? Mrkat! Tím by to bylo vyřešené… Jedna z nejčastěji opakovaných filmových zajímavostí ukazuje, jak málo nám ke štěstí stačí realita. Chceme víc! Hopkins se rozhodl omezit mrkání, aby působil výstředněji a nelidštěji, dokonce o tom často mluví v rozhovorech. Ale to nezní dost zajímavě, kdepak. Je třeba tvrdit, že nemrkne ani jednou za celý film. Totéž platí o tom, že každé hodiny v Pulp Fiction mají být nastavené na 4:20 jako vtípek o oblíbené marihuaně, pro niž se toto číslo používá jako odkaz. Až na to, že nejsou, týká se to jen některých.

Tvrzení: Mel Brooks má pověst filmaře bořícího tabu. V Producentech ostatně pohazoval svastikami ještě v době, kdy bylo užívání nacistické ikonografie mimo historická dramata poměrně tabu. Lze tedy snadno uvěřit tomu, že právě v jeho Ohnivých sedlech z roku 1974 se poprvé v historii kinematografie objevuje prdění.

Realita: Jistě vás nepřekvapí oznámení, že Brooks toto prvenství nedrží. Co už by překvapit mohlo, snad i šokovat, je jiný kandidát na titul prvního uprděného filmu. Je jím japonský snímek Dobrý den z roku 1959. Jasudžiró Ozu je obecně považovaný za jednoho z největších mistrů režie a jeho filmy jako Žít a Tokijský příběh zabírají často přední pozice v prestižních žebříčcích nejlepších filmů. Asi bychom tedy nečekali, že právě v jeho filmu se prdí od začátku do konce! Jde o jeden z running gagů snímku. Takže ano, Ozu je hrdým průkopníkem kinematografie, v jehož odkazu pokračují umělci jako Adam Sandler a Eddie Murphy.

Tvrzení: Když Ridley Scott prohrál jeden ze svých mnoha soubojů s producenty a ztratil kontrolu nad Blade Runnerem, Harrison Ford z toho rozhodně nebyl nadšený. Když ho tedy hlavouni nahnali do studia, aby nahrál polopatický voiceover, který publiku vysvětlí každý záhyb děje, udělal to záměrně tak příšerně, aby se nedal použít.

Realita: Jedná se o další z mnoha historek, které zdůrazňují agendu a vliv našich milovaných herců. Pro mnohé je rovněž těžké uvěřit, že by Ford mohl být tak monotónní a anticharismatický omylem. Ano, Ford nesnášel přetáčky a voiceoverem pohrdal, přesto vždy popíral, že by ho zkazil záměrně. Byl si prý jistý, že studio zvuk nepoužije. Mylně věřil, že jeho a Scottova bitva bude úspěšná. Rozhodně by však podle svých slov nikdy záměrně nesabotoval práci, na níž závisí tolik dalších lidí.

Tvrzení: Problémové a komplikované natáčení Vodního světla a následný nezájem publika vedly k tomu, že se jedná když ne o nejhorší, tak aspoň o jednu z nejhorších komerčních filmových pohrom.

Realita: Nabobtnalý rozpočet dosahující 175 milionů byl v roce 1995 zcela absurdním číslem. Produkci Kevina Costnera provázely pověstné potíže včetně ztráty drahých dekorací, jež musely být znovu vybudovány. O selhání se tedy mluvilo měsíce před vstupem do kin. Tržby 264 miliony dolarů však nejsou absolutní katastrofou. A prodej televizních práv a domácích nosičů dostal studio dokonce do mírného plusu.

Proč se tedy o údajném selhání mluví dodnes? Jednoduše bylo tak dlouho a s takovou jistotou předvídáno, že v době premiéry už byl tento příběh vlastně sepsaný. O tři roky později si stejným mediálním peklem prošel i James Cameron s Titanikem, jeho tržby však byly tak enormní, že dosavadní nedůvěru zadupaly do země. Vodní svět se dobelhal ke skromnému úspěchu, což na setřesení špatné pověsti již nestačilo.

Tvrzení: Ve své době jedna z největších a nejnákladnějších produkcí všech dob si vyžádala život kaskadéra! Během natáčení jedinečného závodu vozatajů skončil jeden z mužů pod koly. Studio se samozřejmě pokusilo celou věc ututlat, pozorné oko si však může všimnout těla pod koňskými kopyty!

Realita: Tady se dostáváme do zlaté éry filmových mýtů. Do doby před internetem, dokonce před domácími nosiči, kdy je možné si filmy pouštět do zblbnutí a studovat každý jejich detail. Velkolepost Bena Hura byla ve své době nevídaná a jeho akční scény braly dech. Když si pak lidé v kině v záběru během zlomku vteřiny všimli divného tvaru, jejich fantazie mohla pracovat naplno. Tak vznikla i tato historka, na níž není ani kousek pravdy.

Podobné příběhy provází mnoho velkých klasických filmů. Publikum Čaroděje ze země Oz přísahalo, že v jednom záběru je mezi stromy vidět oběšený komparzista, který nevydržel tlak studia a jehož těla si filmaři nevšimli. Tyhle černé historky, jež by se už dnes zrodit nemohly, jsou svou naivitou kouzelné.

Tvrzení: Těsně před začátkem natáčení páté epizody Star Wars Mark Hamill zažil velmi ošklivou autonehodu. Naštěstí přežil, ale výrazně si poranil obličej. Začátek Impéria tedy Lucas přepsal a vložit Lukeovo uvěznění na zasněžené planetě, aby tuto skutečnost zahrnul do scénáře.

Realita: Tahle zajímavost musela vzniknout tak, že si kdosi pamatoval Hamillovu autonehodu a při sledování úvodních scén nových Star Wars si dal dvě a dvě dohromady. A opakoval to svým kamarádům s takovou sebejistotou, že to s nadšením přijali a stejně neoblomně šířili dál.

Jenže Hamill  havaroval bezprostředně po premiéře Nové naděje, tedy několik let předtím, než se vůbec dokončil scénář Impéria. A měl pouze zlomený nos, nic víc. Během natáčení už byl proto dávno zcela v pořádku. Od té doby tuhle historku mnohokrát vyvrátil, přesto se s ní stále setkáváme. Ukazuje to, že nemáme dělat nepodložené závěry.