Katapult, nebo pinzeta? Filmoví hrdinové polykají prášky špatně a nebezpečně

Představte si, že máte spolknout nějaký prášek. Jak k tomuto úkolu přistoupíte? S největší pravděpodobností se řadíte mezi dvě skupiny lidí, které vyznávají sice opačné, leč srovnatelně funkční postupy. Publicista Daniel Engber je pro web The Atlantic pracovně nazývá „pinzeta“ a „katapult“.

Zastánci „pinzety“ si vezmou pilulku mezi palec a ukazováček, následně ji vloží do úst a zapijí vodou (v lepším případě). Oproti tomu vyznavači „katapultu“ umístí prášek do dlaně a prudkým pohybem ho vhodí až do krku – obvykle se ani nezatěžují zapíjením. Těžko si lze představit nějaký jiný způsob, ale pokud o něm víte, určitě se o něj podělte v diskuzi pod článkem.

Podle Engbera většina z nás patří do první skupiny, ve filmové a seriálové tvorbě se však s železnou pravidelností setkáváme především se zarytými katapultáři. Platí to třeba pro Austina Butlera v Elvisovi (2022), Angelinu Jolie v Narušených (1999), Jakea Gyllenhaala v Donniem Darkovi (2001), Ellen Burstyn v Requiem za sen (2000), Raye Liottu v Mafiánech (1990), Kierana Culkina a Jeremyho Stronga v seriálu Boj o moc (2018), přičemž tento výčet by mohl pokračovat do nekonečna.

Z lékařského hlediska však takový způsob rozhodně není doporučený. Polykání prášků je totiž mnohem větší věda, než by se mohlo zdát. Zhruba před dvěma dekádami se tímto tématem začala zabývat psycholožka Bonnie Kaplan z Univerzity v Calgary. Podle jejích zjištění bychom měli během polknutí pilulky otočit hlavou doleva či doprava. Tímto pohybem se totiž otevře horní jícnový svěrač (tedy část svaloviny v našem jícnu) a prášek snadněji sklouzne dolů.

Doporučení Kaplan bylo samozřejmě mířené především na děti, jimž se některé pilulky mohou polykat těžko, přesto je alarmující, nakolik se poselství liší od praxe viděné ve filmech. A zjištění Kaplan se v tomto ohledu neliší od ostatních odborníků na zdraví, podle nichž je nejen styl „pinzety“ vhodnější, ale zároveň v reálném životě i převažující.

Nabízí se tedy otázka, proč hrdinové a hrdinky stříbrného plátna katapultují do svého hrdla jeden prášek za druhým, ačkoli to ve skutečnosti nikdo nedělá? Odpověď je jednoduchá: vypadá to dramatičtěji. Jedná se totiž o výraznější pohyb, který snáz upoutá pozornost. Zároveň však zde dostáváme i jiné poselství. „Katapultující“ postava je obvykle závislá, její tělo po lécích baží a ruce se snaží spásný prášek co nejrychleji dopravit do těla. Polykání pilulek ve výše uvedených dílech to potvrzuje, nejčastěji se jedná o figury, jež nemají nad svým životem a problémy dostatečnou kontrolu.

Oproti tomu vzácné případy, kdy filmová či seriálová postava využije metodu „pinzety“, jsou podány mnohem pomaleji a rozvážněji. Když si v prvním Matrixu Neo (Keanu Reeves) bere červenou pilulku od Morphea (Laurence Fishburne), vydává se prozkoumat nepoznané. Je odhodlaný, má život ve svých rukou, a i když samozřejmě vůbec netuší, co s ním prášek udělá, je rozhodnutý to risknout. I něco zdánlivě tak nevýznamného jako polykání prášků tedy může mít ve filmu hlubokou symbolickou rovinu. V každém případě však doporučujeme nebrat si z hollywoodských hvězd příklad a nekatapultovat, v zájmu svého zdraví raději prášky v klidu vkládat do úst a důsledně zapíjet vodou.