5 rolí k 50. narozeninám Adriena Brodyho. Rodiče ho donutili hrát, aby ho nezkazili kamarádi

Adrien Brody se narodil v newyorském Queensu, jeho rodiče jsou ale středoevropského původu. Otec byl polský žid a matka maďarská katolička, babička z matčiny strany česká židovka. Byť tato náboženství hrála silnou roli v obou větvích jeho rodiny, sám se od nich vždy spíš distancoval.

Už jako malý kluk rád vystupoval před lidmi, jako první se zhlédl v kouzelnických kouscích a pro sousedy pořádal show s názvem The Amazing Adrien. Není tedy divu, že si vybral uměleckou školu. Rodiče ho do herectví dokonce tlačili, protože měli dojem, že jeho kamarádi na něj mají špatný vliv. Chtěli tedy jeho volný čas co nejvíce zaplnit, aby neměl čas potloukat se s partou.

První profesionální herecký výkon si připsal už jako třináctiletý a od té doby si pomalu budoval kariéru. Průlomovou se pro něj stala role ve filmu Střela z roku 1996, kde hrál coby třiadvacetiletý vedle Mickeyho Rourkea.

Nejtypičtější poloha, s níž si Adriena spojujeme, je nejistý zasněný intelektuál. Na první pohled vykazuje všechny rysy, které k takové postavě stereotypně patří. Vysoký, hubený, protáhlý obličej, ostré rysy…

Wes Anderson často pracuje s herci jako s rekvizitami, s precizností hodináře je rozestaví do svého filmu tak, aby byli přesně na svém místě. K Brodymu jako vizuálně výraznému člověku se tedy vrací často a rád. Nejvíc prostoru mu dal ve svém asi nejméně připomínaném filmu Darjeeling s ručením omezeným o třech bratřích, kteří se po smrti svého otce vydávají na duchovní cestu do Indie.

Andersonova tendence pracovat s karikaturami a figurkami pro některé nabírá nešťastných významů, když pracuje s jinými kulturami, než je ta jeho. Proto se Darjeeling (a později Psí ostrov) setkaly s nejsilnější negativní reakcí ve filmografii jinak spíš milovaného tvůrce. Nic z toho ale není chyba Brodyho, který v roli jednoho z bratrů předvádí skvělý výkon a zvládá si skvěle poradit s Andersonovou expresivní stylizací.

Právě proto, jak často si Brodyho spojujeme s rolemi inteligentních stydlínů, skvěle vyniká, když z této škatulky vypadne. Jedním z takových případů je i geniální snímek Summer of Sam, neboli Krvavé léto v New Yorku, amerického režiséra Spikea Leea.

Snímek z konce minulého století se vrací dvacet let do minulosti, aby sledoval řádění skutečného sériového vraha, který tyranizoval New York během vlny veder koncem sedmdesátých let. Snad žádný jiný film nedokázal tak zachytit dusivou atmosféru hektického velkoměsta, které drtí všechny své obyvatele, tak dobře jako Leeho opus.

Adrien Brody v něm hraje výraznou roli mladého pankáče s čírem na hlavě a ostnatým obojkem okolo krku, který se potlouká ulicemi a neví, co se životem. Brody byl do role tak zapálený, že odmítl dubléry i během akčních scén, což vedlo k tomu, že si na place zlomil nos. Jedná se o roli, jakou bychom mu nehádali, sedne mu však skvěle.

Jednu dobu se zdálo, že producenti jsou odhodlaní udělat z Brodyho akční hvězdu. Poslali ho do posilovny, kde se slušně vytrénoval, a připsali mu několik rolí, které u tehdy již oscarového herce ledaskoho zaskočily. Peter Jackson mu sice v King Kongovi přiřadil nesmělého filmového scenáristu, který je záměrným kontrastem vůči arogantním a namyšleným filmovým hvězdám, přesto si dal pozor, aby ho alespoň na chvíli ukázal hezky nasvíceného bez košile.

Vrcholem této snahy byli určitě Predátoři. V prvním dílu stál v čele Arnold Schwarzenegger a každé další pokračování jako by se snažilo záměrně tento hypermaskulinní odkaz 80. let co nejvíc postavit na hlavu. Brody měl být novým typem mužské akční hvězdy, která má sice pořád dokonalou fyzičku, zachovává si však lidské proporce. Brody, který se umí nasvalit, ale stále evokuje přemýšlivost, byl ideálním kandidátem.

Predátoři se však do dějin kinematografie příliš pozitivně nezapsali. Někteří je považují za opomenutý klenot a film, který byl neprávem přehlédnutý, jenže k čemu je akční blockbuster, když se o něj nezajímá publikum? Přesto stojí za povšimnutí přinejmenším to, jak se mladý herec na vrcholu kariéry i fyzických možností pokouší hledat své místo ve filmovém průmyslu.

Skutečnost, že si Brodyho tak silně spojujeme s jedním typem postavy, vyplývá hlavně z jeho specifického vzezření. Ať udělá cokoliv, vždy si ho jako první vybavíme v dobře padnoucím obleku nad šálkem kávy, jeho obličej si to zkrátka žádá. Je však patrné, že byl vždy ochotný experimentovat. Proto přijal roli ve filmu legendárního režiséra Terrence Malicka, který měl v devadesátých letech pověst tajemného génia, jenž jednou za deset let natočí náročný, umělecky vytříbený film a zase zmizí z povrchu zemského.

Brody byl opravdu nadšený, když získal roli plukovníka Fifea, protagonisty protiválečného románu Tenká červená linie. Odbyl si pracné a dlouhé natáčení s režijním géniem, vyrazil s příjemným očekáváním na premiéru… A zjistil, že ve filmu prakticky není! Nevyzpytatelný Malick, zvyklý pořídit desítky hodin materiálu, se ve střižně rozhodl, že hlavní postavu takřka vystříhá, Brody tedy nakonec ve filmu prohodí sotva pár slov a zůstává hlavně na pozadí. Večírek po premiéře rozhodně nebyl z nejpříjemnějších.

Životní rolí je však pro Brodyho samozřejmě Polanského Pianista, který strhl celý filmový svět. Ani ne třicetiletý Brody dokonce vyhrál Oscara, což bylo tou dobou neslýchané, a to přesto, že všichni další nominovaní muži již byli oscarovými vítězi. Žádný jiný herec před ním ani po něm netriumfoval tváří v tvář takové konkurenci. Mladý herec přiznal, že cenu přebíral zcela nepřipraven a děkovnou řeč musel improvizovat.

Brody sice nepatří mezi tváře typicky spojované s metodickým herectvím, Pianista byl pro něj nicméně výjimkou. Pro roli židovského hudebníka uprostřed vřavy druhé světové války výrazně zhubl a dodnes prohlašuje, že ho tato role navždy vnitřně změnila a stále ho pronásleduje v nočních můrách.

Z Brodyho se nestal herec mainstreamových dramat, na Oscara už nebyl nikdy znovu ani nominovaný. Někteří mají za to, že svou příležitost promrhal, vždyť i z tohoto textu je patrné, že některé jeho nejlepší výkony nemají štěstí na kvalitu či úspěch celkového filmu. Je Adrien Brody jedním z největších smolařů Hollywoodu? Jiní mají za to, že jeho ochota nespadnout do škatulky, pro kterou jako by se narodil, ho jedině šlechtí. Nehledě  na to, že se mu risk úplně nevyplatil.