Tarantino ve svém pravděpodobně posledním filmu zobrazí filmový průmysl optikou slavné kritičky

Tarantino se po retro výletu Tenkrát v Hollywoodu z roku 2019 věnoval především literární tvorbě. Fikční svět hollywoodských 60. let rozvětvil ve stejnojmenné románové prvotině, která v roce 2021 vyšla i u nás. Novela si zachovává jeho osobitý otisk, kde vynikají proslulé dialogy, a čtenářstvu předkládá košaté osudy známých i neznámých postav z filmařského prostředí v zábavné a sebeuvědomělé poctě brakové literatuře.

Na sklonku loňského roku vydal esejistickou publikaci Cinema Speculation, kde pojednává především o amerických filmech 70. let, které formovaly jeho tvorbu a vnímání kinematografie. V textech se mísí znalosti filmového praktika a teoretika s pohledem nadšeného či kritického fanouška, jenž nostalgicky vzpomíná na oblíbenou éru.

Soubor byl prozatím publikovaný pouze v zahraničí. Pro české vydání jej překládá filmová publicistka Iva Hejlíčková, která se v pořadu Akcent Českého rozhlasu svěřila, že nejtěžší je rozeznat, kdy se Tarantino vyjadřuje vulgárně či hovorově, a kdy neutrálně. Jeho záběr znalostí je každopádně nepřeberný a dechberoucí.

Nerd z videopůjčovny své literární ambice nikdy neskrýval. Před několika lety prohlásil, že po konci filmařské kariéry by se psaní rád věnoval naplno. I přes dvě podnětná díla však fanoušci netrpělivě očekávají jakoukoli informaci o jeho jubilejním desátém snímku, kolem něhož se za posledních pár měsíců objevilo množství spekulací, mezi nimiž figurovala i adaptace Star Treku.

Poté, co v listopadovém New Yorku během propagace Cinema Speculation ohlásil přípravu osmidílné televizní minisérie, přišla nedávno zpráva o jeho dalším celovečerním projektu.

Hollywoodský filmař s výsadním postavením oznámil, že letos na podzim plánuje začít natáčet snímek s prozatímním názvem The Movie Critic. Přestože oficiální dějová linka je stále tajemstvím, dle několika zdrojů je dílo situované do Los Angeles v pozdních 70. letech a sleduje ústřední postavu filmové kritičky, jejíž charakter a osudy jsou založené na dvaadvacet let zesnulé Američance Pauline Kael.

Ta je obecně považovaná za jednu z nejvlivnějších osobností filmové publicistiky. Velikán americké filmové kritiky Roger Ebert vyzdvihoval její nespoutaný a inovativní styl psaní a markantní vliv na hollywoodský průmysl. Nejvíce pozornosti se dostává jejímu psaní pro časopis The New Yorker, kde publikovala v letech 1968 až 1991. Její texty vyšly v několika sbírkách a vydala i samostatné publikace, z nichž můžeme vypíchnout The Citizen Kane Book, kde se věnuje konstrukci tohoto formativního díla a jednotlivým autorským vkladům.

Je ironické, že ve svých textech oponovala auteurské teorii a vymezovala se vůči vnímání filmů jako děl jednoho člověka. Zároveň měla výhrady k drsňáckým krimi filmům Clinta Eastwooda, Kubrickovu Mechanickému pomeranči a obecnému nadužívání násilí ve filmu, ačkoli jím neopovrhala a dokázala ho i ocenit. Tarantina máme tendenci vnímat jako čelního představitele amerického autorského filmu, a k publicistkou kritizovaným snímkům a zobrazovanému násilí má blízký vztah. Tato skutečnost vytváří úsměvný paradox a nutí k zamyšlení, jak by se Kael na Tarantinovu osobu dnes dívala.

Tarantino k ní chová velký obdiv, což v rozhovorech několikrát opakovaně zmínil a dodal, že její texty na něj měly stejný vliv jako audiovizuální díla samotná. Podle dostupných informací by měl z jejího života vybrat krátký úsek, kdy působila jako konzultantka studia Paramount, které však po pár měsících v roce 1979 opustila.

Bylo by však naivní očekávat faktický popis událostí. S největší pravděpodobností se dočkáme revizionistické historické fikce, kde bude Tarantino minulost formovat po svém, stejně jako v Hanebných panchartech a v Tenkrát v Hollywoodu. Otázkou zůstává volba tempa vyprávění, míra zběsilých dějových zvratů a celková stylizace. Daná tematika přímo vybízí k návratu k neprávem opomíjené Jackie Brown, kde upozadil svůj autorský rukopis, popkulturní citace a jistou nesamoúčelnou formu manýrismu, aby dal vyniknout příběhu a emocionálním prožitkům postav.

V interview ke sněžnému westernu Osm hrozných roku 2015 Tarantino oznámil konec kariéry s počtem deseti natočených filmů. Od té doby svůj názor nezměnil, byť mu úpěnlivé prosby a výzvy fanoušků a fanynek mu nepochybně lichotí. Tarantino často skloňuje pojem „body of work“, čili kompletní autorovo dílo, nahlížené jako celistvý balíček. Dbá o to, aby po něm zbyl v nejčistší podobě, bez jakýchkoli trhlin, protože jedno špatné dílo podle něj pošpiní ty ostatní. Bojí se skutečnosti, že mu v pokročilejším věku dojde dech a svou filmografii zakončí nepovedeným kusem, což se podle něj stalo řadě ostatních filmařů.

Jako příklad lze uvést Alfreda Hitchcocka, jehož poslední tři snímky (Topaz, Zběsilost, Rodinné spiknutí) nikdo příliš nezajímají. Neznamená to, že by jeho vrcholná díla byla méně hodnotná, i přes slabší filmy vytvořil kolem dvaceti titulů, které patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kinematografie může nabídnout. Tarantinova obsese zanechat po sobě krystalicky čistý obraz mu však zabraňuje v tom, aby realizoval byť jeden jediný film, který bychom při ohlédnutí za jeho odkazem vypustili.

Na to, zda připravovaný film utvoří poslední dílek vybroušené skládačky, si budeme muset ještě počkat, stejně jako na bližší informace o obsahu. Pokud se bude opravdu jednat o Tarantinův poslední režijní celovečerní projekt, zanechá nám po sobě velmi silnou desítku snímků, kterou bude nepochybně opečovávat literaturou a třeba i televizní tvorbou. A pokud se aktuální informace o The Movie Critic potvrdí, nemohl si vybrat lépe.

Nicméně je zřejmé, že Tarantino bude se světem filmu navždy spjatý, ať už přes plánovanou literární tvorbu, pořádání filmových festivalů či provozování kina. Zároveň se asi bude chtít víc věnovat svým dvěma malým dětem.

zdroje: The Hollywood Reporter, Variety, Screen Rant

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.