Komentáře týdne: Oscar pro Cate Blanchett, zavšivené paruky a znepokojivý příběh dvojčat

„Tak to máme za 70%, ale hodně silných. Cate Blanchett předvádí herecký (ehm) koncert, v němž ztrácí se herečka a ožívá fiktivní postava až neskutečně poctivě. Filmovost tomu přitom dává ale jen samotné médium, neboť jakákoliv absence soundtracku (veškerá hudba je pouze v momentě zkoušek a orchestrů), set designu a nijak výrazného nasvícení, doplněné o vesměs dlouhé a širokoúhlé záběry, spolu s výrazným upozaděním střihu, utváří skoro dokumentární pohled na rozpadající se egem nasáklou dirigentku, jejíž pomalý propad zahleděnosti, a následné nekontrolovatelnosti sebe sama, je zajímavé sledovat. Bohužel v poslední třetině už to není tolik zábavné a nůžky by to určitě uvítalo (ač chápu, že u artu jsem měl být připravený). Nekonvenční, pomalé a hloubavé, ale pro mě osobně málo silné. Blanchett si toho Oscara ale zaslouží, o tom žádná.“JosefTomas / 70 %

„Opět ta moje rozpolcenost. Film považuji za zdařilý, ale pocit mám nepříjemně svědivý. Rozhodně po vizuelní i hudební stránce dostáváme maximum. Kostýmy Terezy Kučerové a Andrey Cavalletto jsou velmi autentické. A hudební pasáže sice jsou poněkud zdlouhavé, ale o to tu jde. Ukázat Myslivečkovu genialitu, která možná svým způsobem skutečně ovlivnila malého Mozarta. Ale to nepříjemno plynoucí ze zavšivených paruk, hovna v nočníku a syfilitické tváře, to mne od vyššího hodnocení odrazuje. Já vím, že to filmu dodává větší autenticity, ale... Mihnuvší se Roden, čekala jsem, že se mihne vícekrát. Stejně jako Lenka Vlasáková. A Zdenka Godlu jsem v tom tureckém outfitu skoro nepoznala. :)“ avenis / 70 %

„Včela je velmi poetická a zároveň silně symbolická, což znamená, že hodnotit film z hlediska logiky/děje nedává smysl. Je sice možné konstatovat, že jde o kroniku jednoho rodu, ale to opravdu není to nejdůležitější. Spíše bych se zaměřil čistě na pocitovou stránku; z té je (podle mě) opravdu Včela jedním z nejlepších Jakubiskových filmů, popisující především historický zlom mezi dvěma epochami. Právě to mu dnes dává nečekaně aktuální vyznění.“ZaS / 80 %

„Neskutečně osobitý film přesně dle Věry Chytilové. Film bude mít určitě rozporuplné hodnocení... ani se nedivím, balancuje na hraně geniálního psycho hororu a amatérsky vyhlížející slátanině. Neskutečná atmosféra, realističnost dodává právě parta amatérských teenagerů, že to skoro působí jako dokument. Vše pěkně přikrývá profesionálním projevem hlavní padouch Miroslav Macháček. Film zkrátka musí zanechat dojem na každého, ať už je ten dojem jakýkoliv.“ Pete69 / 75 %

„Příběh z nejpodivnějších a nejznepokojivějších koutů lidské sexuality a psychologie. Příběh založený na skutečných životech jednovaječných dvojčat Stewarta a Cyrila Marcusových, kteří jako gynekologové pracovali v newyorské nemocnici a na univerzitě a kteří byli nalezeni mrtví v roce 1975 ve věku 45 let v bytě Cyrila na Manhattanu pro zjevné předávkování barbituráty uprostřed sebevražedného paktu vlivem upadajícího duševního stavu v dlouhotrvající izolaci ve víru obrovského množství drog. Určité události se staly základem románu, ze kterého scénáristé čerpali pro tento film.

Za vším hledej ženu, říká se od pradávna, a i tento příběh potvrzuje, že na tom něco bude. Bratři vedli svou gynekologickou kliniku a vše fungovalo, jak má. Dokud jim do života nezasáhla jedna určitá, v jistém ohledu, zvláštní pacientka. A když chlapi kvůli ženě začnou blbnout, vždy to stojí za to. A když začnou blbnout vzhledově naprosto identická dvojčata, to se teprve začnou dít věci. Tradovalo se, že se bratři dělili o všechny své zážitky. Psychické i fyzické. A platilo to i v případě žen. Jenomže jeden z bratrů se tentokrát skutečně zamiluje, a když ona jednoho dne pojme podezření o dvojí identitě, bratrům se začne hroutit svět.

A o tom je tento snímek, který je především psychologickou sondou o zvrácenosti jednovaječných dvojčat vedoucí až k tragédii. Ne, přímo o horor se v žádném případě nejedná. Zvrácenosti je však přesto učiněno za dost. V roli dvojčat se ve dvojroli představil Jeremy Irons, který to po charakterové stránce složité neměl, neboť oba bratři byli v podstatě naprosto stejní. To třeba Jean-Claude van Damme v pozdějším akčním snímku ´Dvojitý zásah´ (1991) ve stejné roli dvojčat neměl. Za zmínku určitě také stojí triková stránka. V tomto snímku je to prostě paráda. V obrazech, ve kterých jsou oba bratři najednou, je spojení dvou záběrů dokonalé. To ve zmíněném pozdějším akčním snímku s van Dammem už tomu tak není.

No nic. Snímek nervydrásající není a napínavý už teprve ne. Celé se to pohybuje ve stavu zobrazování nemocné mysli, lidské slabosti a naprosté bezmoci. Nálada se postupně stává tísnivější, až to všechno vyvrcholí bizarním koncem. V tomto se tvůrcům na poli psychologie povedl úctyhodný kousek. Vše je zdánlivě nevinné a nudné. O to víc také děsivé, neboť Jeremy Irons mistrovsky ztvárnil narůstající šílenství, plíživou úzkost, závislost na drogách a stísněnost v bytě. Tento film určitě stojí za vidění, jen je bohužel jen pro určitý okruh diváků. Ti, kdo hledají zábavu a akci, se tady budou setsakramentsky nudit.“ martin-mickey-stusak / 100 %

Zaujal vás některý z filmů/seriálů? Našli jste doporučení k dílům, která vás zajímají? Pokud ne, napište komentář na kartu snímku z naší databáze. Příště třeba vybereme právě váš.

Všechny komentáře najdete přehledně seřazené od nejnovějšího zde. Dejte „palec“ těm, které vás zaujaly.

Jeden z nejoblíbenějších vánočních filmů obsahuje devět hlavních příběhů. Každý je problematický trochu jiným způsobem. Tento videorozbor neberte jako projev nenávisti, ale spíš jako pobavené pozorování věcí, co jsou pod povrchem.