„Nejstrašnější věc, co jsem kdy udělal.“ Sam Neill vzpomíná na skandální drama, které jeho kolegyni dohnalo k pokusu o sebevraždu

Pětasedmdesátiletého Sama Neilla známe hlavně z Jurského parku, kde jeho Alan Grant vytrhával děti z dinosauřích pařátů. Největší hereckou bitvu ale vybojoval roku 1981 ve svém prvním projektu, který zaznamenal mezinárodní úspěch. Posedlost natočil Andrzej Zulawski během rozvodu s herečkou Malgorzatou Braunek a podal v ní vyčerpávající portrét rozkladu jednoho vztahu. Avantgardní drama s hororovými motivy vznikalo v Berlíně poblíž zdi a obsáhlo paranoiu studené války, která se přenesla i do neudržitelného partnerského soužití.

Neill o produkci hovořil v rozhovoru pro The Independent a Zulawskiho, jenž zemřel roku 2016, nazval „šíleným géniem“. K surreálné atmosféře rozděleného Berlína kontroverzní filmař přispíval absurdními nároky, které by dnes dle herce neprošly. „Žádal ode mě mnohem víc, než jsem mohl zvládnout. Víc, než by režisér měl,“ vzpomínal Neill. Režisér po něm totiž chtěl, aby kolegyni Isabelle Adjani ve vypjaté scéně uštědřil opravdovou facku.

To bylo taktnímu herci proti srsti. „Musím odmítnout, tohle po mně nechtěj,“ řekl s tím, že nikdy nevztáhl ruku na jiného člověka. Do sporu se vložila Adjani, která se postavila na režisérovu stranu. „Musel jsem to udělat. Byla to nejstrašnější věc, jakou jsem kdy pro film vykonal,“ uzavřel herec známý rovněž z hororů Ve spárech šílenství a Horizont události. Sám prý natáčení zvládl, aniž by přišel o rozum. Posedlost ale považuje za nejextrémnější snímek, na jakém kdy pracoval. To prozradil v rádiové show BBC Kermode & Mayo’s Film Review roku 2021.

Stejný pohled zastává také Adjani, na níž se psychicky náročná produkce podepsala. Film, který jí vynesl cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes, nazvala psychologickou pornografií. Adjani svým výkonem, který se těší všeobecnému obdivu, zhmotňovala režisérovy osobní démony promítané rovněž do procesu natáčení. V rozhovoru pro I-D se svěřila, že ji film „svlékl z kůže“. Natáčení pro ni bylo sice vzrušující, ale také traumatické. Za vše hovoří scéna zachycující její psychický záchvat v tunelu, kterou doslova bolí sledovat.

Adjani si z produkce odnesla posttraumatickou stresovou poruchu, a dokonce se pokusila spáchat sebevraždu. Zulawski se k tomu vyjádřil v rámci DVD komentáře, kde vzpomínal, že si zápěstí pořezala břitvou. Naštěstí šlo o povrchové rány, které ji na životě neohrozily.

Dnes sedmašedesátiletá Adjani se Zulawskim už nikdy znovu nepracovala, ale herectví se s úspěchem věnovala dál. Získala dvě nominace na Oscara za filmy Příběh Adély H. (1975) a Camille Claudeová (1988). Na stříbrném plátně zářila v mezinárodních produkcích jako Nosferatu – Fantom noci, Vražedné léto, Královna Margot nebo Šťastnou cestu. Platí za jednu z nejobdivovanějších francouzských osobností své generace, byla rovněž módní ikonou a tváří mnoha produktů ve Francii i v zahraničí.

Posedlost si po svém uvedení dokráčela pro rozporuplné recenze a v mnoha zemích čelila cenzuře. Ve Velké Británii ji zakázali promítat a skončila na nechvalně proslulém seznamu video nasties po boku filmů jako Kanibalové nebo Tváře smrti. Původní nesestříhaná verze vyšla na DVD roku 2000 a film získal kultovní pověst, kterou nyní přiživuje i jeho vydání na hororové streamovací službě Shudder.

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.